Nabídky ochutnávek, vinotéky, všude restaurace a příjemné posezení, to je Saint-Émilion. Vesnice obklopená vinicemi, z nichž se rodí drahá a předrahá vína. K obědu coq au vin, v češtině kohout na víně, pan vrchní k němu doporučil víno z nedalekého Château La Gaffelière. A zároveň upozornil, že jejich restaurace Le Médiéval je jediná, která tuto specialitu ve městě nabízí, rozhlíželi jsme se, skutečně jsme jinde kohouta na jídelním lístku neviděli. Kohout na víně patří mezi symboly francouzské gastronomie, několik tradičních regionů ho považuje za svůj původní recept, Alsasko, Burgundsko, Champagne i Auvergne, tam všude se prohlašují za původce tohoto pokrmu. A kdo ví, zda nepochází od Římanů. Stará legenda totiž zmiňuje jméno Gaius Julius Caesar. Náčelník jednoho arvernského kmene, snad slavný válečník Vercingétorix, poslal římskému vojevůdci bojovného kohouta, aby mu demonstroval statečnost a válečné odhodlání Galů. Gaius Julius Caesar ho pozval ke společnému posezení, během kterého bylo k jídlu podáváno lahodné maso zalité chutnou načervenalou omáčkou. Galský náčelník si pochutnával a zeptal se, co je to za pokrm. Byl to jeho kohout marinovaný ve víně. Ovšem, je to legenda, Gaius Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské tento příběh s Vercingétorixem nezmiňuje. Volba kohouta jako symbolu země odkazuje na latinská slova „gallus“ (kohout) a „Gallus“ (Gal).

Saint-Emilion je okouzlující středověká vesnice, v níž nikdo nezapochybuje, že je v samotném srdci vinařského regionu. Přesněji, na listině UNESCO není pouze vesnice, ale jurisdikce: „Jurisdikce Saint-Emilion – vinohradnictví bylo v této úrodné oblasti Akvitánie zavedeno Římany a ve středověku se zintenzivnilo. Oblast Saint-Émilion těžila ze své polohy na poutní cestě do Santiaga de Compostela a od 11. století zde bylo postaveno mnoho kostelů, klášterů a hospiců. Během anglické nadvlády ve 12. století získala zvláštní status „jurisdikce“. Je to výjimečná krajina věnovaná výhradně produkci vína s mnoha krásnými historickými památkami ve městech a vesnicích.“ Území jurisdikce Saint-Emilion je ohraničeno na jihu řekou Dordogne a na severu potokem Barbanne, nachází se, stejně jako Bordeaux, v departementu Gironde a v největším francouzském regionu Nová Akvitánie (Nouvelle-Aquitaine). Jurisdikci založil ve 12. století vévoda akvitánský a anglický král Jan Bezzemek (anglicky John Lackland, známý ze starých příběhů o Robinu Hoodovi). Jurisdikce Saint-Émilion je mimořádným příkladem historické vinařské krajiny, která se dochovala v neporušeném stavu a je aktivní až do současnosti. Právě to je podstatným důvodem pro zařazení na Seznam světového dědictví UNESCO.


Restaurace Le Médiéval


Coq au vin, v češtině kohout na víně


Tour du Roy


Dlažba v Saint-Émilion

Saint-Émilion má středověké kořeny a jedno dávné vinařské bratrství. Společnost Jurade de Saint-Émilion byla založena v roce 1199 a nese pečeť vévody akvitánského a anglického krále Jana Bezzemka. Dodnes dohlíží na autentický charakter místních vín, dá se říci, že členové Jurade jsou strážci tradic. Od svých počátků společnost vlastnila vinařskou značku, která se vypalovala na každý sud a starala se o kvalitu vín. Byla rozpuštěna za Velké francouzské revoluce a vinařskými nadšenci obnovená v roce 1948. Bratrstvo zastupující Saint-Émilion má 140 členů, většinou se jedná o vinaře. V současnosti se stará i o propagaci v zahraničí, kde zakládá své kanceláře, např. v Anglii, Belgii, na Maltě, v Číně, Pobřeží slonoviny, Singapuru a Malajsii. Historie Jurade de Saint-Émilion se připomíná v září během vinobraní (Ban des Vendanges), členové bratrstva pochodují dlážděnými ulicemi Saint-Émilion s pochodněmi a v tradičních červenobílých pláštích, jejich pouť končí na Tour du Roy.

Nepřehlédnutelná Tour du Roy, v překladu Královská věž, nabízí panoramatický výhled na Saint-Émilion. Zda byla opravdu postavena na rozkaz krále a tedy královská, na tom se staré dokumenty a historici neshodnou. Byla na ní vztyčena francouzská, nebo anglická vlajka? Některé údaje o jejím původu napovídají rok 1237, tehdy byl vévodou akvitánským anglický král Jindřich III. Plantagenet (otec Eduarda I. zvaného Kladivo na Skoty a známého z filmu Statečné srdce). Jiné zdroje uvádějí, že věž nemá královský původ, ale byla městskou zvonicí. V současnosti slouží mj. společnosti Jurade de Saint-Émilion, na ní vyhlašují v červnu hodnocení vín a v září vinobraní. Tour du Roy je vysoká 14,5 metrů a nahoru lze vystoupat po 118 schodech. Ovšem není otevřeno pravidelně, v letních měsících denně, ale pouze od 14 do 17 hodin.

