Ve 21. století stojí oltář uprostřed římské zástavby, ovšem v časech Pax Romana byl součástí posvátného okrsku uprostřed zeleně, dále od ruchu velkoměsta (model umístění je k vidění v muzeu). Oltář z bílého mramoru byl postaven na věčnou připomínku triumfálních tažení Augusta do Hispánie a Galie, jimiž zajistil mírovou dominanci římského impéria nad tehdy známým světem. Oltář byl slavnostně inaugurován v roce 9 a zasvěcen Pax – římské bohyni míru uctívané v Augustových časech (v řecké mytologii Eiréné). Výraz Pax Romana poprvé použil britský historik Edward Gibbon (jeden z nejvýznamnějších britských historiků a autor klasického díla The History of the Decline and Fall of the Roman Empire) pro dlouhé období míru uvnitř římského impéria, jen výjimečně narušovanému boji na hranicích světové říše, např. židovským povstáním na Blízkém východě, bitvami na území Británie a na východě s nepokojnými Parthy. Jedná se o období od nástupu Augusta na císařský trůn roku 27 př. n. l. až po úmrtí císaře Marka Aurelia v roce 180. V té době se římskému loďstvu podařilo zlikvidovat pirátství ve Středozemním moři, což podpořilo rozvoj obchodních aktivit, vnitřní prosperitu říše neohrozila ani vláda několika nepříliš schopných panovníků. Proto Ara Pacis Augustae – Oltář Augustova míru.

„Když jsem se vrátil do Říma z Galie a Hispánie, za konzulátu Tiberia Nera a Publia Quintilia, poté, co jsem šťastně ukončil tažení v těchto provinciích, Senát rozhodl, že by měl být zasvěcený oltář Pax Augustea na Martově poli, a nařídil, aby v něm úředníci, kněží a vestálky oslavovat každoročně oběť.“ Těmito slovy sám Augustus popisuje ve svém duchovním testamentu Res Gestae Divi Augusti příběh zrození oltáře a nastolení Pax Romana, ovládnutí alpských průsmyků a cest do zpacifikované Hispánie a zakládání nových římských osad.


V časech Pax Romana byl oltář součástí posvátného okrsku uprostřed zeleně


Postava na oltáři se dvěma dětmi jednoznačně ukazuje na plodnost a hojnost


Původně byly reliéfy barevné

První fragmenty oltáře byly objeveny v roce 1568 pod Palazzo Chigi u baziliky San Lorenzo in Lucina. Všechny skončily ve sbírkách v galerii Uffizi, v Louvru, ve Vatikánu. Původní rozhodnutí přemístit oltář Ara Pacis k břehu Tibery vedle Augustova mauzolea udělal v roce 1937 Benito Mussollini. Ten rok Italové slavili 2000 let od narození Augusta a fašistická propaganda si takovou příležitost nenechala ujít, Mussolini jako by se ztotožňoval s prvním římským císařem a prezentoval se jako tvůrce nové velké říše. Tehdejší budovu navrhl architekt Victorio Morpurgo, jeden z předních architektů své doby, který ovšem ztratil postavení ve společnosti poté, co se zjistilo, že jeho otec byl židovského původu.

Richard Meier do současné bílé budovy, která obklopuje oltář, projektoval své představy o moderní architektuře, hlavním znakem jeho děl je právě jejich bílá barva, která je pro něj symbolem dokonalosti, čistoty a jasnosti. Richard Meier je známým architektem, jedním z členů skupiny nazývané New York Five. Jeho dílo se ale rozhodně nesetkalo s širokým pochopením a bývalý římský starosta Gianni Alemanno dokonce sliboval, že v případě zvolení nechá budovu strhnout. Nakonec si svůj úmysl rozmyslel, netlačil na něj, a s Richardem Meierem domlouval několik úprav. Snad se obnovy dočká i sousední Augustovo mauzoleum, zatím je pod lešením.


Richard Meier do současné bílé budovy, která obklopuje oltář, projektoval své představy o moderní architektuře


Dekorativní reliéfy zobrazují na padesát druhů rostlin, včetně akantových listů


Na panelu lze zjistit, kdy byl který fragment vlysu objeven

Oltář představuje Augustovu vizi tehdejšího římského světa. Reliéfy zobrazují symboliku císařského Říma. Nemohou chybět Romulus a Remus, které podle prastaré legendy zachránil a vychoval pastýř Faustulus a předek všech Římanů Aeneas, prchající z hořící Tróje. A bohyně Roma (pravděpodobně) se zbraněmi poražených nepřátel. Početní jsou členové široké císařské rodiny i přední muži říše, pánové od archeologie se přou, zda je to Julia, nebo Livia, vedle Claudius, nebo Germanicus, Agrippa, nebo Lepidus.

Oltář byl zrekonstruován z mnoha a mnoha fragmentů, nalezených hluboko v zemi za poslední stovky let, nejvíce ve 20. století. Oltář měl jak politický, tak náboženský význam, je vlastně prezentací zlatého věku Říma pod vládou Augusta. Dekorativní reliéfy dolního vlysu zobrazují na padesát druhů rostlin, včetně akantových listů, známých z korintských hlavic. Augustův věk je považován za zlatý, vždyť přichází po letech občanské války, zavraždění G. J. Caesara. A jedna taková „mírová“ postava je na oltáři krásně zobrazena, se dvěma dětmi, nelze prokázat, kdo to je, jednoznačně ukazuje na plodnost, hojnost, úchvatně ztvárněná, s dětmi na klíně, vedle ní mytologické postavy země a moře, obě ženské, jedna sedící na ptáku, druhá na rybě, u nohou oné postavy či bohyně ležící býk a ovce, symboly míru a plodnosti. Vidíme kněží, snad u slavnostního otevření oltáře, ale to jsou jen dohady. Některé postavy jsou ve vysokém reliéfu, tedy jakoby v popředí, další v nižším reliéfu, hloubka řezeb naznačuje důležitost jednotlivých postav. A byly barevné! Díváme se na reliéfy v bílém mramoru, ale tehdy byly – barevné. I Meierova stavba je bílá, ale… oltář zářil barvami. Augustus kdysi řekl, že nalezl Řím jako město z cihel a zanechal ho jako město z mramoru. Nuže, seznamte se s jeho oltářem. Z mramoru.

Jen, překvapí výše vstupného – 10,5 €, což je lehce méně než např. cena kombinované vstupenky do Kolosea a na Forum Romanum a Palatin (12 €).