Z našeho hotelu v městečku Sisian je to ke klášteru Tatev necelých 30 kilometrů. Stačí vyjít na centrální ulici a domluvit se s kterýmkoli taxikářem. Správně by měli účtovat sto dramů na kilometr, tedy 3000 dramů, ale za tuto cenu vás tam nikdo neodveze. A tak je lépe počítat s 5000 k lanovce u vesnice Halidzor. Lanovku postavili švýcarští investoři za 11 měsíců a během první jízdy přes hlubokou rokli řeky Vorotan byl na její palubě i prezident Serž Sargsjan. V Arménii říkají lanovce Létající tramvaj, není divu, nejvýše se pohybuje až 350 metrů nad zemí. Lanovka jezdí každou půlhodinu a stojí 4000 dramů (asi 200 Kč) tam a zpět. Nejpodstatnější je, že ušetří spoustu času, neboť kabina s maximálně 25 pasažéry dorazí ke klášteru za 12 minut, kdežto auto se po nezpevněné cestě a hrůzu nahánějícími serpentinami vleče plných 40 minut. Cesta z té výšky nevypadala příliš přívětivě a vzhledem k tomu, že se investovalo do lanovky, jistě se v nejbližších letech nebude investovat do prašné cesty a její stav se bude jen zhoršovat. V lanovce nás mnoho nejelo, v klášteře na dalekém arménském jihu ale cizinci nechyběli, především skupiny italských a španělských turistů, pouze den po finále fotbalového ME. Centrem kultury již Tatev není, pět set mnichů zde nenajdete, nepotkal jsem dokonce ani jednoho. V areálu je několik informačních tabulí, které dávají podrobné informace o historii kláštera – kromě arménštiny též v angličtině, ruštině, francouzštině a italštině.


Opevnění kláštera


Moderní lanovka spojila klášter z 10. století se světem


Mauzoleum Grigora Tatevatsiho stojí před vchodem do kostela sv. Řehoře


Modlitba a omytí pramenitou vodou dodává duševní i tělesné síly


Že mniši rádi hodovali je zřejmé i z dveří v klášteře


Kamenné kříže v klášteře

Na místě, kde stojí Tatev, byl prý v 1. století pohřben jeden z žáků apoštola Tadeáše. Nad jeho hrobem někdy ve 4. století vyrostl první kostelík, který se stal poutním místem. O následujících staletích arménské kroniky mlčí, až v polovině 9. století získal biskup Ter-Hovhannes finanční podporu ke stavbě kláštera, který ukrýval některé křesťanské relikvie po Ježíšových apoštolech či Janu Křtiteli.

Hlavní kostel Poghos Petros se začal stavět na konci 9. století a vysvěcen byl roku 906. Již v té době se začali bouřit rolníci z okolních vesnic, kteří byli nuceni platit klášteru daně. Protesty nejednou přešly do otevřeného povstání. V roce 915 byl klášter napaden a vypleněn a vesničané dokonce zabili několik mnichů. Během útoku v roce 1003 vesničané z Tsuraberdu zabili při útoku na klášter biskupa a vesnice byla poté srovnána se zemí a vypálena. Na konci 11. století patřilo klášteru 264 vesnic, bylo zde na tisíc mnichů a studentů, klášter vlastnil i knihovnu s 10 tisíci svazků. Jak již to v zemi arménské v minulosti bývalo, rozkvět ukončili mocní nájezdníci, v roce 1170 seldžucké kmeny šířící islám. Představení kláštera tehdy odeslali celou knihovnu do Baghaberdu, nejmocnější arménské pevnosti té doby. Plán ale nevyšel, Seldžukové vypálili pevnost i s tisícovkami knih. Nejen alexandrijská knihovna hořela. Až ve 13. století se Tatev postupně znovu stal kulturním a náboženským centrem Arménie. Více než 600 vesnic odvádělo dávky klášteru. Tatev byl poslední univerzitou ve východní Arménii (1390–1435) poté, co Gladzor vypálili Mongolové. Zlatý věk kláštera je spojen se jmény Hovnan Voronetsi a Grigor Tatevatsi, jehož mauzoleum stojí před vchodem do kostela sv. Řehoře. Na region zaútočily i Tamerlánovy hordy, v roce 1435 pak klášter vypálilo vojsko Tamerlánova syna Šahrúcha Mirzy. To byl konec, Tatev již nikdy nepovstal. Poslední rány mu zasadila bolševická armáda a zemětřesení v roce 1931, tehdy se zřítila i kupole kostela Poghos Petros.

V areálu nechybí prodejna suvenýrů, většinou s předměty náboženského charakteru. A dostanete-li hlad, nedaleko je „café“. Arménské café není kavárnou našeho stylu, ale místem, kde se nejen napijete, ale také dobře najíte. Již z dálky jsme viděli ty nádherné špízy, ty velké kusy masa na rožních. A když jsme požádali o polévku, pán nás zavedl až do kuchyně, kde nás kuchařky nechali nahlédnout do hrnců. A jak vypadá takový arménský vývar z hovězího? Odhadem 200–250 gramů hovězího, brambory a chutný vývar. K tomu pivo Kilikia a výhled na zdi kláštera. A po jídle jsme vyrazili na krátkou procházku dále nahoru po cestě, za deset minut se nám nabídl nádherný výhled na klášter a hory v pozadí.