Úzké silničky mezi vesnicemi, château a vinice nalevo, château a vinice napravo. Taková je jurisdikce, která má přibližně 6000 obyvatel a 7 847 hektarů. Zahrnuje osm obcí: Saint-Émilion, Saint-Sulpice-de-Faleyrens, Vignonet, Saint-Pey-d'Armens, Saint-Étienne-de-Lisse, Saint-Hippolyte, Saint-Christophe-des-Bardes a Saint-Laurent-des-Combes. Mimochodem, na severozápadě s jurisdikcí sousedí vesnice Pomerol, jedna z nejprestižnějších vinařských oblastí v okolí Bordeaux (což znamená na světě). Proslulý Château Pétrus, žijí tam doslova v anonymním režimu, žádná cedule, žádná informace, jednoduše château bez známky pojmenování. V Château Pétrus nedělají prohlídky, dávají ruce pryč od veškeré návštěvnosti v duchu hesla „ale chodili jim tam lidi“. Vína ovšem mají nad finanční možnosti většiny lidí, nejdražší jsme zaznamenali ročník 1945 za 13 330 eur. Zlatý věk Petrusu přišel právě s mimořádně úspěšným ročníkem 1945, za dnešní proslulostí vinařství stojí tehdejší majitel Jean-Pierre Moueix. Po jeho smrti v roce 2003 vedou vinařství jeho potomci. Za úplně nejdražšími víny musíte do jiné části Francie, do Burgundska, ovšem Château Pétrus má možná nejdražší vína na světě mimo Burgundsko, může se stát, že výjimečně objevíte láhev pod 100 tisíc Kč.


Vinařská nabídka v Saint-Émilion je nekonečná


Saint-Émilion


Château de Pressac


Château de Pressac

V jurisdikci Saint-Émilion nejsou vína tak extrémně drahá. Několik kilometrů východním směrem stojí na kopci nad Saint-Étienne-de-Lisse elegantní Château de Pressac. Objednávka přes webové stránky včetně platby, prohlídka s degustací 4 vín za 30 €, levnější u místních špičkových vinařství (jste v okolí Bordeaux) nelze očekávat. Vína Grand Cru Classé od 40 € výše. Během více než hodinové návštěvy a degustace si prohlédnete sklepy, průvodkyně vypráví o dialogu mezi vinnou révou a lidmi, ovšem dovnitř do zámku, kde jsou soukromé prostory, hosty nezavede. Château de Pressac je silně spojen s historií regionu, v roce 1453 byla v hradních zdech podepsána mírová smlouva po bitvě u Castillonu, která znamenala konec stoleté války. Současná podoba zámku je samozřejmě odlišná od středověké, významné změny přišly v 19. století s módou staré středověké architektury a rozkvětu novogotického slo­hu.

Vína ze Saint-Émilion se dočkala klasifikace v roce 1955 a na rozdíl od klasifikace vín z Bordeaux (již z roku 1855), která zahrnovala především vína z oblasti Médoc a je téměř neměnná, se seznam Saint-Émilion aktualizuje přibližně každých 10 let. Poslední klasifikace z roku 2022 zahrnuje 14 vinařství Premiers Grands Crus Classé, z nich dvě nejvyšší kategorie A – Château Pavie a Château Figeac, ostatní v kategorii B. Dalších 71 patří do Grands Crus Classés, mj. i Château de Pressac.

Dávné osídlení tohoto kraje dokládá menhir de Peyrefitte vztyčený nedaleko Saint-Sulpice-de-Faleyrens. Je to největší menhir v jihozápadní Francii, vysoký přes pět metrů a široký tři metry, hmotnost se odhaduje na 50 tun a stáří až 5500 let. V kopcích nad současnou vesnicí Saint-Émilion postavili mnohem později galští obyvatelé oppidum, římským legiím Gaia Julia Caesara ovšem neodolali. Římané vysazovali vinice, což ovšem naznamená, že Keltové nepili víno již před jejich příchodem, využívali divokou vinnou révu, a navíc dováželi víno ze středomořských oblastí, především z Řecka. Ostatně, od 6. st. př. n. l. zakládali Řekové osady na dnešním francouzském pobřeží Středozemního moře (mj. Massalia, dnešní Marseille, Nikaia, dnešní Nice). Snad v těch časech se malá osada uprostřed lesů jmenovala Ascumbas. Jméno Saint-Émilion pochází od mnicha Émiliana (Emilianus), původem z Bretaně. Proslavil se nejedním zázrakem, vypráví se nejznámější, že doma ve Vannes rozdával chudým chléb. Když ho jednou jeho pán zastavil a ptal se, co schovává pod kabátem, Emilianus ho rozevřel a… bochníky chleba se proměnily ve dřevo. Poté panství opustil a usadil se v lese v místě, kde v současnosti stojí Saint-Émilion. Tam žil až do své smrti v roce 767. Kolem jeho poustevny se usadila komunita učedníků, ovšem zřejmě až o tři století později začali postupně hloubit ve vápencovém útesu kostel. Neexistují žádná data stavby, v níž pravděpodobně uchovávali pozůstatky svého učitele. V současnosti je jejich dílo největším monolitickým kostelem v Evropě. Původně byl nepochybně bohatě zdoben nástěnnými malbami, dochovalo se jich minimum, k nejvýznamnějším škodám došlo během francouzské revoluce, kdy byly prostory kostela využívány k výrobě ledku a střelného prachu.

S koncem stoleté války se Saint-Émilion stal součástí Francie, což zpočátku vedlo k významným ekonomickým ztrátám, město totiž ztratilo spojení s anglickým trhem. Hospodářská stagnace neměla dlouhého trvání, král Karel VII. brzy potvrdil všechna privilegia udělená anglickými panovníky, o slovo se hlásil nizozemský trh (blížil se nizozemský zlatý věk). V 17. století bylo víno z oblasti Saint-Émilion oslavováno a proslulý Ludvík XIV. o něm údajně prohlašoval: „Saint-Émilion: nektar bohů.“