Alhambra vypadá zvenku jako mohutná vojenská pevnost, ale když vkročíte dovnitř, ocitnete se ve světě zjemnělé islámské architektury – v místnostech bohatě zdobených štukem a spletitými vzory a na dvorcích s fontánami a štíhlými sloupy s nápisy oslavujícími velkého Alláha. A vyhlédnete-li ven z oken, uvidíte v dáli zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada a pod sebou střechy staré maurské čtvrtě Albaicín a její úzké uličky a bíle omítnuté domy. Po dovršení reconquisty zde žili vyznavači islámu až do roku 1568. Nejhezčí výhled na Alhambru je z Mirador de San Nicolas. Plácek s křížem, snad aby se nezapomnělo, že tenhle kousek země už nepatří těm, co přišli z Afriky, prodavači tretek, které dostanete i kdekoli jinde, ale ten západ slunce… Bill Clinton ho prohlásil za nejhezčí na světě.

Roku 711 se asi sedm tisíc vojáků pod praporem islámu a vedením Tárika ibn Zijáda vylodilo u dnešního Gibraltaru (název pochází z arabského Džebel al-Tárik – Tárikova hora) a snadno rozvrátilo vizigótské království. V bitvě u řeky Barbate padl i vizigótský král Roderich. To byl začátek osm set let trvajícího muslimského panství na Pyrenejském poloostrově. Alhambra ale nebyla budována v dobách jeho rozkvětu, nýbrž panovníky poslední arabské dynastie v západní Evropě – Nasrovců, kteří svůj původ odvozovali od jednoho z prorokových spolubojovníků. V mocenském vakuu po drtivé porážce Almohadů v bitvě u Las Navas de Tolosa se islámská andaluská území drobila na řadu bezvýznamných a slabých panství. Tehdy se chopil moci Muhammad ibn Júsuf ibn Nasr (Muhammad I.), dobyl Granadu a prohlásil ji za hlavní město svého sultanátu.

Muslimské panství se hroutilo a přesto sultáni rodu Nasrovců plýtvali prostředky a silami na stavbu své Alhambry. Jejich pevnostní a palácový komplex stojí na vrchu Sabika asi 100 metrů nad okolní krajinou. Mohammed I. dal nejdříve postavit mohutnou věž – Torre de la Vela. Stavěli ji z lehce dostupného materiálu – směsi jílu, písku a kamene. Té červené hornině se říká alhamberský slepenec. Nikdo nemusel přepravovat tuny kamene, vše potřebné měli stavitelé přímo pod svýma nohama. Od barvy horniny pochází i jméno Madinat al-Hamra, tedy Červené město. Malá pevnost stála na pahorku již před nasrovským panováním, ale Muhammad I. ji nechal přestavět a rozšířit do nevídaných rozměrů. Dal také zbudovat síť zpravodajských věží na okolních kopcích, z nichž měli být obránci Granady informováni o blížícím se nebezpečí. Nebylo daleko. Křesťanský panovník Ferdinand III. Svatý již dobyl Córdobu a také Jaen vzdálený pouhých 60 kilometrů. Muhammad I. se v mocenských vztazích vyznal – Ferdinanda uznal za svého svrchovaného vladaře a dokonce mu pomáhal se svými jednotkami dobýt muslimskou Sevillu.


Výhled na Alhambru je z Mirador de San Nicolas

Alhambra, to nebyla jen vojenská pevnost a palác pro sultána a jeho harém. Bylo zde vše, co malé městečko potřebuje k životu, tedy i písaři, pekařství, koželužna. Na 5000 poddaných se tísnilo ve zdech Alhambry. Ne všichni ale mohli užívat překrásných zahrad s fontánami a zavlažovacími kanály. Pro Araby, kočující po tisíciletí pouští, musela být vláha těchto zahrad neuvěřitelně osvěžující. Jak dostat vodu nahoru do Alhambry a jejích zahrad – to byl asi nejsložitější úkol pro Muhammada I. Řeka Darro, protékající Granadou, je v dobách sucha spíše říčkou a její vody, tisíce a tisíce litrů jejích vod, potřeboval Muhammad I. na zavlažování zahrad nahoře na kopci. A tak vybudovali jeho inženýři výše proti toku Darra přehradu a odtud kanál dlouhý šest kilometrů. Voda přitékající do Alhambry byla vždy čistá díky chytrému systému zpomalování toku v zavlažovacích kanálech, kdy veškerý jíl a nečistoty klesají ke dnu a dále teče jen průzračná voda.

