Netuším, kolik italských vinic zastřešuje na svahu nad nimi pravý libanonský cedr. Majestátní dlouhověký strom, dožívající se i tisíců let. Všude pod místním cedrem zraje Nebbiolo, z jehož hroznů se vyrábí slavné Barolo. Úchvatný cedr tam stojí už více než 160 let, vysadili ho Costanzo Falletti di Rodello a Eulalia Della Chiesa di Cervignasco na paměť jejich svatby v roce 1856. Cedr je dodnes symbolem nejen lásky, ale i sounáležitosti s vinicemi a přírodou. Svah, na němž cedr roztahuje do šíře své větve, se jmenuje Monfaletto, kdysi se jmenoval Mons Fallettorum, tedy Monte di Falletti, což připomíná rod, který v minulosti vládl zdejšímu kraji. Monfaletto patří od roku 1941 rodině Cordero di Montezemolo. Ta sice má významné historické kořeny v dějinách Piemontu, ovšem s produkcí vína do té doby neměla nic společného. Ale o tom až později.

Úchvatný cedr připomíná lásku. Skutečnou. Zatímco proslulý balkon ve Veroně, pod nímž (ne)vyznával Romeo svou lásku Julii, je pouze udržovanou tradicí z Shakespearova dramatu, libanonský cedr ve Frazione Annunziata je skutečností. Od cedru jsou v dálce vidět – a jsou rozeznatelné díky věžím a hradům – vinařské obce regionu, mj. La Morra, Diano d'Alba, Castiglione Falletto, Serralunga d´Alba, Barolo, Monforte, Novello. Nádherný výhled na cedr nad vinicemi je z centra společnosti Fratelli Revello. Náhoda nahrála a potkali jsme se s Elenou, a o den později nás Simone provázel rodinným vinařstvím (v obci La Morra jsme se ubytovali v apartmánu Di-vinidormire, které rodina vlastní a dostali menší láhev Barola jako pozornost, to potěší).


La Morra


Sentiero delle Grandi Vigne (Stezka velkých vinic)


Sentiero delle Grandi Vigne


Monfaletto a cedr

Fratelli Revello je společnost sídlící ve Frazione Annunziata. Po prohlídce sklepů a výrobních prostor následovala degustace v místnosti s úchvatným dalekým výhledem na místní vinice, nad nimiž se tyčí zmíněný libanonský cedr. Ochutnávali jsme mj. Barolo z vinice Gattera, ze svahu téměř přímo pod okny. Ročník 2014, v době naší návštěvy se v obci La Morra slavnostně představoval ročník 2015. Barolo zraje dva roky v sudu, ve Fratelli Revello buď francouzském, nebo americkém, poté dozrává v láhvích, mladší ročníky tedy ještě nejsou v prodeji. Barolo není nejlevnější záležitost, vždy počítejte s cenou od 30 eur výše. Každopádně je to víno vhodné k dlouhé archivaci. Objednat prohlídku sklepů a ochutnávku lze na webových stránkách společnosti Fratelli Revello.

Vinařská historie rodiny nesahá nijak hluboko časem zpět. Psal se rok 1945, i v Itálii skončily válečné hrůzy. Giovanni Revello se s manželkou a čtyřmi dětmi přestěhoval z nedalekého Cherasca do Frazione Annunziata. V následujících letech vysazovali vinice, jejichž veškerou produkci prodali. Podstatné úspěchy přišly v letech 1967 až 1971, tehdy se objevilo první Barolo Giovanni Revello & Figli, zároveň rodina zakoupila část vinice Gattera a též farmu, v níž je dodnes její moderní sídlo. Z něhož je onen úchvatný výhled na Gatteru a libanonský cedr. Přestože Fratelli Revello nejsou jednou z největších vinařských společností regionu, všude vnímáte úspěch rodinného podniku, který kdysi založili předci Eleny a Simoneho.


Fratelli Revello


Fratelli Revello, ochutnávka


Někde na vinařské stezce


Nahoře La Morra

Původ rodiny Cordero di Montezemolo lze vystopovat ve Španělsku, v Piemontu se usadila „až“ v polovině 14. století. Členové rodiny sloužili na významných vojenských a diplomatických postech na dvoře savojských králů a patřili k nejvýznamnějším aristokratickým rodinám v Piemontu. Monfaletto Estate ovšem vlastnila rodina Fallettiů. V roce 1918 si Paolo Cordero di Montezemolo vzal Marii Lydii Falletti a jejich syn Paolo v roce 1941 zdědil panství. Prohlídku vinařství Montezemolo lze objednat na jejich webových stránkách, nám docházel čas a u Montezemolů jsme nebyli (nejznámějším členem rozvětvené rodiny je Luca Cordero di Montezemolo, mj. bývalý prezident Ferrari).

V horkých dnech je značená Sentiero delle Grandi Vigne místy vyprahlá a prašná. Sem tam na vinicích někdo pracuje, do vinobraní je ale ještě daleko. Z Frazione Annunziata pokračuje žlutě značená stezka do Frazione Santa Maria a dále zpět do La Morry, což je pořádně do kopce. Turistů ve druhé polovině června přes teplé až horké dny v La Morra a okolí příliš není, na vinicích jsme byli téměř sami. Zajímavé bylo jejich věkové složení, většina turistů rozhodně nepatřila k nejmladším, často od 45 let výše. Pravda, vinařský region na severu Itálie není nejlevnější, platí to zvláště o ubytování.

Ve Frazione Annunziata je nepřehlédnutelná restaurace Veglio s terasou, z níž je hezký výhled do okolí. Otevírají ovšem pouze na oběd a večeři od 12:30 do 14:00 a od 19:30 do 21:30, navíc mají zavřeno v neděli a v pondělí. Tudíž jsme nic neochutnali.

Mimochodem, někdy máte pocit, že se v tzv. západní Evropě zbláznili. Když jsme opouštěli po žluté La Morru, zašli jsme do jednoho maličkého pekařství, protože jsme měli chuť na něco sladkého, a paní z obchodu nás na dálku zdravila a vítala. A když jsme nakoupili, vyslechli její emotivní a radostné vyprávění, že má napečeno a v tomto horku zase až zítra někdy od dvou odpoledne, vyrazili jsme dále směrem Frazione Annunziata. A paní najednou vybíhá z pekárničky ven a vnucuje nám doklad o koupi, co kdyby, abychom neměli nějaké problémy. Vážně se lidé v severní Itálii obávají toho, že před každým obchodem stojí kontrolor a udavač v jedné osobě a kontroluje nakupující, zda si odnášejí účet za tři a půl eur?…