K paláci Beiteddine je to z Bejrútu asi 50 kilometrů. Nejprve jedeme po pobřežní silnici na jih směrem na Damour a kousek za městem odbočujeme do kopců údolím stejnojmenné řeky. Beiteddine leží v nadmořské výšce 850 metrů a jeden z nejhezčích výhledů na palác je z vesnice Deir El Qamar vzdálené asi pět kilometrů.

Z řady místních vůdců, kteří se v regionu střídali za mnohasetleté osmanské nadvlády, si vydobyl věčnou slávu Fakhr ad-Dín II., který poprvé sjednotil pod jednu vládu území, jež přibližně odpovídá dnešnímu Libanonu. Osmanské úřady ale zasáhly a popravili ho. Fakhr ad-Dín II. sídlil v Deir El Qamar, kde byl díky hojnosti pramenů dostatek vody. Když jeho rod vymřel, vlády se ujala rodina Chehabů (Šihabů), která svůj původ odvozuje od mekkánského kmene Kurajšovců, z něhož pocházel i muslimský prorok. Nejslavnější z rodu Bašír Chehab II. Veliký vládl Libanonu více než 50 let (1788 – 1840). Hned na začátku své vlády se rozhodl opustit Deir El Qamar a nedaleko vystavět svůj palác snů. Na jeho stavbu pozval nejlepší architekty a stavitele nejen z Damašku, ale i z Itálie.

Do Libanonu se tehdy hrnuli francouzští orientalisté, romantičtí básníci, jazykovědci, historici, mezi nimi Victor Guérin, Ernest Renan a Alphonse de Lamartine, který v Beiteddine pobýval. „Nádherně oblečení černí otroci vyzbrojení postříbřenými pistolemi a třpytivými zlatými damašskými šavlemi stáli na obou stranách mramorových dveří, nad nimiž byly vytesány arabské nápisy. Obrovské nádvoří se hemžilo úředníky, dvořany, kněžími a vojáky oblečenými v barevných kostýmech charakterizujících pět národů Libanonu. Na šest set arabských oří je zde osedláno, každý oděn v sukno zářivých barev,“ tak obdivovala Lamartineho romantická duše orientální majestát mocného emíra.


.
Beiteddine

Beiteddine znamená v překladu „Dům víry“ a palác, zdánlivě světský, smyslný, rozkošnický a od víry odpoutaný, je prodchnutý orientální spiritualitou. Jak napsal již Karel Čapek, „rozdíl evropských staveb a mudejarské architektury je už v tom, že gotika, ba i barok jsou stavěny pro diváky, kteří stojí nebo klečí, kdežto maurská architektura byla patrně budována pro duchovní sybarity, kteří ležíce na zádech, se kochali těmi čarovnými oblouky, stropy, frýsky a nekonečnou arabeskní ornamentací, jež se jim klenula nad hlavou za účelem nevyčerpatelné a snivé kontemplace“.

Na té snivé kontemplaci ale emírovi poddaní pořádně mákli. Když se stavba protahovala, Bašír Chehab II. prý rozkázal, že každý zdatný muž musí dva dny bezplatně pracovat na sídle svého vládce. A projekt byl brzy dokončen. Bašír Chehab II. zde žil až do roku 1840, kdy byl donucen odejít do exilu. Palác si poté zabraly osmanské úřady pro své zastupitele. Vláda Bašíra Chehaba II. byla poznamenána válkami a vražděním Maronitů, na libanonské území si brousil zuby Napoleon (v roce 1799 obléhal severoizraelské Akko) i egyptský místokrál Muhammad Alí. V roce 1934 byl palác Beiteddine prohlášen národní historickou památkou a po získání nezávislosti letní rezidencí libanonského prezidenta El-Khouryho.


.

Beiteddine – lázně (hammam)

Po zaplacení vstupného 7500 BLP vstupujeme na nádvoří Al-Midan s rozměry 107×45 metrů. Díky nadmořské výšce i chladivé vodě ve fontáně je zde příjemně svěže. Jaký zde býval asi ruch před dvěma stovkami let, když emír vyjel v čele procesí na svém koni. Dnes zde fotí turisté, jinak vyzařuje z „libanonské Alhambry“ pokoj a klid. V přízemí vedle vchodu je muzeum Kamala Jumblata, předního libanonského politika a vůdce drúzské komunity, zavražděného v roce 1977 (údajně byly do vraždy zapleteny nejvyšší syrští představitelé na čele s Rifaatem Ali al-Assadem).

Salóny a přijímací místnosti jsou vyzdobené vyřezávanými a malovanými stropy, arabskou kaligrafií, mramorovými fontánkami, které v horkých letních měsících osvěžovaly vzduch. Nejkrásnější místnosti jsou tzv. „Salamlek“ a „Pokoj sloupu“. Tady sedával emír, zde kouřil dlouhou dýmku a rozhodoval o osudu svého lidu. Jeden z nápisů na zdi údajně říká, že „ctí vládce je dodržování spravedlnosti, neboť jediná hodina spravedlnosti je více než tisíc měsíců modliteb.“ Zážitkem je prohlídka lázní, za jejichž okny září zeleň a sluneční jas, a které nepochybně patří k nejkrásnějším v arabském světě.

Svůj orientální palácový sen si může prožít i každý návštěvník Beiteddine. Emír Bašír Chehab II. nechal vystavět též paláce pro své syny. Jeden z nich byl restaurován a dnes je z něj luxusní hotel Mir Amine Palace. Dvoulůžkové pokoje stojí od 300 dolarů za noc.