Vodopád je vzdálen od Erbílu asi 90 km severozápadním směrem k městu Soran. Do areálu se jde naboso, stejně jako ve svatyni Láliš, důvod je samozřejmě úplně jiný. Přesněji, nemusíte sundávat boty, je možné vstoupit dovnitř například v sandálech, ale budou během pár sekund/minut mokré. Platí se drobné vstupné, sejdete několik schodů a jste ve vodě. Vodopád zdaleka nepatří k nejmohutnějším a nejvyšším na světě, v tomto směru neohromí, ale jeho vody se rozlévají do areálu a šlapete ve vodě. Vodopád je v Iráku široce známý, už od 70. let minulého století se objevuje i na bankovkách. Známost se projevuje v rozšiřujícím se turistickém zázemí.

Vodopád Geli Ali Beg je nejzábavnějším místem na Hamilton Road. Vzpomněl jsem si na Natur Kneipp Anlage. Německy mluvící vědí, že výraz „kneipe“ znamená hospoda a český slangový výraz knajpa je známý i těm, kteří německý jazyk neovládají. A znamená totéž – hospoda, spíše horšího charakteru. Ovšem knajpování nepochází z výrazu kneipe a není chozením po hospodách. Všimněte si těch dvou „p“ – chození v potoce nebo ranní horské rose má jméno po páterovi Sebastianovi Kneippovi (1821–1897), jednom ze zakladatelů přírodní léčby vodou. A u vodopádu Geli Ali Beg je to příjemné chození vodou, navíc, jsou tu stánky, posadíte se na židli, dáte si třeba čaj, něco malého k zakousnutí (na vyvýšeném místě je restaurace, tam voda nedosáhne), můžete nakupovat suvenýry, vše s nohama ve vodě. A najednou si to čvachtá vodou parta hus, jde si zaplavat, což je ovšem lidem zakázáno. Je tu půjčovna člunů, můžete pod vodopád dopádlovat. Většina návštěvníků areálu byli Iráčané z jižní arabské části země, kteří na sever do kurdských hor vyrážejí z pouštních oblastí za osvěžením. Mimochodem, z dětství si pamatuji, jak babička připravovala dědečkovi lavor s vodou, přestože již v těch dobách byla vana v koupelně samozřejmostí. Děda po práci sedával v křesle a dával nohám odpočinout právě v onom lavoru a vodě. Sebastian Kneipp jako kluk trpěl tuberkulózou, kterou tehdy lékaři nedokázali vyléčit, a uzdravil se pravidelným chozením bos v ranní horské rose a koupáním v chladných alpských vodách. V současnosti jsme na podobnou vodní terapii, bohužel, zapomněli.


.
.
.
.
.

Vysoko nad vodopádem se tyčí hora Korek, dosahuje nadmořské výšky 2127 metrů. Nahoru vede lanovka. Geologické stáří Geli Ali Beg sahá zpět až 25 milionů let. Udávají se dvě varianty původu jména vodopádu. První příběh odkazuje na zabití kurdského jezídského prince tohoto jména. Druhý výklad naznačuje, že byl pojmenován po jednom z princů Soranského emirátu, který kdysi ovládal až třetinu současného území iráckého Kurdistánu. Soranský emirát dobyla armáda Sulejmana I. Nádherného, za jehož vlády dosáhla Osmanská říše vrcholu své moci. Nejznámější osmanský vládce poté dobyl mj. Bělehrad, zvítězil v bitvě u Moháče a dokonce obléhal Vídeň.

Hamilton Road byla silnice postavená v letech 1928 až 1932 a pojmenovaná po svém staviteli, všechny inženýrské práce vedl Novozélanďan v britských službách Archibald Milne Hamilton. Stavělo se od vesnice Shaqlawa (v současnosti jedno z největších měst na trase), kde Hamiltonovi lidé rozbili první tábor, přes pohoří Zagros do města Haji Omeran na hranici mezi iráckým Kurdistánem a Íránem. Krásou regionu jsou kaňony a vodopády. Pár kroků od vodopádu si lze projít již nepoužívaný krátký úsek původní silnice vytesaný ve skále, je to přes řeku ze současné silnice, bohužel, plné odpadků.

Rawanduz je 10 kilometrů dlouhý kaňon, na jehož útesech stojí stejnojmenné město a dole protéká hadovitě se klikatící řeka. Geli Ali Beg není jediným vodopádem v oblasti, asi 7 kilometrů blíže k městu padá ze skal Bekhal. Úplně odlišný, po něm se kus nahoru po kamenech smí a odvážlivci to zkoušejí. A samozřejmě nechybějí prodavači a restaurace a obchůdky s nabídkou všeho možného.