Trastevere jsou úzké křivolaké uličky s dlažbou, mnohde po obou stranách zahrádky restaurací, které dávají čtvrti jedinečný ráz. Malebně oprýskané domy, půvabná zákoutí, večer rozsvícené lucerny. Zahoďte mapu, ponořte se do těch uliček, objevte „svou“ restauraci, bar, zapomeňte na kurz koruny a bavte se.

Už koncem března bylo leckde úplně plno. Před barem S. Calisto bylo našlapáno, postávali tam mladší i starší, spousta hostů držela v ruce lahváče Peroni (láhev o obsahu 0,66), povídalo se, smálo. Prostě trasteverský večer. Uličky kolem Piazza Santa Maria in Trastevere jsou večer plné života, baví se místní i turisté. Restaurace za restaurací, výběr široký. Restaurace a bary v Trastevere doporučuji, chcete-li se v příjemné atmosféře navečeřet a dát víno, výběr těstovin, pizza, ale také římské speciality. Co k večeři? Itálie… nepřeberné množství těstovin, nikde mi nechutnají tak, jako v Římě a jinde v Itálii, ale snad je to jen podlehnutí atmosféře. V jídelním lístku jsou nejprve předkrmy „antipasto“, teprve poté přichází „primo piatto“, což bývají právě těstoviny. Druhý chod „secondo piatto“ jsou masa včetně ryb. Ale dáte-li si tři chody plus víno, účet vyskáče i v Trastevere na čtyřmístnou částku na osobu.

V Trastevere je nepřeberné množství restaurací, atmosféra, která láká spisovatele, skladatele a další umělce, intelektuály, turisty, ty, kteří kdysi chodívali třeba do Antico Caffè Greco na Via Condotti, které bylo otevřeno už v roce 1760. Poseděli a pobavili se tam např. Goethe, Mendelssohn, Wagner, Liszt, Stendhal, Byron a dokonce prý i Casanova. Ale dnešní Via Condotti je snobská ulice a stará kavárna to nezachrání, lehce jsem nakoukl dovnitř, můj zájem nic neprobudilo. Čítával jsem, že je tam sice hrozně draho, ale dát si kávu v Antico Caffè Greco je prostě pro turistu římská povinnost. Ne, není, vlastně jsme kolem bez zájmu prošli, je to vzrušující minulost a nudná současnost.


Kde hledat bar S. Calisto už nevím, narazil jsem na něj v podvečer v nějaké zapadlé uličce


Pomalu se stmívá, zahrádky se plní

Život v Trastevere začíná s nastupující tmou a táhne se dlouho do noci. Nechci nyní doporučovat jednu či dvě restaurace, výběr je opravdu široký. Nechcete-li utrácet za drahé víno (za které neutrácejí ani Italové), objednejte si k večeři vino da casa, přinesou půl litru za 4 eura (nebo za 8), než jsem si ho objednal, ptal jsem se Italů vedle u stolu, zda jim chutná, ano, je dobré, přikyvovali. Když to řeknou domácí, není se třeba bát. A po večeři do baru, kde je ještě živěji, ale příjemně jen pokud u vedlejšího stolku neječí afektované dvacetileté Američanky.

A ty římské speciality? Letmým prolétnutím do jídelního lístku jsem si všiml, že je v nejedné restauraci připravují. Římská kuchyně, to je obnovující se tradice, která ovšem nadchne asi málokterého hosta. Pokud se chcete vrhnout do poznávání tradiční římské kuchyně, vězte, že jejím základem jsou kusy tzv. quinto quarto, což v překladu znamená „pátá čtvrtka“, jde o vnitřnosti a další kusy zvířat, které byly dříve pro chudší vrstvy k dostání především ve čtvrti Testaccio, v níž bývala jatka. Nuže, coda alla vaccinara je hovězí oháňka dušená v omáčce z rajčat a celeru, pajata jsou zase telecí střívka, která se podávají s těstovinami a sýrem v načervenalé omáčce, jejímž základem jsou opět rajčata. Jinde v Itálii prý tyto římské speciality neochutnáte a v Římě je podniků, které je servírují, údajně jen omezený počet. Dobrou chuť. Je to sice přijatelnější než syrové hadí srdce, ale ochutnávku oháněk a spol. jsem vynechal. Podrobně jsem v jídelních lístcích speciality nezkoumal, ale nějaké vnitřnosti nechyběly.


Jedna z trasteverských uliček u Piazza Trilussa


Na náměstí před bazilikou Santa Maria in Trastevere

Můj vztah k Římu tvořila kdysi římská antická historie (to jsem byl dítě), poté obrazově a filmovou atmosférou Federico Fellini (to jsem byl teenager). A Trastevere má i své slavné filmové hvězdy. Alberto Sordi, který v několika Felliniho filmech hrál, se narodil v samém srdci Trastevere, ale to bylo v roce 1920 a jeho rodný dům již nestojí. Mimochodem, známá fontána na náměstí Santa Maria in Trastevere nemohla chybět ve Felliniho filmu Roma. Prý je to nejstarší dosud funkční fontána v Římě, jejíž původ není stoprocentně prokázaný, ale snad zde fontána stála už v dobách prvního císaře Augusta a byla napájena akvaduktem Aqua Alsietina. V Trastevere vyrůstali i tvůrci slavných spaghetti-westernů (Tenkrát na Západě, Hodný, zlý a ošklivý) režisér Sergio Leone a hudební skladatel Ennio Morricone. Itálie, to je fotbal, jeden z nejlepších italských fotbalistů posledních generací Francesco Totti hrával za místní fotbalový klub, který byl založen v roce 1909. V letech, kdy za něj hrál malý Francesco, se jmenoval SMIT Trastevere (zkratka Santa Maria in Trastevere).

