Cesta směr Ostia Antica je jednoduchá, V Římě vystupujeme ve stanici metra Piramide, hned po výstupu z vagónu nás šipky nasměrují na vlakové nádraží Roma Ostiense. V příměstských vlacích do Ostie platí stejný lístek jako v metru, takže když přijdete před pokladnu a požádáte o lístek do stanice Ostia Antica, vytáhnout právě lístek do metra. Vlaky jezdí cca každou půlhodinu, dlouho jsme nečekali. Vagóny jsou už značně postaršího charakteru, samozřejmě od prvního do posledního počmárané vandaly. Cesta trvá přes půl hodiny, po vystoupení z vlaku se projde podchodem na druhou stranu, hned za východem ze zastávky si každý všimne můstku pro chodce, který vede nad silnicí. Za ním je to už snadné, rovně směrem k vykopávkám, jedna dvě restaurace, je tedy i kde se občerstvit. Restaurace je i v areálu Ostia Antica, ale výběr není široký a ceny nejsou nijak přívětivé.

Vstupné do archeologického areálu je 10 €, zlevněné na Roma Pass 4 €. Podmínky pro Roma Pass jsem popisoval už v 1. dílu vyprávění z Říma, zvláště pro milovníky antiky se vyplatí, omezím se tedy jen na doporučení. Přestože turisté v Ostii jsou, zdejší klid je nesrovnatelný s přeplněným centrem Říma. A tak si lze sednout na schody antického divadla a třeba se zaposlouchat do zpěvu, ve kterém se střídají dívky i kluci jedné zahraniční studentské skupiny. Každou první neděli v měsíci je vstup zdarma, ale předpokládám, že se změní právě ten klid a počet návštěvníků strmě naroste. Do Ostie plují z Říma údajně i lodě po Tibeře, ale ani jsem po možnostech a cenách nepátral, představil jsem si, že břehy Tibery nebudou až tak přitažlivé…


.
.
.

Ostia Antica je rozlehlá. To je nejpodstatnější, na co se připravit. Vodu, něco na hlavu proti slunci, krém na opalování. Stínů totiž mezi antickými rozvalinami mnoho nenajdete. Brzy za vstupem šlapeme po Decumanus Maximus, jedné ze dvou hlavních ulic starověkých římských měst, která se v centru kolmo křížila s Cardo Maximus. Dodnes zachovalou Decumanus Maximus objevíte i v nejednom jihoevropském městě, např. v chorvatské Poreči. Procházíme starou nekropolí, poté kolem lázní (Terme di Nettuno) s mnoha krásnými mozaikami ze 2. století, ty jsou ale bohužel koncem března zakryté plachtou. Takže známou černobílou mozaiku boha moří Neptuna a jeho manželky Amfitríty v kočáru taženém mořskými koníky, neuvidíme. Postupně se po prastaré dlažbě dostáváme k divadlu, což už je vlastně centrum antického města. Divadlo mělo původně kapacitu 2500 diváků (po pozdějších rozšířeních až 4000) a vybudovat ho nechal Marcus Agrippa, vojevůdce prvního císaře Augusta (vedl Octaviánovo vojsko i v bitvě u Aktia, v níž porazil loďstvo Kleopatry a Marca Antonia). Kus dále je centrální fórum, v uličkách kolem staré obchůdky a bary. Většina lidí se zastaví u Caseggiato del Termopolio, což byl starověký hostinec, kam se chodívalo na víno. Uvnitř kuchyně, vzadu malý dvorek s fontánkou, kde se mohli hosté zastavit, posedět, pobavit. Na zdech se na několika místech zachovaly zbytky barevné výzdoby, která je zakrytá sklem proti poškození. Na fóru stojí Capitolium a další významné stavby a chrámy včetně budovy curie, v níž se scházeli na zasedání zástupci městské rady. Na druhou stranu Ostie je to ještě pořádný kus cesty po nádherné prastaré dlažbě a mezi neskutečným množstvím antických zdí. V areálu je i malé muzeum, v němž jsou krásné sochy a busty císařů, sarkofágy, vlysy atd.

Ve starověku byla Ostia vystavěna v ústí řeky Tibery, po tisících letech je ale moře přibližně tři kilometry daleko. Ostia či ostium lze z latiny přeložit jako ústí, ústa, vstup. Legendy vyprávějí, že přístav založil čtvrtý římský král Ancus Marcius v 7. století před naším letopočtem. Známý historik Livius ve svých Dějinách klade založení Ostie do spojitosti s porážkou kmene Vejanů: „A za tohoto krále vzrostlo nejenom město, ale i venkovské území a jeho hranice. Les Meský byl odňat Vejanům a panství Římanů bylo rozšířeno až k moři a při ústí Tiberu bylo založeno město Ostia. Dokola byly zřízeny solné nádrže, a když byla znamenitě ukončena válka, byl zveleben chrám Jova Feretria.“


.
.
.

Za nejstarší budovu rozvalin Ostie se označuje tzv. Castrum, původně vojenská pevnost, archeologové dávají její původ do 3. století před naším letopočtem. Přístav sloužil k zásobování Říma, mělká Tibera nedovolovala větším lodím plout až do města, v Ostii se tak překládaly náklady potravin a dalšího zboží na menší loďky. Přes Ostii také proudily do Říma prodávaní otroci, především ze severní Afriky a Blízkého východu, obchod ovládalo několik bohatých aristokratických rodin. Císař Claudius poručil vybudovat nový přístav nedaleko Ostie a dnešního letiště Fiumicino, jak vypadal tehdejší Portus se 130 metrů vysokým majákem se můžete podívat na počítačové grafice. Dodnes je ale většina tohoto starého přístavu někde pod zemí.

V dalších stoletích trpěly Ostia i Portus během několika silných zemětřesení, první z těch velkých se odehrálo v roce 238, další 346. Také drastické záplavy několikrát zničily Ostii a lidé oblast kolem Tibery postupně opouštěli. Portus i Ostii zdevastovaly i nájezdy barbarských kmenů v pátém století. V roce 1190 se v ústí Tibery zastavil anglický král Richard I. Lví srdce a viděl „ohromné ruiny starých zdí“, tehdy Ostia ještě nebyla zaplavena bahnem z Tibery. Mramor z kdysi vznešených budov Ostie byl využíván ke stavbě středověkých katedrál, a nejen v Římě, také v Pise, Orvietu i Florencii. Nejkatastrofálnější povodeň zaplavila Ostii bahnem v roce 1557, Ostia zmizela lidským očím. Tibera tehdy dokonce změnila své koryto, to staré a dodnes prázdné se jmenuje Fiume Morto, tedy Mrtvá řeka. V dalších stoletích se do opuštěných míst vydávala spousta zájemců o antické památky i obyčejných hledačů pokladů, mnoho kusů mramorových soch a starých antických nápisů skončilo po celé Evropě v soukromých sbírkách. První archeologické vykopávky byly prováděny až od roku 1907 pod vedením Danteho Vaglieriho. Do roku 1938 byla odkryta přibližně třetina města a vykopávky pokračovaly i během válečných let. Ve 21. století stále zůstává množství zdí Ostie pod zemí. Ale opakuji – Ostia Antica je rozlehlá, to je nejpodstatnější, na co se připravit.