Přijedete-li do Teplic vlakem, vůbec nemáte pocit, že jste vkročili do proslulého lázeňského města, v němž skládal hudbu Beethoven a kde se na zámku sešli k podepsání aliančních smluv panovníci několika evropských velmocí. Je to trochu smutný pohled. Nádražní budova v dezolátním stavu bez čekárny, v níž by se cestující zahřáli, a pak se rozhlédnete před nádražím a do očí blikají nápisy Casino a Ruleta. Raději bez váhání vyrážím do centra, na Zámecké náměstí a do Zámecké zahrady, přestože je únor a teploměr nemilosrdně ukazuje hluboko pod nulu.
„Je třeba jíti do Teplic, aby bylo možné vidět co je nejmoudřejšího v zániku a zrodu. Kníže Clary měl zahradu nudnou co nejvznešeněji, oceňovanou lázeňskými hosty během staletí. Vyhlásil válku kamenům, zdem, schodištím a terasám… I když byl proniknut svatou úctou k nejstarším stromům, dost jich odsoudil, aby zničil rovné linie a promísil je s nepravidelnými záhony. Obratně oddělil dvě velké vodní plochy, z nichž jedna je skutečným jezerem a druhá má maurský pavilon a půvabný ostrov.“ Tak popisoval teplickou Zámeckou zahradu Charles-Joseph de Ligne ve své knize „Coup D'Œil at Beloeil and a Great Number of European Gardens“, vydané v roce 1795. Zahrada teplického zámku se tak dostala do knihy popisující nejproslulejší zahrady a parky kontinentu. Cestou jsem se zastavil v krátké uličce U Krupské brány, kterou mohu směle nazvat Mekkou kebabu. Na několika desítkách kroků je zde totiž přebohatá nabídka této turecké speciality a podniky Istanbul kebab či Antalya döner kebab je nemožné přehlédnout (a neochutnat kebab). A pak jsem prošel Lázeňskou ulicí, kde Beethoven psal své symfonie a odtud je to jen pár kroků na Zámecké náměstí.


E. Gurk, pohled na Horní rybník a Apollonův chrámek postavený po roce 1796, barevná akvatinta, 1835 (obrázek mi poskytlo Regionální muzeum v Teplicích)

Uprostřed tuhé zimy se na Horním rybníku bruslí


V Teplicích je nabídka kebabu široká

Ze Zámeckého náměstí je to do parku co by kamenem dohodil. Na zamrzlém Horním rybníku se bruslilo a žádnou osobnost hudebního či literárního světa jsem zde nepotkal. Jen veverky. V minulosti tomu bylo jinak. Jednou z nejznámějších společenských událostí teplické historie je setkání Beethovena a Goetheho. Proslulý skladatel, jehož trápil šelest v uších, přijel do Teplic v roce 1812 již podruhé a ubytoval se v Lázeňské ulici v domě U zlatého slunce, kde údajně psal sedmou a osmou symfonii. Uprostřed července, znuděn společenským životem v teplických lázních, kde ne a ne potkat osobnost velikého ducha, narazil v zámeckém parku na Goetheho. Dva umělci rozdílných povah a politických názorů, ale obdivující jeden druhého, se během teplického pobytu často scházeli. Jejich přátelství však nemělo dlouhého trvání. V zámeckém parku totiž potkali mladou manželku císaře Františka I. Marii Ludoviku Beatrix, a vždy galantní Goethe přispěchal se smeknutým kloboukem a hlubokou úklonou. Beethoven, který kritizoval Goetha, že si příliš užívá dvorních radovánek a atmosféry, to nesl těžce, narazil si naopak klobouk pevněji do čela, ruce sepjal za zády a pevným krokem nevšímavě kráčel okolo císařovny, dávajíc všem najevo své opovržení k obdivu císařského majestátu. Goethovi vytkl servilnost a tím jejich kratičké přátelství navždy skončilo. Uražený Goethe dokonce neodpovídal na Beethovenovy smířlivé dopisy. Mnohem později tento legendární okamžik, který rozdělil dva světoznámé umělce, zvěčnil malíř Carl Röhling pod názvem „Incident v Teplicích“.