A jaká je minulost pravého břehu Tibery? V nejstarších dobách římské republiky, více než pět set let před naším letopočtem, žili na této straně Tibery nepřátelští Etruskové. Římané v konfliktech s Etrusky postupně převzali kontrolu nad jejich územím, ale oba břehy spojoval jen jediný dřevěný most. Na druhé straně se po Etruscích postupně usazovali imigranti nejrůznějších národností včetně Židů (velká římská synagoga je hned za mostem). Součástí Říma se dnešní Trastevere stalo až za císaře Augusta, který metropoli rozdělil do 14 regiones, Trastevere bylo číslem XIV a jmenovalo se Trans Tiberim. Nejméně v dalších 1500 letech to bylo, řekněme, stále „za Tiberou“, křivolaké uličky se dočkaly dlažby až v 15. století za papeže Sixta IV., později se v nich objevily tzv. sampietrini, což je druh pavé, tedy dlažebních kostek.


Věž kostela Santa Maria in Trastevere


Tady servírují výbornou šunku (prosciutto) a k tomu dobré červené víno


Zahoďte mapu, ponořte se do těch uliček, objevte „svou“ restauraci

Na setmělém náměstí před kostelem Santa Maria in Trastevere posedává na schodech kašny spousta lidí. Na „programu“ je představení s ohněm, trochu tance, trochu žonglování, a nějaký moderní umělec z indických zemí „malující“ páchnoucími spreji. Nahlédneme do kostela, jednoho z nejstarších v Římě. Údajně na tomto místě založil papež Kalistus křesťanskou svatyni už někdy kolem roku 220, ale to není historický údaj, spíše legenda. Nahoře na zvonici je umístěna mozaika s Pannou Marií, která drží v náručí malého Ježíška. Ještě výše nad nimi svítí měsíc. Podle legendy v den narození Krista na tomto místě vytryskl ze země proud čistého oleje, což bylo tehdy považováno za příslib brzkého příchodu Boží milosti. Současná podoba baziliky sahá do 12. století, na její přestavbu za papeže Inocence II. byly použity antické sloupy z rozpadajících se Caracallových lázní. Sloup s nápisem FONS OLEI označuje zázračný pramen oleje. V okolí náměstí letí zábavný pouliční prodej, zjevně nezákonný, protože jakmile se objeví policisté, prodejci z různých koutů světa jen přehodí přes své zboží nějaký přehoz, a všichni dělají, že pod ním nic není. Komedie po italsku.

O Trastevere psal už Karel Čapek ve svých Italských listech: „V Trastevere jsem se zakoukal na římský lid, je to taková římská Malá Strana, svět malých lidí, malých náměstíček a malých dětí; lidé sedí vážně před vraty a o kolena se jim otírají románské ovečky se sladkýma očima.“ To bylo za Čapka, ovečky se už po Trastevere neprocházejí, snad na starých obrazech. Ani lidé už nesedí před vraty. Přesto… Trastevere je nejživější částí Říma, kam jsme se rádi vraceli po celodenní prohlídce antické historie.

V Trastevere jsme zvolili ubytování v Residenza delle Arti. Trefili jsme výraznou slevu, což se neodmítá, v Římě není ubytování právě levné. Dle rezervace bylo ubytování bez snídaně, ale v rezidenci nás přesvědčili, že snídani servírují všem a je v ceně. A byla to snídaně do postele, protože v rezidenci není žádná restaurace, takže jsme si tácy se snídaní odnesli na pokoj (nebo nám byly přineseny) a do postele. Italská snídaně bývá menší snídaně – káva, pořádný kus sladkého pečiva, např. croissant (nejméně dvojnásobný proti našim zvyklostem), jogurt, banán, džem. Jedinou snadno překonatelnou komplikací bylo, že v rezidenci nebývá později odpoledne už žádná recepční, takže je nutné si domluvit přesný příjezd. V našem případě, protože jsme šli pěšky z letiště po Via Appia Antica, to vyžadovalo maličko logistiky dorazit do 19 hodin. Ale probudit se v Residenza delle Arti a nechat si přinést snídani na pokoj do postele, to je zážitkový úvod dne. Jen, doporučuji špunty do uší, v noci je v Trastevere hluk.

Nejživější římská čtvrť je sice za řekou Tiberou, přesto blízko centra. Ke Kapitolu je to asi kilometr, na Piazza Navona o pár stovek metrů dále. A ke slavné Bocca della Verità u kostela Santa Maria in Cosmedin je to jen několik stovek metrů přes most Palatino. Ale ta slavná ústa, u kterých Gregory Peck strašil Audrey Hepburn, jsme neviděli, byla před nimi desítky metrů dlouhá fronta turistů z daleké východní Asie.

O Trastevere asi mnozí prohlásí, že sem „jste měli přijet před dvaceti lety“, původní duch je pryč, už jsou tu turisté. Ti jsou ovšem všude v Římě. Nuže, nebojte se vkročit do Trastevere, nenechte se odradit, pokud je ještě někde živý Řím, je to tam za Tiberou.