Výhodou je, že není nutné auto 4×4, až ke kráteru Al Wahbah vede zpevněná silnice. Takže nemusíte být milovníky extrémního terénního motorismu a pěší turistiky. Nejlepším východiskem ke kráteru je asi 250 kilometrů vzdálené půlmilionové město Taif v nadmořské výšce přibližně 1800 metrů. Což napovídá, že v něm panují příjemnější (jak pro koho a jak kdy) teploty než na pobřeží v Džiddě. Taif je staré osídlení, tvrdí se, že je nepřímo zmíněn v Koránu a údajně ho navštívil i islámský prorok Mohamed někdy na počátku 7. století. Je centrem zemědělské oblasti známé pěstováním granátových jablek, fíků, medu i růží. Taif se bleskově měnil v moderní město a jednu z nejlepších letních destinací v zemi zvláště po roce 1965, kdy byla otevřena horská dálnice z Mekky.

Al Wahbah je hluboký až 250 metrů a široký až 2 kilometry. Je podobný známému impaktnímu Barringerovu kráteru v Arizoně a dlouho se předpokládalo, že též vznikl dopadem meteoritu. V současnosti (především od výzkumu v 80. letech minulého století) se geologové shodují, že je potomkem freatomagmatické erupce, během níž se stoupající žhavé magma dostalo do kontaktu s podzemní vodou, takže je klasifikován jako čtvrtohorní maarový kráter. Jeho stáří je odhadováno na 1,14 milionu let, k poslední sopečné erupci v oblasti však došlo v mnohem mladší době, odhaduje se někdy před 10 tisíci lety. Kráter vznikl pravděpodobně v rámci jedné dlouhodobější erupce, během níž nejprve docházelo k obvyklým výbuchům a výlevům magmatu ze sopečného kužele, poté následovala freatomagmatická fáze, která vyvrcholila poklesem dna a vznikem maarového kráteru a tufového prstence. Vývoj kráteru Al Wahbah je jedinečný a vědci dodnes odhalují jeho dávná tajemství.


Dlouho se předpokládalo, že kráter vznikl dopadem meteoritu


Sem tam roste nějaký odolný keř


Stáří kráteru Al Wahbah je odhadováno na 1,14 milionu let


Bílé krystaly dávají dnu až fascinující mléčný vzhled

Kráter Al Wahbah leží ve vulkanickém poli Harrat Kishb (český přepis Kišb), které se táhne na ploše 6000 kilometrů čtverečních. Na dně kráteru se po prudkých deštích, které nejsou v této jinak vyprahlé oblasti až tak ojedinělé, jak bychom v poušti očekávali, objevuje efemérní mělké jezírko, které po vysušení zanechává solný povlak. A jeho bílé krystaly dávají dnu až fascinující mléčný vzhled. Většinu obvodu kráteru tvoří strmé skály, sem tam roste nějaký odolný keř. Tato obří díra v zemi byla známá dávno předtím, než byla objevena turisty a úřady. Beduínské komunity využívaly jeho chráněnou polohu pro terasovité zemědělství v horní stěně kráteru. Maarové krátery jsou v pusté arabské krajině poměrně vzácné a svou morfologií se liší od ostatních vulkanických útvarů v regionu. Západní část Arabského poloostrova je stále vulkanicky aktivní, takže příští erupce není otázkou „zda“, ale „kdy“. V této souvislosti probíhá rozsáhlý mezinárodní výzkumný projekt známý jako Volcanic Risk in Saudi Arabia, který má za úkol odhalit nebezpečí, jež představuje sopečná činnost v zemi.

Liduprázdno

Al Wahbah je izolovaná a vzdálená lokalita. Ovšem úřady již uvažují o zřízení geoparku, který by přitáhl nejen místní, ale i zahraniční turisty. Zda už má koncept geoparku zelenou, nevím, co ovšem vím, že Al Wahbah ztratí hodně ze svého kouzla. Již v současnosti je u kráteru velké parkoviště a návštěvnické středisko, v němž je muzeum, seznamující s kráterem a jeho geologií.

Na dno lze sestoupit, na severní straně se vine upravená stezka, cesta dolů by opatrnou chůzí neměla trvat déle než 20 minut, nahoru bude jistě delší. Z příjezdové strany kráteru je postaveno několik přístřešků, z nichž je hezký výhled dolů i do okolí (z těch na vyšších místech), dá se v nich odpočinout i piknikovat. Máte-li štěstí, budete u kráteru sami.