Když po více než třicetileté vládě Muhammad I. zemřel, jeho životní projekt – Alhambra – byl zdaleka nedokončený. Jeho nástupci zde paláce a zahrady budovali a přebudovávali dalších 150 let. Každý panovník po sobě zanechal své dědictví a působivý palácový komplex byl čím dále dokonalejší. Ismáʽíl I. (1314–1325) nechal vystavět audienční síň El Mexuar, Júsuf I. (1333–1354) věž Comares, Muhammad V. (1362–1391) nádherný Lví dvůr. Z doby muslimského panování nad Granadou máme dnes tak málo pramenů, že se odborníci dodnes přou, jak se Lví dvůr, jedno z nejkrásnějších míst v Alhambře, původně jmenoval. Snad podle Aišy, jedné z manželek Muhammada V. (jak romantické) nebo Riyad, jak se – podle jedné interpretace – píše ve staré básni. Dnešní jméno Lví dvůr dostal podle kamenných lvů podpírajících fontánu. Ať se jmenoval v minulosti jakkoli, je to velkolepé nádvoří, vytříbenější než všechna předchozí a přestože je stavba založena na řecké matematice a architektuře, které Arabové převzali, je to na první pohled působivá orientální stavba. Robert Irwin ve své knize Alhambra ale tvrdí, že „současný příjemně pískovcový vzhled paláce, občas přerušovaný skvrnami vybledlých barev, je poměrně vzdálený středověkému originálu. Ve 14. století byly kámen, dřevo i štuková omítka natřeny křiklavými barvami – modrou, zlatou a dalšími, všude kolem visely nápadité koberce a závěsy a namísto dnešního dvora vysypaného drobnými oblázky tu – podle mínění mnohých – byla zahrada plná květin a pomerančovníků.“ Muhammad V. nevytvořil palác, ale sen, který šálí smysly, sen s mukarnasovými klenbami, sen zářící lazuritem, sen pohádkových příběhů. Muhammad V. nechával svůj palác stavět tak, jak i ostatní muslimští panovníci – aby mu poskytl potěšení (mimochodem, dnešní Alhambra je prosta jakéhokoli nábytku). Abychom se ale vrátili do reality muslimského panování 14. století, snad stojí za připomínku, že ani Muhammad V. se neobešel bez podpory křesťanského krále Pedra I., který ho zachránil po vzpouře muslimských nepřátel. A že magicky působící Alhambru stavěly ruce křesťanských otroků. A že z prvních devíti nasrovských sultánů jich bylo sedm zavražděno a jeden sesazen. A ještě hůře končívali vezírové.

Alhambra na nás dnes působí jako nesmrtelné dílo, ale Robert Irwin v knize Alhambra o těch starých časech píše: „Kritikové si povšimli, že nasrovské umění i poezie zdůrazňují arabské tradice a jsou záměrně archaické. Výtvarníci i básníci se ohlíželi zpět k lepším časům a opulentním palácům, jež padly do rukou bezvěrců ve 13. století v Seville a Córdobě… Granadští učenci ve 14. a 15. století si byli dobře vědomi toho, že patří do provinční kultury na samotné výspě islámu…Nádhera nasrovských paláců bledne ve srovnání se stavbami předchůdců, jimiž byli umajjovští chalífové v Córdobě.“ Jenže, na rozdíl od Alhambry, umajjovské paláce se nedožily 21. století. Ani Alhambře se však zlé časy nevyhnuly, od 17. století zde nacházeli útočiště cikáni, váleční invalidé, žebráci, nejednou se sem nastěhovaly vojenské jednotky a skladiště střelného prachu. A první turisté v 19. století se taktéž chovali jako zvěř, odsekávali si kusy ornamentů a vyrývali svá jména do zdí.


