Vyjedete-li směr Hazmburk vlakem, nejblíže je zastávka Slatina pod Hazmburkem. Jen jednoduchá plechová bouda, ani lavička, ani koš. Asi tři kilometry za zastávkou se vypínají dvě věže Hazmburku. V polovině cesty je vesnička Slatina s krásnou okrouhlou návsí, která byla v roce 1995 prohlášena za chráněnou památkovou zónu. Jen škoda, že v parném sobotním odpoledni není otevřená hospoda, kde by se člověk slušně naobědval. Původně bývaly na návsi malé rybníky, ale někdy ve 30. letech minulého století je vysušili a vysázeli park.

Hazmburk je perfektním místem na rodinný výlet, ale nevydávejte se sem v případě nepříznivé předpovědi počasí. Bouřky na Hazmburku by mohly být nebezpečné, blesky zde již zabily několik lidí. Nejtragičtější je událost z roku 1974, kdy blesk udeřil do Černé věže a pád zdiva usmrtil dva lidi a dalších 14 zranil. Nejen blesky hrozily a hrozí lidem z Hazmburku. Po žluté značce dojdete dolů pod hrad do vesnice Klapý, kterou několikrát postihly mohutné sesuvy půdy po prudkých deštích. Nejhorší na Velký pátek roku 1898, kdy se hora otevřela a mase sesouvající se horniny padlo za oběť na 32 domů. Staré fotografie s pohřbenou částí vesnice najdete ve fotoarchívu České geologické služby (http://www.geology.cz/fotoarchiv).


Hazmburk ze zastávky Slatina pod Hazmburkem


Cestou na Hazmburk


Z Bílé věže vysoké 26 metrů je nádherný kruhový výhled na středočeskou krajinu


Obec Slatina pod Černou věží, v pozadí Říp


Hazmburk od Libochovic

Žádné důkazy o tajných chodbách a propojení hradu s okolními vesnicemi či bývalými hrady neexistují. Hradní legendy jsou ale hradní legendy. Jedna podzemní chodba má podle nich vést z hradního sklepení pod sousední kopec Planík a dále až do obce Sedlec. To je vzdálenost kolem dvou kilometrů. Ještě delší chodba prý vede k zaniklému hradu Šebín u obce Levousy na druhé straně Ohře. A ještě delší až do Budyně nad Ohří. Že v minulosti lidé těmto báchorkám věřili, svědčí dobrodružné výpravy a snaha prokopávat se do podzemí hradních věží. Ani poklady se na Hazmburku nikdy nenašly. Jeden zde údajně zakopala zbídačelá jednotka zničené Napoleonovy armády vracející se z Ruska. Právě někde pod dobře viditelným a snadno zapamatovatelným místem zakopali vojáci nakradené cennosti, které již nebyli schopni bezpečně propašovat až do Francie. Poklad prý leží někde v místech, kam v podvečer dopadá stín Černé věže. Stávala tam stará hruška a tam kopejte, chcete-li zbohatnout. Ale ta hruška již nestojí.

Hrádek na Hazmburku vybudovali Lichtenburkové někdy kolem poloviny 13. století, v Hájkově kronice ale najdete zmínku, že hradiště na kopci stálo již v 8. století. Král Jan Lucemburský získal hrádek v roce 1335 a vzápětí prodal Zbyňku Zajícovi, zakladateli rodu Zajíců z Hazmburku, po němž nese hrad dodnes jméno (Zajícův hrad – Hasenburk). Zbyněk Zajíc z Hazmburku patřil k věrným úředníkům a vojákům krále Karla IV. a pyšnil se přízviskem Transmarinus (Zámořský) neboť měl vykonat poutnickou cestu do Svaté země. Zbyněk doprovázel Karla IV. na jeho italské cestě a později se stal nejvyšším mistrem královské komory, tedy jakýmsi tehdejším ministrem financí. Hazmburk byl za Zajíců ve 14. a 15. století rozšířen a opevněn a stal se jedním z nejpevnějších českých hradů (odolal i husitským útokům). Na konci 15. století se ale Zajícové přestěhovali do nového zámku v Budyni nad Ohří a pustnoucí hrad prodali v roce 1558 Lobkovicům.

Další informace na www.hrad-hazmburk.cz