Z centra Medíny od Prorokovy mešity (Al-Masjid an-Nabawi) je to k historickému Pahorku lučištníků přibližně pět kilometrů severním směrem po King Fahd Road. V Medíně se nachází množství historických památek, které byly za života proroka Mohameda svědky významných událostí spojených s ranou historií islámu. Hora Uhud zaujímá mimořádné místo v srdcích muslimů, vždyť se pod ní odehrála jedna z prvních bitev Mohamedových bojovníků. Posvátný prostor pod 1007 metrů vysokou horou Uhud zahrnuje mešitu Sayed Al-Shuhada, pahorek Džabal al-Rumah, za nímž se schovávali nedisciplinovaní lučištníci, a hřbitov, na němž bylo pohřbeno 70 padlých muslimů včetně Mohamedova strýce Ḥamzy ibn ʿAbd al-Muṭṭaliba.

Nikdo se nad naším kratičkým výšlapem na Pahorek lučištníků nepohoršoval, nikomu jsme nepřekáželi, nikdo si nenechal rušit svou sváteční návštěvu historických míst, včetně mešity Sayed Al-Shuhada. I do té jsme bez jakýchkoli komplikací vstoupili a posadili se na pár chvil u jednoho sloupu. Mešita pojme až 15 000 věřících, je postavená z bílých kamenů, má jednu kopuli a dva minarety. Věřící dodnes navštěvují hřbitov padlých mučedníků, jak říkají. Je ohraničen plotem, za nímž poutníci stojí, a nejsou na něm žádné pomníky, ty jsou podle wahhábistického výkladu islámu zakázány. Jeden hadís vypráví, že prorok vyzdvihl význam hory Uhud: „Toto je hora, která nás miluje a je námi milována.“ Traduje se, že prorok Mohamed na horu Uhud vystoupil.


Výhled z Pahorku lučištníků – mešita Sayed Al-Shuhada, vlevo hřbitov, v pozadí hora Uhud


Oplocený hřbitov, na němž bylo pohřbeno 70 padlých muslimů


Mešita Sayed Al-Shuhada


Saúdští muži v tradičním bílém oblečení

Nepočítáme-li výpady muslimů proti několika karavanám Kurajšovců (nejmocnější kmen v Mekce, pocházel z něho i Mohamed), byl střet pod horou Uhud druhou bitvou mezi vojskem muslimské obce z Medíny a jejich nepřáteli z Mekky, města, odkud předtím emigrovalo mnoho Mohamedových přívrženců. Předcházela mu o rok dříve bitva u Badru, která bývá v islámské historii považována za rozhodující vítězství, ke kterému pomohly nejen strategické schopnosti proroka Mohameda, ale i boží přání.

Jenže pod horou Uhud se sláva od Badru neopakovala. Zdálo se, že muslimské vojsko opět zvítězí, přestože Mekkánci měli trojnásobnou početní převahu (cca 3000 ku 1000, ovšem již před začátkem muslimy opustil Abdulláh Ibn Ubai se třemi sty svými stoupenci, takže se prorokovo malé vojsko zmenšilo na 700) a obávanou jízdu. Pod dojmem blížícího se jistého zahnání nepřátel, se mezi ně vrhli i nedisciplinovaní lučištníci, kteří si nechtěli nechat ujít plenění mekkánského tábora a očekávanou kořist. Opuštěním svého stanoviště za pahorkem Džabal al-Rumah ovšem umožnili mekkánské jízdě vpadnout jim překvapivě do zad. Nečekaný útok vnesl do muslimských řad chaos a ohrozil i život proroka Mohameda, který byl zraněn. Mnoho muslimů bylo zabito, včetně Hamzy ibn Abd al-Muttaliba, o němž se traduje, že byl nejschopnějším bojovníkem z rodu Kurajšovců, vynikal v boji muže proti muži a rád lovil lvy. Alláhův lev byl zabit oštěpem habešského otroka, který za to dostal od svého pána svobodu.


Pahorek lučištníků


Mešita Sayed Al-Shuhada


Na hřbitově byl pochován i Alláhův lev, Mohamedův strýc Ḥamza ibn ʿAbd al-Muṭṭalib


Hora Uhud

Mekkánské vojsko vedl Abú Sufján z kmene Kurajšovců, významný obchodník, který vlastnil pozemky i v dalekém Damašku a často vedl karavany mezi Mekkou a Damaškem. Mezi mocné odpůrce proroka islámu patřil už v době před hidžrou, tedy odchodem Mohameda do Medíny. Abú Sufján byl schopný velitel, svou náboženskou orientaci ovšem po pádu Mekky a jejím dobytí Mohamedem rychle změnil a přijal muslimskou víru. Později podporoval Alího ibn Abí Táliba, bratrance a zetě Mohameda, který se stal čtvrtým chalífou. Syn Abú Sufjána Mu'avija se v roce 661 stal zakladatelem dynastie Umajjovců a vůdcem všech muslimů. Rozhodující útok jízdy vedl Chálid ibn al-Valíd z významné rodiny kmene Kurajšovců, o několik let později také konvertoval k islámu a bojoval mj. proti Byzanci, jeho nesporný vojenský talent pomáhal postupnému rozšiřování muslimské říše.

Neuposlechnutí rozkazu proroka Mohameda znamenalo porážku muslimů v bitvě pod horou Uhud. A mohlo být hůře, sám prorok byl zraněn, a dokonce se rozkřiklo, že padl. V nejhorším chaosu ale Mohamed prokázal své schopnosti a včas vojsko stáhl. Mekkánci nedosáhli svého záměru zničit medínskou muslimskou obec a zbavit se nenáviděného proroka, byli příliš vyčerpaní, aby dokázali znovu zaútočit na muslimy, kteří nalezli útočiště na svazích Uhudu.

Existuje několik verzí, které vysvětlují původ jména Uhud. V arabštině znamená „jediný“, což odkazuje na jedinečnost Alláha, případně i na ojedinělé vlastnosti hory, která se tyčí samostatně a odděleně od všech ostatních nad historickým bojištěm.