Výzdoba Alhambry

Přestože nám Alhambra dodnes připomíná islámské panování a kulturu, její zahrady již odrážejí španělský vkus začátku 20. století. Přesto o nich užaslý Karel Čapek napsal ve svém cestopisu Výlet do Španěl: „Španělská zahrada je současně stříhaná zahradní architektura, prostoupena fayencovými fontánkami, terasami, rondely a schůdky, posetá květináči, prorostlá palmovými džunglemi a liánami; a to všechno se vejde někdy na hotovou dlaň půdy protkanou vodomety a stružkami; jak živ jsem neviděl zahrady tak úžasně soustředěné a umocněné jako ve Španělích. Anglický park je zušlechtěná krajina; španělská zahrada je umělý ráj. Francouzský park je monumentální stavba; španělská zahrada je intimní sen. V těchto sladkých koutech stínu, zurčící vodičky, chladivé majoliky, opojné vůně a tropického lupení je podnes slyšet tiché kročeje jiné, poživačnější rasy; i tudy prošli Mauři.“


Lví dvůr

V arabském povědomí je Alhambra a celá Andalusie ztracenou zemí a rájem. Vždyť, jak mi tvrdil jeden Arab, tehdy tam byla 100% gramotnost. Jedna libanonská autorka napsala, že ve Lvím dvoře si sedla a plakala, neboť „my, Arabové dneška, jsme nedokončili svou cestu a ztratili spojení s andaluskými Araby, kteří obdrželi pera a dláta od andělů a vytvořili tu úchvatnou dokonalost…“

Mám jednu komickou vzpomínku na mou první návštěvu Granady, psal se rok 1991. Vzhůru do Sierra Nevady, vyhlásil jsem v touze podívat se na Andalusii z vrcholu Pico de Veleta (3398) nebo Mulhacénu.(3478 m). Španělsky jsem tehdy kromě několika vět nevládl, Španělům taktéž chyběli jazykové znalosti, a tak jsem dostal v penzionu adresu „autobusové stanice“ a hledal. Na té adrese ale stál bar, stanice ani náznakem. A pražádné informace či alespoň cedulka o autobusech. Nakonec jsem se zeptal v baru číšníka a byl to nejen bar, ale i prodejna lístků na autobusy směr Sierra Nevada. A uplynula asi hodina a „autobus“ konečně dorazil. Rázem jsem se ocitl v poválečných letech, které znám z filmů pro pamětníky – autobus jakoby z oka vypadl těm, v nichž na „dovolenou s Andělem“ cestovali rekreanti úderníci. Jen, ten španělský měl více za sebou, rozřezané sedačky a leccos dalšího v žalostném stavu. Kdybych býval znal více španělských vět, asi bych vystoupil a někoho požádal o vrácení jízdného. Kdybych. A tak jsem – očekávaje nejhorší – zůstal. Tahle silnice vede až do nadmořské výšky 3398 metrů, ale vyasfaltovaná je (tehdy byla) jen do 2500 metrů (dále se jezdívá na kolech). Jak se tam chce s tímhle vrakem dostat, mi nebylo jasné. A zíral jsem. Když jsme se dostali do serpentin, začal ze mě strach opadávat. Řidič, který nepochybně jel tuto trasu „bůhví pokolikáté“, neuvěřitelně plynulým tempem předjížděl jeden německý moderní autobus za druhým. Silnice nebyla nijak široká a tak, vědomi si našeho super autobusu o nějakou tu serpentinu níže, němečtí řidiči raději zastavovali na nějakém vhodném místě a nechávali nás, rychlejší a schopnější, projet. A tak jsem se v duchu omlouval…

Alhambra je otevřená po celý rok a chystáte-li se ji navštívit, doporučuje se především v létě koupit si vstupenky předem, což je možné na internetu na stránkách www.alhambra-tickets.es (vstupné 14 €). Pokud jste si Alhambru přes den již prohlédli, neváhejte a vychutnejte si večerní prohlídky, které nabízejí mimořádnou atmosféru (vstupné 9 €). Granada má letiště, ale přímé spojení z ČR neexistuje, přestupuje se v Madridu nebo v Barceloně.

Adresy, které se mohou hodit:
www.alhambra-tickets.es
www.turgranada.es
www.alhambra-patronato.es
www.andalucia.com/cities/granada.htm