Praia São Jacinto bývá v letním provozu od 15. června do 15. září, ten druhý termín jsme minuli o maximálně týden. Ve druhé polovině září jsme byli na pláži téměř sami, žádné lidské hemžení. Koupat se nedá, tady by nás spodní proudy během pár chvil zatáhly daleko od pobřeží, ten oceán vypadá nebezpečně. A jeho vody jsou docela chladivé. Ale ta pláž! Široširý pás písku táhnoucí se do nedohledna, nikde ani živáčka, jen v dálce vnímáme siluetu jednoho běžce. Jediné, co ruší panenskou pláž, jsou dvě fotbalové branky. Od parkoviště vede k oceánu dřevěný chodníček mezi dunami, ale množství stop napovídá, že vzhůru do dun není zakázané.

Do São Jacinta lze dojet po silnici autem, ovšem jediná silnice vede ze severu, což znamená objet celou lagunu, z Aveira by to byla nesmyslná objížďka dlouhá přibližně 50 kilometrů. Lepší variantou je trajekt, jehož cena tam a zpět je nějaké drobné přes 6 € za osobu. Trajekty jezdí pravidelně, první v ranních hodinách už kolem osmé, během všedních dnů jich jede přibližně tucet (ne vždy je trajekt i pro auta), poslední pozdě večer, jízdní řád je vyvěšený na autobusové zastávce u přístaviště, mají ho i v informačním středisku v centru města. Cesta trajektem do São Jacinta trvá asi čtvrthodinku. Další variantou je autobus, který jezdí od vlakového nádraží (Estação de Aveiro) přes Aveira až k trajektu.

Z centra města je to k trajektu 10 až 11 kilometrů, celá cesta autobusem z nádraží trvá přes 30 minut. My jsme ovšem na cestu tam zvolili taxi. Taxikáři na stanovišti na můj dotaz, kolik přibližně stojí jízda k trajektu odpověděli, že 11 €, a přesně taková cena i byla. Vždy se raději taxikářů v cizině ptám dopředu na přibližnou cenu, nejsou to žádní rozdávající dobráci, pozornost je na místě. Ovšem s taxikáři v Portugalsku mám jen pozitivní zkušenosti, přestože ceny šly v posledních deseti letech nahoru. Taxi jede nejprve po hlavní silnici napříč lagunou, poté přes Gafanha de Nazaré, nečekejte půvabné okolí, v pozadí za salinami fabriky, přístav.


Vzhůru na pláž


Fotbalové branky i množství stop napovídají, že pláž není vždy opuštěná


Duny Atlantiku


Praia São Jacinto – písek a květy


Vzhůru do dun


Reserva Natural das Dunas de São Jacinto

Na nábřeží v São Jacintu je pár restaurací nabízejících rybí speciality, vždyť jsme u oceánu. Z přístavu je to k pláži pěšky více něž 1,5 kilometru, nejprve stále rovně od mola podél vody, kde rybáři čekají na úlovky, až k Avenidě Ria-Mar, po ní je to již přímo směrem k moři. Mimochodem, vedle São Jacinta ve špičce poloostrova je vojenská základna s letištěm, ale nezdálo se, že by mělo být komplikací z trajektu tímto směrem fotit, nikdo mne nezatkl.

Dále na poloostrově se na 700 hektarech rozkládá Reserva Natural das Dunas de São Jacinto. Místy krajina, která jako by se nedokázala rozhodnout, zda chce být pevninou či mořem. Nejen písečné pláže a duny, bažiny, brakické vody, sladkovodní rybníky. Rezervace je domovem mnoha druhů vodních ptáků. Dlouhý pobřežní pás písku a dun se táhne daleko na sever, snad až někam k městu Ovar. V rezervaci je několik značených stezek, vstup je přes informační centrum u silnice EN327 asi 1,5 kilometru od přístaviště trajektu směrem na sever do vesnice Torreira. Údajně jsou omezení ve vstupu a je lépe se dopředu domluvit, mně ovšem na email nikdo neodpověděl, tak jsem to dále neřešil a užíval té pláže bez lidí.

Praia São Jacinto je odlehlá, divoká, úplně jiné Portugalsko než na jihu v přeplněném Algarve nebo v Parque Natural da Arrábida mezi Setúbalem a Sesimbrou. Člověka napadne, že se rodila ve jménu božím, tady se posaď a vydechni, člověče.