Carl Röhling – „Incident v Teplicích“

Historie Teplic spadá až do 12. století. Dalimilova kronika vypráví, že zde založila klášter královna Judita, manželka Vladislava II. Prý to byla „paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského“ a pravděpodobně prožila v klášteře poslední dny svého života a byla zde pohřbena (její ostatky byly objeveny během archeologického průzkumu kláštera v 50. letech minulého století). Zámek na místě rozbořeného kláštera začal budovat v 16. století Volf z Vřesovic, nejvyšší písař Království českého, dalšími majiteli byli Vchynští (Vilém, poslední z rodu, byl zavražděn v Chebu společně z Albrechtem z Valdštejna) a po nich získal teplické panství Jan Aldringen a rodina Clary-Aldringenů. Dnes v zámku sídlí Regionální muzeum Teplice, v němž si můžete prohlédnout mj. expozici nejstarších dějin Teplicka včetně expanze Slovanů do střední Evropy v 6. století. Mezi nejcennější exponáty patří předměty z tzv. keltského pokladu z Obřího pramene. Nález byl učiněn u obce Lahošť nedaleko Teplic a Duchcova v roce 1882 a udává se, že bylo objeveno až 4000 šperků. Jednalo se pravděpodobně o dar božstvu, vždyť Keltové uctívali posvátné prameny. Česká muzea vlastní přes 500 spon, dalších téměř 500 náramků a 56 prstenů z nalezeného pokladu, nejvíce jich je právě v teplickém muzeu a na zámku v Duchcově, další se nacházejí ve sbírkách muzeí v Londýně, Berlíně i ve Vídni. Nejen pradávnou historii Teplic poznáte během prohlídky zámku, seznámíte se také s historií místního lázeňství a v jednom ze zámeckých pokojů uvidíte i klavír, na kterém hrávali Frédéric Chopin a Franz Liszt.


I v zimě má Zámecká zahrada své kouzlo


Kolostůjova kašna s prasečími hlavami

Do Teplic přijíždějí lázeňští hosté z arabských zemí a o výstavbě mešity ve městě se mluví dlouhé roky. Stavbu zastavily občanské protesty, prý se ale staví tajně. Nevím, zda jsem se díval pozorně, ale žádné minarety jsem nad Zámeckou zahradou zatím neviděl. Jen arabské písmo na casinu, aby hosté z dalekého východu s jistotou našli doupě hazardu, zapovězeného jim jejich náboženstvím. Možná ani netuší, že dle legend objevil teplické léčivé prameny obyčejný vepřík, zvíře v islámu nečisté. Starý příběh vypráví, že v roce 762 si pasáček vepřů všiml, že jeden z jeho svěřenců s pochroumanou nohou přestává kulhat a že zázrak má na svědomí teplá voda vyvěrající ze země, v níž se vepřík často povaloval. Majitelem panství byl tehdy zeman Kolostůj a právě podle něj se jmenuje kašna s prasečími hlavami v blízkosti teplického divadla. Léčivé prameny ale znaly pravděpodobně již dávno předtím keltské kmeny, vždyť se v prameni Pravřídlo našly i keltské mince.

V Teplicích bývala jedna z největších židovských obcí v Čechách. Židovské osídlení je zde doloženo již od roku 1414. Tzv. Nová synagoga v neorenesančním slohu s orientálními prvky, otevřená v roce 1882, se tyčila do výšky 42 metrů a byla jednou z dominant města (v době výstavby byla největší synagogou v Čechách). Synagoga lehla popelem v den obsazení Československa hitlerovskými vojsky a dnes připomíná její osud památník v Chelčického ulici z roku 1994. V předválečné a válečné době bylo donuceno opustit Teplice a okolí na 7000 Židů, zůstalo po nich přes 500 domů. Ghetto bylo ale během válečných let poškozeno natolik, že bylo po válce srovnáno se zemí a zmizelo beze stop.

Adresy, které se mohou hodit:
www.iteplice.cz
www.muzeum-teplice.cz
http://audioteplice.cz
www.teplice.cz
www.lahost.cz (o keltském pokladu)