Slavnosti vína a otevřených památek již překročily svým významem slovácký region, ale přesto zůstaly nekomerční akcí, během níž je vstupné do památek a na koncerty zdarma. A tak se nejvíce utratí za moravská vína a jídlo, včetně docela nemoravského pštrosího guláše. Na Masarykově náměstí vyrostlo pódium, na němž se během dvou víkendových dní vystřídaly desítky místních folklorních souborů, např. Míkovjan, ženský sbor z Kněžpole se svými pijáckými písničkami, Ženičky a Klevetnice z Hluku, ale také kapela Čechomor. Hrálo a zpívalo se i ve Smetanových sadech u Slovácké búdy, na Mariánském náměstí a ve večerních hodinách ve sklepích Vinohradské uličky.

Kaple sv. Rocha

Kdo si chtěl na krátký čas, ještě než zašlo slunce a moravské víno unavilo jeho nohy, odpočinout od lidských davů, mohl vystoupat z Vinohradské ulice nedaleko vinného sklepa U Dvořáků cestičkou do kopce, na němž roste vinná réva, až nahoru ke kapli sv. Rocha. Kaple byla i v den otevřených památek po šesté večerní již zavřená, ale proti bouřlivé oslavě vinných tradic jen kilometr níže, zde vládl nerušený klid a mír. Účelem výstavby kaple, stojící pod vrcholem Černé hory, bylo utišit boží hněv seslaný v podobě morové epidemie, která vypukla uprostřed srpna roku 1680. Bůh se slitoval a epidemie skončila koncem roku, právě po založení kaple. Vděčnost lidská ale neměla dlouhého trvání, již za Josefa II. byla kaple roku 1786 zrušena, odsvěcena a město v ní zřídilo prachárnu. Začátkem 20. století tak z kaple zbylo jen torzo bez střechy. Pokusy o záchranu kaple se datují od roku 1927, ale teprve v roce 2009, poté, co Slovácké muzeum provedlo archeologický průzkum před kaplí, byla dokončena její obnova.


Kaple sv. Rocha


Vítejte v Uherském Hradišti


Kostel sv. Františka Xaverského na Masarykově náměstí


Z nečeho se pít musí, koštovaček bylo na prodej dost a dost

Mařatice – Vinohradská ulička

Vinohradská ulička ve čtvrti Mařatice (asi půl kilometru od centra města) není poetickou vinařskou uličkou s modrobílými slováckými vinnými sklepy. Ty se zde v kopci, prudce stoupajícím ke kapli sv. Rocha, stavěly již od počátku 17. století a původně to byly jednoduché nadzemní domky s lisovnou. Od přelomu 19. a 20. století byly přestavovány a dnes připomínají honosné vily nejbohatších vinařů a občanů města. Po roce 1930 byla ulička mezi vinohrady a sklepy vydlážděna, domy dostaly popisná čísla a lidé se zde začali usazovat nastálo. Stavební aktivity pokračují dodnes. Výletní kouzlo Vinohradská ulička ztratila, právě během vinařských slavností má ale díky otevřeným sklepům neopakovatelnou atmosféru. Tu pouze kazil počet hostů, kteří si ji v ten den (spíše večer) přišli užít. Do některých sklepů se bez rezervace nebylo možné dostat, v dalších se u sklenky na stojáka tlačily desítky lidí. Korzující davy ulicí pak připomínají nástup a výstup v metru během dopravní špičky. Jedni se valí nahoru, drzí dolů. Přesto muzikantský um a nadšení hudebníků ve slováckých krojích rozezpívaly všechny hosty slavností, kteří tak zapomínali na nepohodlí a tlačenici. (V osmi historických vinných sklepech i na jednotlivých stanovištích ve Vinohradské ulici se o víkendu vypilo přibližně 8500 litrů burčáku a 6000 lahví slováckého vína, snědlo se přibližně 2000 klobás a 1500 porcí masa.)

Hned na začátku Vinohradské uličky stojí vinný sklep U Lisu. Mimo slavnosti je otevřeno pouze od čtvrtka do soboty večer, případně na objednávku. Sklep má dlouhou historii, nejstarším známým majitelem byl od roku 1713 varhaník kostela sv. Jiří František Weniger. Po jeho smrti dále držela sklep vdova Sibyla Wenigerová „půl achtle vinohradu, jenž jest krajina vedle cesty k sv. Rochu vedoucí a vedle Martina Bumbalíka oboustranně ležící“. V roce 1759 odkoupil vinohrad se sklepem František Preitschoft, v roce 1807 František Holl, pozdější primátor města. Majitelé se dále střídali až do roku 1925, kdy sklep provozovala Hildegarda Vyhlídová, jejíž potomci vlastní sklep dodnes (v roce 1989 byl dům v havarijním stavu). V sobotu večer během slavností vína bavila ve sklepě popíjející „poutníky“ Vinohradskou ulicí hudecká muzika Franty Kopeckého.

