Vstupné k památkám Smyrny je 6 eur, samozřejmě je v ceně Museum Pass Aegean. Nahoru nad starou Smyrnou se zvedá kopec Pagos (Kadifekale), na něm již žádné památky na řeckou minulost nejsou. Na jednom místě jsou naházené antické kameny, vše. Nahoře na Kadifekale ruiny hradeb, byzantské cisterny, staré mešity. A spousta koček a psů. Navíc parádní výhled na město a záliv. Kolem možná nejchudší čtvrť současného Izmiru. Izmir má archeologické muzeum se spoustou nálezů nejen ze Smyrny, ale i sochy objevené ve vracích lodí v Egejském moři. Izmir a suvenýry? Rekonstruovaný bazar a hostinec Kızlarağası Hanı u mešity Hisar ve čtvrti Konak nedaleko moře. Šperk? Šaty pro nevěstu? Tradiční lampy? Koření? Cokoli, jste na bazaru. A všude spousta restaurací. Fajn místo, kde můžete strávit hodiny, dobře se najíst, smlouvat jednou, dvakrát, desetkrát, podle toho, kolik krámků navštívíte (karty obvykle berou, ale platit hotově může znamenat nižší cenu).

Možná každé větší město má symbolické místo pro sraz, dostaveníčko, něco jako v Praze, když se řekne – sejdeme se pod koněm. Napadá mne, v Izmiru by takovým místem mohla být 25 metrů vysoká hodinová věž na náměstí Konak, co by kamenem dohodil od promenády podél moře. Jejím tvůrcem byl Raymond Charles Péré, francouzský architekt, který se v Izmiru objevil ve 26 letech, oženil se tam a zůstal do konce života. Postavili ji v roce 1901 na počest čtvrtstoletí vlády sultána Abdülhamida II., v současnosti je symbolem města, a dokonce v jeho znaku. Více než stoletou historií neprocházela lehce, nejednou ji poškodilo zemětřesení, hodiny byly ukradeny. Moře je kousek, nechybějí lavičky, lze se posadit a pozorovat třeba pelikána. Kousek projdete promenádou a narazíte na další francouzskou stopu. Místní molo (Konak Pier) navrhl slavný Gustave Eiffel, sloužilo původně jako celnice. Později z ní udělali rybí trh, po rekonstrukci v roce 2024 luxusní nákupní centrum.


Ruiny starověké Smyrny a minarety izmirských mešit v pozadí


Smyrna


Smyrna


Smyrna

Smyrna zažila několik vzestupů a pádů. Snad už před 4000 lety byla jedním z kulturních center regionu. V době řecké kolonizace v 1. tisíciletí př. n. l. přicházeli Řekové, Smyrna se stala důležitým přístavem. Až do nezadržitelného vlivu Perské říše, Kýros Veliký Smyrnu zničil. Řecké město se pyšnilo několika slavnými mytologickými zakladateli, mezi nimi byli přemožitel Mínotaura Théseus, a Pelops, kterého jeho otec Tantalos zabil a upekl pro hostinu bohům. Ovšem řecký geograf Pausaniás spojuje znovuzaložení města s Alexandrem Velikým a zmíněným příběhem dvou Nemesis. A stalo se, povstalo město, v němž občané uctívali dvojí Nemesis. Ovšem další prameny označují za nového zakladatele Smyrny někoho z jeho generálů (Antigonos I. Monofthalmos, nebo Lysimachos). Mimochodem, podobizna spícího Alexandra a nad ním stojících ženských postav se dochovala na starověkých mincích. Přívěšek si můžete koupit v muzeu.

V roce 133 př. n. l. odkázal poslední vládce Pergamského království Attalus III. v závěti svou říši Římu. Nové založení Smyrny je tedy spojováno s Alexandrem Velikým, ale ruiny starověkého města pocházejí většinou až z římské éry, značně přestavěna byla totiž za panování císaře Marka Aurelia po ničivém zemětřesení v roce 178. Současné archeologické naleziště je nazýváno Izmir Agora Open Air Museum. Smyrnu ve druhém tisíciletí dobyli Seldžukové, křižáci, Timur, i za osmanské vlády pokračoval vliv řecký a arménský.