Doporučení: Nejlépe vyhradit si na Al Wahbah celý den, vzít si stan a teplejší oblečení (v noci se na poušti ochladí) a přespat u něj. Nejen sejít dolů do kráteru, ale obejít ho a vydat se do nedalekých rozsáhlých lávových polí. Přespání ve stanu u kráteru není zakázané, je to prý oblíbená zábava. Užít si soumrak i svítání, v noci pozorovat jasnou oblohu a tisíce třpytivých hvězd, v poušti bez umělých světel jistě úchvatná podívaná. Kolem okraje kráteru jsou nejen přístřešky, ale i ohniště, je zřejmé, že se sem jezdí piknikovat a případně i přespat v divočině. Hodí se základní vybavení, především dostatek vody, trochu jídla, baterka, spacák, teplejší oblečení atd. Že by bylo v zimních měsících vysloveně vedro, toho se neobávejte. Nemáte-li půjčené auto, je možné k cestě ke kráteru Al Wahbah využít služeb některých místních agentur, které nabízejí kompletní servis i s přípravou jídla. Ovšem očekávejte ceny, které jsou mnohem vyšší, než si představíte a než budete ochotni akceptovat (např. 1000 rijálů na osobu).


Obří díra v zemi, vzadu nahoře jeden z piknikových přístřešků


Al Wahbah je izolovaná a vzdálená lokalita ve vulkanickém poli Harrat Kishb


Písek, láva, keře – taková je západní Saúdská Arábie


Několik kilometrů za kráterem…

Četl jsem zkazky na internetu, jak je stezka dolů náročná, jak už v ranním slunečním žáru je dýchání utrpením, jak přijdou různé bolesti, ale kdeže, žádná dramata se nekonají, možná, kdybyste si chtěli užít kráter v parném létě (na náhorní plošině v nadmořské výšce kolem 1000 metrů je příjemněji než na pobřeží). Nenechte se odradit – pokud máte čas. V případě, že nebudete u kráteru nocovat, je to buď 250 kilometrů zpět do Taifu, nebo, jako v našem případě, ještě o něco delší trasa do Medíny.

Pouze jeden místní chlapík zašel na pokec, ani si nepamatuji, odkud se objevil. Nikoho jiného jsme u kráteru nepotkali. Ovšem takový pokec se skládá z několika slov, arabštině nerozumíme, on evropským jazykům. Zná výraz oxygen a varoval, že dole je nedostatek kyslíku, že se můžeme udusit. Což je pravděpodobně nesmysl, na internetu lze najít nejedno video lidí v kráteru, navíc nikde žádné varovné cedule, ty by jistě v případě nebezpečí nechyběly.

O vzniku kráteru se dočtete i milostný příběh (www.visitsaudi.com): „Legenda o nedokončené lásce, která vytvořila kráter Wahbah: V temné noci blesk osvítil horu Qitn a odhalil její krásu. Hora Tamya se do ní zamilovala a slíbila, že se přesune směrem ke svému milenci. Žárlivost hory Chliman však lásce nepřála, Chliman vystřelila šíp do hory Tamya, ten ji zničil a zůstala po ní díra v zemi.“

Cesta ke kráteru Al Wahbah

Sobota poledne, to jsou téměř prázdné pohodové silnice. Jedete-li z Džiddy směr Mekka, před svatým městem islámu každého samozřejmě zastaví cedule se šipkou For Non Muslims. Mekku je nutné objet, zdálky je vidět Abrádž Al-Bajt, anglicky Mecca Royal Hotel Clock Tower, která měří na výšku 601 metrů (nejvyšší patro, ve kterém je umístěna vyhlídka, je ve výšce 558 metrů), patří k nejvyšším budovám světa. Přímo pod věží se rozprostírá nejposvátnější muslimský stánek – mešita Al-Masdžid al-Harám se svatyní Ka'ba. Jedním z pěti pilířů islámu je Hadždž (Velká pouť), kterou by měl každý muslim absolvovat alespoň jednou za život.

Kus za Mekkou silnice stoupá a stoupá do holých nepřístupných skal. Serpentina za serpentinou, převýšení je značné, u Al Hady se nad hlavami objeví lanovka. A podél silnice před Taifem místní paviáni. Odtud je to přes Al Wahbah více než 500 km pouští do Medíny, kde v roce 622 našel útočiště prorok Mohamed a od tohoto roku je datován muslimský letopočet. Nejprve po dálnici směrem na hlavní město Rijád, což znamená až osm pruhů a prázdnou silnici. Maximální povolená rychlost 140 km/h. Kolem dálnice dost nepořádek, spousta odhozených poškozených pneumatik, létajících plastových pytlíků, postupně méně a méně zelené barvy kolem, začínající poušť. Pár desítek kilometrů za Radwanem odbočka doleva a směr Umm al Dawm, poté Nimran, to už zbývá ke kráteru několik desítek kilometrů. Ani z příjezdové silnice a z parkoviště není kráter vidět, musí se přijít až k jeho hraně.