První kroky nenaznačují žádná dramata, rozkvetlá louka, za ní pohodlná cesta romantickými zákoutími smrkového lesa, přibližně kilometr k rozcestí Pod Ovčárnou, kde se k modré připojuje žlutá značka. Po dalším kilometru se opět rozdělují v rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy. K vodopádům dolů po žluté! Varuje nás sice zrezivělá stará cedule s nápisem „náročná turistická stezka“, ovšem divoká scenerie, kterou Bílá Opava v kaňonu vytvořila, stojí za překročení nějakých spadlých stromů a chůzi po rozviklaných dřevěných můstcích. Náročnější následující kilometr po březích Bílé Opavy nepochybně je, výlet s kočárkem tímto směrem bych nedoporučil, na druhou stranu se sem vydává i spousta starších lidí. Při zvýšené opatrnosti netřeba se bát, pouze pozor na všude vylézající vystouplé kořeny a kluzká místa, která jsou na březích horské říčky téměř všude. Pohybovat se mimo značenou naučnou stezku je zakázáno.

Pramen Bílé Opavy je v sedle mezi Pradědem a Petrovými kameny v nadmořské výšce 1280 metrů. Na trase od chaty Barborka až do Karlovy Studánky provází její tok naučná stezka Bílá Opava. Podél břehů byla vybudována dřevěná schodiště, přes bystřinu lávky, nejkrásnější pasáže horské říčky jsou tak doslova na dosah ruky. Naučná stezka Bílá Opava má 13 zastavení s informačními tabulemi, na nichž nechybějí základní informace o této jedinečné rezervaci a lidech žijících v jejím okolí. Bílá Opava je dlouhá pouze 13,2 km a ve Vrbně pod Pradědem se vlévá do Střední Opavy v nadmořské výšce 544 metrů.


.
.

Úzkým kaňonem Bílé Opavy lze stoupat nahoru i sestupovat dolů, v minulosti byla údajně cesta pouze jednosměrná směrem nahoru, což je jednoznačně bezpečnější varianta. V zimě je trasa po žluté značce neschůdná a uzavřena, což též svědčí o její náročnosti. Prudké vody modelují kaňon tisíce a tisíce let, ovšem proměny břehů i toku nejsou pouze dávnou geologickou minulostí, koryto bystřiny se mění, občas se zřítí nějaký skalní blok, sesune svah. Například balvan pod Velkým vodopádem zaklesnul během povodně v roce 1979. Velký vodopád Bílé Opavy je vysoký osm metrů, s navazujícími peřejemi překonává řeka na čtyřicet metrů dlouhém úseku výškový rozdíl více než 16 metrů.

Přírodní rezervace Bílá Opava byla vyhlášena již v roce 1963. Přirozené horské smrkové lesy v údolí Bílé Opavy patří mezi lokality v rámci soustavy chráněných území Natura 2000. Jesenický smrk má štíhlou mnohdy až k zemi zavětvenou korunu, což zvyšuje stabilitu stromu, větve jsou skloněné šikmo dolů a hodně tlusté u kmene, tyto vlastnosti pomáhají stromu odolávat v drsných podmínkách, které v Hrubém Jeseníku panují. Přirozené smrkové lesy pokrývají pouze 0,6 % rozlohy CHKO Jeseníky a patří k nejcennějším v ČR. Horský prales se táhne od Ostrého vrchu až ke svahům Temné a Vysoké hole.


.
.

Na stinných místech s vysokou vlhkostí rostou mechorosty, mezi nimi játrovky, jedny z nejstarších suchozemských rostlin, jejich domovem je nejčastěji tlející dřevo. Z informačních tabulí se např. dozvíme, že na skalách u toku roste horská vápnomilná játrovka křižítka vzpřímená, objevuje se pouze zde, ve Velké kotlině a v Krkonoších ve Velké kotelní jámě. A že na každém kilometru vodního toku žije jeden pár skorců. Létají nízko nad hladinou a spouštějí se pod ní, uvidíte je posedávat na balvanech ve vodě, dokonce i brodit se v mělkých místech.

Aktuálně: Žlutá stezka podél Bílé Opavy a jejích vodopádů byla uzavřena po dvou uklouznutích a vážných úrazech ve druhé polovině května. Správa CHKO Jeseníky nechala strhnout některé lávky a schody a stavějí se bezpečnější. Podle prvních zpráv měly opravy probíhat nejpozději do konce května, podle poslední aktuality na stránkách CHKO Jeseníky se ale práce prodloužily a oznámení o opětovném zpřístupnění trasy na nich zatím není. Modrá stezka je bezpečná, ta ovšem míjí nejkrásnější pasáže údolí a vodopády.