Jiří Peňás ve svém římském fotoblogu začal slovy: „Ani se nebudu pokoušet vzpomenout si, jak se jaká hromada sloupů, kamenů a rozvalin jmenovala, jakému účelu to sloužilo a kdo tam byl probodán…“ Vzal jsem si z jeho slov inspiraci. Patřím mezi lidi, kteří mají k antice dlouhodobý vztah, tentokrát jsem ovšem místo detailního zkoumání popisů jednotlivých památek otevřel knihu. A tou šlapal hluboko do historie, za prvními kroky města, jehož původ je v hořící Tróji. A jehož vládci o mnoho století později nakonec vstoupili do samotného Řecka, aby z něj učinili součást římské říše. Až tehdy jako by se kruh dějin starověké Tróji uzavřel. Forum Romanum je mimořádným průvodcem římské historie – budova senátu Curia Iulia, chrám Antonina a Faustiny, který nechal postavit na paměť své manželky císař Antonius Pius, prastarý Saturnův chrám ještě z královských časů, oblouk Septimia Severa připomínající vítězství císaře v bitvách proti Parthům, Maxentiova bazilika, chrám Castora a Polluka, ruiny Vespasiánova chrámu se třemi korintskými sloupy atd.

„Ale osudem byl určen – myslím – vznik znamenitého města i počátek říše, po moci bohů největší. Vestálka byla znásilněna a porodila dvojčata. Buď proto, že se tak domnívala, anebo že bylo čestnější svést vinu na boha, slavnostně prohlásí, že Mars je otcem toho nejistého potomstva.“ Tak pravil významný římský historik Livius, který ve svých Dějinách vylíčil římské dějiny od založení města. Vestálka byla znásilněna… Právě nádvoří Domu vestálek (Casa delle Vestali) s nádrží a sochami vestálek je jedním z nejpůvabnějších zákoutí komplexu starého římského fóra. Vedle stojí poslední sloupy Vestina chrámu (Tempio di Vesta), jednoho z nejstarších v Římě, pravděpodobně ho poručil založit již druhý římský král Numa Pompilius (nástupce Romula, zakladatele města, panoval dle tradice od roku 715 př. n. l.). V chrámu vestálky udržovaly posvátný oheň, který byl symbolem věčnosti Říma. Služba vestálek údajně trvala celých třicet let, prvních deset se věnovaly učení, dalších deset provádění kultu a posledních deset let výuce novicek, teprve poté jim bylo povoleno se vdát a věnovat světskému životu.


Forum Romanum, sochy v Domě vestálek


Forum Romanum, v pozadí Altare della Patria


Forum Romanum, oblouk Septimia Severa

Vestálky prý ve svém chrámu uchovávaly i posvátnou sochu bohyně Pallas Athény (řecky palladion), kterou podle pověsti zachránil v troskách starověké Tróje hrdina Aeneas, po proslulém Hektórovi jeden z nejudatnějších trojských velitelů. Když Trója hořela, Aeneas unikl z hroutícího se města, aby po dlouholetém putování a mnohých krvavých střetech přistál v dnešní Itálii, a jeho lid stál později u zrodu věčného města. Což popsal ve svém rozsáhlém díle Aeneis římský básník Publius Vergilius Maro. Po smrti Aenea vládl jeho syn Ascanius, poté kraluje Silvius, syn Ascaniův, a dále čtu Livia: „Ten zplodí Aenea Silvia, ten potom Latina Silvia… z Latina pocházel Alba, z Alby Atys, z Atya Capys, z Capya Capetus, z Capeta Tiberinus, který se utopil při přepravě přes řeku Albulu a dal tak řece jméno, potom kraluje Agrippa, syn Tiberinův a po Agrippovi Romulus Silvinus… ten předal královskou moc Aventinovi… potom kraluje Procas, ten zplodí Numitora a Amulia… Amulius zapudí bratra a zmocní se královské vlády, dovrší zločin ještě zločinem dalším, vyhubí mužské potomstvo svého bratra a dceři svého bratra Rhee Silvii odejme naději na potomstvo doživotním panenstvím tak, že ji zdánlivě na její počest určí za vestálku.“ Asi každý ví, že ona dvojčata, která porodila znásilněná vestálka, byli Romulus a Remus, ten příběh je snad všeobecně známý.

Karel Čapek ve svých Italských listech: „…abych se nemusel stydět, řeknu-li, že se mně Řím celkem nelíbí. Ani Forum Romanum, ani strašlivá cihlová rozvalenina Palatinu, aniž co jiného vyvolalo ve mně posvátné city; ty maniakální rozměry term a paláců a cirků, ta divná vášeň stavět pořád kolosálněji, pořád extenzívněji…“ No, každý v Římě najde to, co v něm hledat touží, Karel Čapek Řím barokní, někdo Řím antický, další najde Řím umělecký, snobský, vždyť co se to stalo s ulicemi v samém centru Říma, jimiž ještě před „nedávnem“ Gregory Peck provázel Audrey Hepburnovou.


Forum Romanum


Forum Romanum


Takto viděl Forum Romanum Claude Lorrain

Forum Romanum je ve 21. století přelidněné… nebývalo tomu ovšem vždy. V časech, kdy velikost říše starých Římanů padala, pustla i místa, z nichž se jí vládlo. Snad na tisíc let, kdo ví, kolik přesně, z ruin honosného města se staly pastviny, na nichž se potulovaly ovce a krávy. Chátrající antické budovy byly levným stavebním materiálem, který se hodil ke stavbám domů a kostelů. Úroveň země byla o několik metrů výše než v současnosti, snad z ní vyčuhovaly vršky několika sloupů, dokonce i blízké Koloseum již nevypadalo kolosálně. Což dokumentují staré obrazy, které malovali Giovanni Battista Piranesi, Claude Lorrain, William Turner a další. Postupně se tak probouzel zájem o antické dědictví, díky archeologickým vykopávkám Forum Romanum postupně dostávalo současnou atraktivní podobu.

Od Kolosea a Konstantinova oblouku vede Via Sacra, dávná tepna římského fóra. Dnes je beznadějně přecpaná, projít se tudy uprostřed davu, proč ne, ale na vstup se stojí fronta front. Lepším a rychlejším vchodem je ten přímo z Via dei Fori Imperiali, společná vstupenka Koloseum, Palatin a Foro Romano stojí 12 €. Doporučuji Roma Pass, na webových stránkách www.romapass.it najdete mj. seznam památek, kde ho lze uplatnit (téměř všude), včetně vstupného. Vzhledem k faktu, že první dva vstupy jsou v ceně, vyplatí se navštívit samozřejmě nejprve nejdražší památky.

Předcházející díly:
Řím – 10krát z Věčného města: Via Appia Antica (1. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Via Appia Antica (2. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Kočky na Largo di Torre Argentina (3. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Večerní Trastevere (4. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Trajánův sloup (5. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Ostia Antica (6. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Piazza Navona (7. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Ara Pacis (8. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Koloseum v umění (9. díl)