Piazza Navona… jaké to je náměstí! Na délku snad 300 metrů, na šířku sotva 50. Nenajdete, a nejen v Římě, podobného. Na centrum Říma je na Piazza Navona překvapivě pohodová. Snad je tomu díky té délce. Pravda, když jsem přišel z jihu k Fontáně del Moro, stěží jsem se vyhýbal několika pouličním – a tuze otravným – prodejcům, např. selfie tyčí. Je to mor dnešního Říma. Zapomeňme na obtěžování, tři slavné římské fontány podtrhují onen prastarý půdorys antického stadionu. Fontana del Moro, Fontana dei Quattro Fiumi a Fontana del Nettuno zdobí toto půvabné náměstí, které patří k vrcholům papežského baroku.

Nejdříve jsme těch tři sta metrů prošli, všude kolem spousta mladistvých turistů a turistek. Na druhém konci, za Neptunovou fontánou je známé zmrzlinářství, dali jsme si po kelímku, patří to ke koloritu náměstí. Ale na večeři jsme si na Piazza Navona nesedli za stůl, Trastevere je lepší volba. Restaurace a bary v Trastevere doporučuji, chcete-li se v příjemné atmosféře navečeřet a dát víno, výběr těstovin, pizza, ale také římské speciality, vše cenově výhodnější než v turistickém centru. Navíc, večer na Piazza Navona tolik neoslní, fontány nasvícené nejsou, je poněkud šero, fotky nebudou nic světoborného, ani to nezkouším.

Na jednom rohu Piazza Navona hlídkuje armádní vozidlo a voják v maskáčích s útočnou puškou. Pár metrů od něj prodavač pečených kaštanů a kousek vedle na chodníku posedává grupa dětí, vypadá to na malý školní výlet. Na kamenné lavičce odpočívají milenci, on sedí, ona polehává v jeho klíně, uprostřed náměstí mezi fontánami malíři se svými obrazy, můžete si koupit nejen namalované náměstí, ale třeba Koloseum, Španělské schody, tanečnice či scény z Benátek. Kolem Fontány čtyř řek je nejvíce lidí a fotí se bez přestání.


Piazza Navona


Piazza Navona – Fontana dei Quattro Fiumi
.
Piazza Navona – Fontana dei Quattro Fiumi

Řím je městem fontán a Fontána čtyř řek je jednou z nejznámějších. Tvoří ji skalisko, na němž je vztyčen egyptský obelisk, po stranách zdobí fontánu čtyři sochy znázorňující velké řeky čtyř tehdy známých kontinentů – Dunaj, Ganga, Nil a Río de la Plata. Světové řeky symbolizují, do jak vzdálených míst světa sahala papežská moc. Koncept fontány navrhl Gian Lorenzo Bernini (1598–1680), snad nejvýznamnější představitel italského barokního sochařství a oblíbenec papeže Inocence X. Bernini mj. dotvořil Svatopetrské náměstí ve Vatikánu a byl natolik uznáván, že francouzský král Ludvík XIV. žádal papeže, aby Berninimu povolil cestu do Paříže, kde vytvořil několik návrhů na dokončení Louvru, které však nebyly realizovány. Slavnostní otevření Fontány čtyř řek se odehrálo 12. června 1651 za přítomnosti papeže, který podobně jako ostatní hosté byl unesen krásou sochařského díla a blahopřál Berninimu, kterého se nechtěl dotknout, přestože ve fontáně ještě nebyla voda. Teprve poté ji nechal Bernini napustit. Bernini do prací na fontáně zapojil své spolupracovníky a na vše dohlížel. Postavu Dunaje vytvořil Antonio Raggi, alegorii Nilu Giacomo Antonio Fancelli, giganta představujícího Río de la Plata Francesco Baratta a Ganga je dílem Clauda Poussina. Na fontáně nesmí chybět ani erb rodu Pamphilj, protože dílo bylo oslavou nástupu papeže Inocence X. (narozen jako Giovanni Battista Pamphilj, rodina Pamphilj patřila k nejmocnějším rodům Itálie v 16. a 17. století). Mimochodem, papež Inocence X. poručil na Piazza Navona vystavět i sídlo rodu Palazzo Pamphilj, který stojí před Maurovou fontánou a v současnosti je v něm brazilské velvyslanectví, je tedy nepřístupný.

Napadá mne otázka – je obelisk tradičním římským prvkem, nebo nikoli? Je jich v Římě celkem třináct. Nejvyšší je na Lateránském náměstí, původně ho dal postavit faraon Thutmose IV. pro chrámový komplex v Karnaku (ve 4. století ho poručil císař Constantius II. převést do Říma, kde stál v Cirku Maximus). Další známý obelisk, který původně stál v městě Iunu (Heliopolis) za vlády Ramesse II. Velikého, stojí před Pantheonem. Obelisk, tyčící se nad slavnou Fontánou čtyř řek, byl sice vytesán v egyptském Asuánu, stovky a stovky kilometrů jižně od Káhiry, ale… na příkaz římského císaře Domitiána, který se ujal vlády po svých předcích v roce 81. Obelisk z Piazza Navona stál dříve v Circo di Massenzio na Via Appia Antica.

