Jedna paní nás živou gestikulací zvala, abychom si také smíchem prodloužili život, ale neopustili jsme roli pozorovatelů. Mimochodem, kdybychom si na radu recepčních v hotelu nepřivstali, nevěřili bychom, že je možné vidět ulice asijského velkoměsta bez aut a mopedů.


.
Vietnamci a Vietnamky si prodlužují život smíchem

V podvečer se vypravujeme na vodní loutkové divadlo (roi nuoc). Je to prastaré umění, kterým se prý vesničané v deltě Rudé řeky bavili již před tisíci lety. Vlastně přesně nevíme, o čem představení bylo, veškeré dialogy a vyprávění byly ve vietnamštině, ale pravděpodobně to byly příběhy ze života zemědělců, o sklizni, mýtech a hrdinství. A také o světle, které přináší Buddha do lidského života. Jedna spoře oděná soška Buddhy seděla ve výklenku a na konci hodinového představení se rozzářila. Na vyvýšeném pódiu po levé straně doprovázeli představení muzikanti na xylofony, bubínky, dřevěné flétny a také đàn bầu, jednostrunný monochord, jeden z nejtradičnějších vietnamských nástrojů.


Některé loutky stříkaly vodu, dalším jakoby ze chřtánu sršel oheň

Bylo by to klasické loutkové divadlo, kdyby místo pódia nebyl bazén s kalnou vodou. Ta před diváky skrývá mechanismus, kterým účinkující vodí loutky vyřezané z fíkovníku a vysoké asi půl metru až metr. Některé loutky stříkaly vodu, dalším (draci) jakoby ze chřtánu sršel oheň. Nad vodou doplňovala scénu načervenalá pagoda. Loutky vodilo asi deset loutkařů, jejich povolání není nijak jednoduché a připravují se na něj tři až šest let. V dávných dobách se prý loutkařské umění předávalo z otce na syna, který přebíral rodinnou tradici a řemeslo. Nikdy se ale tajemství výroby loutek neprozrazovalo dcerám, ty by se totiž mohly vdát mimo vesnici a prozradit ho cizímu klanu. Dodnes výroba loutek živí vesnice v okolí Hanoje. Loutky totiž vydrží pouze tři až čtyři měsíce, přestože jsou natřené vrstvou pryskyřice, která dřevo chrání proti stálému účinku vody. Mimochodem, představení bývají vyprodaná i na několik dní dopředu, proto jsme si lístky v pokladně zakoupili předem.


Bia Hoi z hadičky je neskutečně levné

A kde se ve večerní Hanoji pobavit po divadle? Přece v bia hoi. Pod tímto názvem se skrývá vietnamské čepované pivo bez konzervačních látek. V srdci starého města jsou bia hoi pivnice na každém kroku. Hojně se zde scházejí nejen místní, ale i mladí turisté. Nakoukli jsme i na způsob čepování hadičkou, který je proti českým zvyklostem poněkud netradiční. Bia hoi se hodí do místního klimatu, má nízký obsah alkoholu a je neskutečně levné, stojí kolem pěti korun. Některé nálevny jsou ovšem opravdu nepohodlné – vybavené „dětskými“ umělohmotnými židličkami a stolky dosahujícími sotva po kolena.

Více o vietnamské kultuře:
Rozhovor: vietnamista Ján Ičo o cestování Vietnamem i jeho duchovním a kulturním světě
Další články o Vietnamu:
http://www.cestomila.cz/clanky/zeme/49-vietnam

Stránky o vietnamské kultuře:
www.vietnam-culture.com