Sloupy Smyrny a domy Izmiru


Starověká mince – Alexandr Veliký usnul pod platanem, ve snu se mu zjevily dvě Nemesis a pobídly ho, aby zde založil město, novou Smyrnu


Hodinová věž na náměstí Konak


Obyvatelky Izmiru

Válečná vřava po 1. světové válce a následující výměna obyvatel s odsunem Řeků vylidnila vesnice a města. Podle Sèvreské smlouvy byla poražená Osmanská říše donucena vzdát se všech netureckých území, Řecko mělo spravovat Smyrnu a Thrákii. Smyrna byla v té době městem s největší řeckou populací, žil v ní milion Turků a přes 600 tisíc Řeků. V květnu 1919 se ve Smyrně vylodila řecká armáda, což spustilo řecko-tureckou válku, která přes počáteční úspěchy a tažení až k Ankaře, skončila v roce 1922 pro Řeky drtivou porážkou. Řekové tehdy ze Smyrny odešli a přicházeli anatolští Turci a osídlili opuštěné domy. Nucený odchod osmanských Řeků do Řecka vykresluje Louis de Bernières v románu Ptáci bez křídel, mj. i v rozhovoru tureckého četaře s řeckými venkovany:
„Kde je Řecko?“
„Za mořem. Není to daleko. Nebojte se, Řekové a Frankové se o vás postarají. Najdou vám nové domovy.“
„Jsou Řekové Osmani jako my?“
„Ne, od nynějška jste Řekové, ne Osmani. Ani my už nejsme Osmani, jsme Turci.“

Původ jména Smyrna je nejasný, působivá je verze, že se tak jmenovala jedna z bojovných Amazonek, do které se zakoukal přemožitel Mínotaura Theseus. Ve 20. století se ze Smyrny stal Izmir a nové turecké jméno přešlo do většiny světových jazyků. Výjimkou jsou např. italština (Smirne), španělština a portugalština (Esmirna). Smyrna je zmíněna i v Bibli ve Zjevení svatého Jana, což je poslední kniha Nového zákona: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ Seznam sedmi církví ukazuje na důležitost Smyrny. Svatý Jan své zjevení napsal ve vyhnanství na ostrově Patmos (bývá nazýván Jan z Patmu), ale žil a zemřel v Efezu, římském městě na dnešním západním tureckém pobřeží. Ve Smyrně se údajně narodil Homér, autor epických básní Ilias a Odysseia, ovšem je to pouze jedna z teorií, přestože pravděpodobná. Homér byl totiž nazýván Melesigenes a spojován se jménem říčky, která protékala tehdejší Smyrnou a dnešním Izmirem. Ovšem nevyřešenou otázkou je, zda stará řeka (či potok) je i současnou. Homér je tedy spojován s údolím Smyrny a břehy Melesu.

Na závěr – Turecko je rájem koček. Jsou všude, neujdete dvacet kroků, aniž byste viděli další kočku. Jsou to zvířata v islámském světě dlouhodobě oblíbená, na rozdíl od psů. Kočky měl rád prorok Muhammad, kočky tedy mají rádi muslimové i ve 21. století. Traduje se, že kočka zabila hada, který se chystal uštknout Muhammada. Kočky smějí i do mešit. V hotelu vstanete ke snídani a kolem stolů jsou… kočky. Procházíte archeologickým areálem… na antických kamenech se povalují spící kočky. Jdete kolem obchůdku, před ním na zemi nasypané granule a kočky. Neplatí to stoprocentně, samozřejmě. A neuvidíte zuboženou kočku, klobouk dolů, Turci se o ně starají, obstarají jim něco k snědku, pohladí, pomazlí. Na rozdíl od minulosti totéž platí o psech, přestože jsou to tuláci, všichni mají čip v uchu, vypadají zdravě a najedeně. Pozoroval jsem turistku dávající psovi v Pergamonu kus pečiva, zdálo se, že to dopadne, jako s proslulým Bohoušem, nakonec to ale do sebe nasoukal. Když jsem se vracel z prohlídky archeologického areálu Afrodisias na parkoviště, kde na mne čekal řidič, seděl a kolem něj snad dvacet koček a psů. Četl jsem kdysi, že existuje hadís zapsaný ve sbírce Muhammada al-Buchárího, že prorok pronesl: „Andělé (milosrdenství) nevstoupí do domu, kde je pes nebo obraz živé bytosti.“ Nepochybně prorok odsuzoval psího mazlíčka v domácnosti, ale nezakázal chovat psy – pro hlídání a lov. „Kdokoli chová psa, denně mu bude odečten jeden qirat z odměny za jeho dobré skutky, ledaže by pes sloužil k hlídání farmy nebo dobytka“.

Další články z Turecka:
Magnesia – nejkrásnější stadion antického světa
Afrodisias – nejzachovalejší stadion antického světa
Hierapolis – dva tisíce let staré lázeňské město Řeků a Římanů
Kaunos – antické město za řekou bez mostu
Patara – divoká pláž bez lidí, kilometry písku a panenské přírody
Kayaköy – město duchů na tureckém pobřeží
Fethiye: Do Kayaköy a k pláži Ölüdeniz
Iztuzu – lodí po řece Dalyan na pláž mořských želv
Nerušená Pinara – starověká památka bez davů a v zelené krajině
Toulky starověkou Lýkií 1 aneb V dunách panenské pláže Patara
V troskách měst Xanthos a Letoon
Ostrov Kekova: Starověká Simena aneb Málem trosečníkem v potopeném městě