K nejhezčím vinným sklepům patří sklep U Marholtů (č. p. 368) z poloviny 18. století. Původní búda byla nevelkým stavením v rozsahu dnešního předsklepí. současný krásný dům nechal postavit před 2. světovou válkou starosta Uherského Hradiště lékárník Josef Štancl. Příjemné posezení pro milovníky vína nabízejí i další sklepy, např. Včelka (č. p. 249) a Jahoda (č. p. 379), ovšem pouze na objednávku. A kam na víno, až přijedete do Uherského Hradiště a sklepy budou zavřeny? Do Galerie slováckých vín, krásného sklepního prostoru hned za jezuitskou kolejí (slavnostně otevřena bude 29. září a svá vína v ní bude představovat 15 slováckých vinařství).


Vinný sklep U Lisu


Vinohradská ulička, vpředu vinný sklep Jahoda


Barvy ve Vinohradské uličce

Z historie Uherského Hradiště

Uherské Hradiště bylo založeno na ostrovní půdě náležející nedalekému velehradskému klášteru. Ve Slováckém muzeu si můžete prohlédnout kopii nejstarší listiny o založení města panovníkem Přemyslem Otakarem II. z roku 1257. Obyvateli nově založeného města se stali osadníci z okolních trhových vsí. Název Hradiště je znám od roku 1294, přívlastek Uherské nese až od roku 1587. Od svého založení bylo Uherské Hradiště centrem obchodu a řemesel, plnilo ale také funkci obranné pevnosti na řece Moravě (město bylo dobyto jen jedinkrát, v roce 1742 pruskými vojsky). Obranné zdi byly zbourány v 19. století. Znak, který město užívá i na začátku 21. století, mu udělil již v roce 1481 král Matyáš Korvín. V muzeu se seznámíte i se vzhledem města v roce 1670, kdy zde stálo 180 domů a žilo asi 1500 obyvatel.

Centrem města je Masarykovo náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského, který je součástí souboru jezuitských staveb ze 17. a 18. století (kolej, budova gymnázia, Reduta). Po zrušení jezuitského řádu kulturní význam staveb uvadl, ale po následných přestavbách ve druhé polovině 19. století se stala Reduta centrem společenského dění, konaly se zde velkolepé bály, hrálo divadlo. V komunistických časech objekt zchátral, až zde v 80. letech veškerý společenský ruch utichl. Reduta byla po nákladné rekonstrukci otevřena v roce 2001.

Nejkrásnějším domem na náměstí je lékárna U Zlaté koruny. Úřední záznamy dokumentují, že zde byla lékárna již koncem 17. století. Datum na stropě dokládá, že v roce 1752 koupil dům Ignác Pilchowitz a nechal během přestavby vyzdobit svou lékárnu nástropními obrazy, kde jsou vyobrazeni i antičtí lékaři a lékárníci, mezi nimiž dominuje obraz Hippokrata v samotném středu. Střídání majitelů skončilo v roce 1855, kdy byla lékárna převedena do vlastnictví rodiny Schullernů. Po smrti rodičů a tří bratrů se stala majitelkou dcera Anna, která se provdala za lékárníka Štancla, prvního českého starosty města (mj. založil a byl prvním vydavatelem Slováckých novin). Jejich potomci vlastní budovu dodnes, samozřejmě až na desítky let komunistického režimu, kdy jim byla znárodněna.

Uherské Hradiště je východiskem k výletům do úchvatného okolí. Můžete se projet lodí po Baťově kanále, nedaleko je poutní místo Velehrad, zámek Buchlovice, na jednom z chřibských kopců stojí hrad Buchlov. Necelých deset kilometrů je vzdálen Jízdou králů proslavený Vlčnov, blízko je i Hluk a vinařská vesnička Blatnice pod sv. Antoninkem. A také Velká nad Veličkou v podhůří Bílých Karpat známá svým horňáckým folklórem.

Jedna rada na závěr: Chcete-li příští rok na Slavnosti vína a otevřených památek, zajistěte si ubytování několik měsíců dopředu.

Jediným kazem Slavností vína a otevřených památek byla arogance pracovníků Slováckého muzea a zastupitelů Starého Města, kteří v neděli v poledne bez jakéhokoli oznámení na internetu uzavřeli Památník Velké Moravy, kvůli několik dní dopředu nahlášené návštěvě politiků. Množství lidí tak zbytečně ztrácelo čas výletem k uzavřené památce.