Fontana del Moro je první ze tří fontán Piazza Navona, přicházíte-li z jižní strany. V jejím středu je socha maura (původně snad Neptuna, římského boha vod a moří, ztotožňovaného s řeckým Poseidonem) stojícího na mušli, v rukách drží ocas ryby, pravděpodobně delfína. Moře není od Říma tak daleko a hlava maura je oblíbenou zastávkou racků. Kolem ústřední postavy jsou čtyři tritoni, troubící na zakroucené lastury, snad aby rozproudili mořské vlny. V roce 1575 fontánu vytvořil architekt a sochař Giacomo della Porta (1532–1602), žák Michelangela, k jehož nejznámějším dílům patří realizace Michelangelových plánů na přestavbu Kapitolu a dokončení kopule svatopetrské baziliky. Původní fontánu zdobili pouze tritoni a byla bez nejvýraznější postavy maura. Toho dodal fontáně až v roce 1654 Gian Lorenzo Bernini.

Na severní straně náměstí stojí třetí z proslulých fontán Piazza Navona – Neptunova fontána. Ta ale není římským barokem. Fontánu v roce 1576 vytvořil Giacomo della Porta pouze jako nádrž bez soch. Takto jednoduše vypadala po další tři století, až v roce 1878 vytvořil Antonio Della Bitta ústřední sochu Neptuna zabíjejícího chobotnici a Gregorio Zappala osm soch po krajích nádrže – dva mořské koně, dva delfíny, dva cheruby a dvě mořské nymfy Néreidky, takže vlastně družinu vládce vod a moří.


Piazza Navona – Fontana del Nettuno


Piazza Navona


Piazza Navona – Fontana del Moro

Známá je rivalita dvou z nejvýznamnějších představitelů římského papežského baroka – Gian Lorenzo Bernini a Francesco Borromini jako by spolu soupeřili i na Piazza Navona. Zatímco Fontána čtyř řek je dílem Berniniho, Borromini vedl přestavbu kostela sv. Anežky (Chiesa di Sant´Agnese in Agone), který stojí za ní, byl autorem fasády kostela s kupolí a dvojicí zvonic. Legenda vypráví, že kolos na fontáně, představující řeku Río de la Plata, prý dle Berniniho příznivců vztyčuje ruku, aby se bránil před zhroucením zvonice kostela, podobně si postava Nilu zakrývá obličej, aby pád neviděla. Ale jsou to jen povídačky, protože fontána byla postavena dříve v letech 1648 až 1651, zatímco Borromini začal s výstavbou kostela až v roce 1652, takže v sochách fontány zřejmě není schován nějaký výsměch Borrominimu. Chiesa di Sant´Agnese in Agone je pojmenována po sv. Anežce Římské, křesťanské mučednici, která byla uctívána už od 4. století. První kostel v troskách stadionu, na kterém byla popravena, byl postaven už v 8. století. Půvabná dívka z křesťanské rodiny byla úřady nucena zříci se své víry, po odmítnutí z ní byly strhány šaty a byla nahá vlečena do nevěstince. Zázrakem jí však okamžitě narostly dlouhé vlasy, které zakryly její nahotu. Pověst o zázraku, který chránil dívku, se roznesla po celém Římě, nakonec však byla Anežka odsouzena k smrti a sťata, neboť rozhněvala římské bohy. Po popravě byla pohřbena v katakombách, které dodnes nesou její jméno – Catacombe di Sant´Agnese.

Domitianus poručil postavit svůj stadion Circus Agonalis po nástupu na císařský trůn v roce 81. Za jeho vlády bylo dokončeno i Koloseum a naumachia, stadion pro předvádění námořních bitev (konaly se i v Koloseu). Circus Agonalis (Stadio di Domiziano) měl rozměry 275×106 metrů a hry na něm mohlo sledovat až 30 tisíc lidí. Domitianus zaváděl závody řeckého původu, tedy box a tradiční atletické, běh, hod diskem, skoky. Tam, kde jsou dnes domy, paláce a kostely na Piazza Navona, tam bývaly tribuny. Vykopávky spodního patra stadionu jsou přístupné z Via Zanardelli severně od Piazza Navona, jsou asi 4,5 metru pod dnešní úrovní země. Závody – řecky agón (ἀγών) – které se na stadionu konaly, připomínají samotný název náměstí, jméno Navona se pravděpodobně vyvinulo právě z řeckého slova agón.

Piazza Navona bývala oblíbeným místem letních vodních radovánek. Každoročně v srpnu bylo náměstí zaplaveno, což bylo možné díky zvýšeným krajům, a konaly se na něm populární vodní hry. Papež Inocenc X. spustil tuto tradici v polovině 17. století a táhla se až do roku 1866, kdy hry z hygienických důvodů zakázal papež Pius IX. Udává se, že vysoké finanční náklady na výstavbu náměstí a Fontány čtyř řek řešil papež Inocenc X. zvýšenými daněmi na sůl a maso, lidé tehdy protestovali, že je neuživí fontány, ale že žádají chléb.

Piazza Navona je barok. Ten, který našel ve svých Italských listech v Římě Karel Čapek. A divil se, že někdo jiný v něm nachází antiku. „Papežský Řím je prostě pokračováním císařského Říma, aspoň po stránce architektury. Tedy řekl bych to asi tak, že tady v Itálii je, dejme tomu, dvojí vývojová tendence: římská, barokní, světová, katolická, ženoucí se za ohromnými rozměry, přepychem, dynamikou a vnějšností; a druhá, primitivnější, přísnější, lidovější, snad bych mohl obrazně říci etruská, která se dostala k slovu křesťanstvím, vytvářela mozaiky, zalezla do katakomb, vyjadřovala se intimně… A tak Řím pořád pracuje barokně, barok je jeho mateřská řeč; a tož má Řím s antikou tak málo společného jako Mikulášská třída.“ (Což je v současnosti tak zkažená Pařížská třída v Praze.) Ano, Piazza Navona je papežským pokračováním císařského Říma.