Logarská dolina je přístupná, ale nikoli zdarma, vjezd stojí za auto 7 €. Přibližně po sedmi kilometrech přijíždějí výletníci k parkovišti, z něhož se po dobře udržované cestě dostávají k patě vodopádu, který dole vytváří okouzlující bazének. Pro fotografy je Rinka rájem, dopadající voda i okolní hory vytvářejí úchvatnou atmosféru. Žádná tichá nehnutá voda, a hrne se na nás, umím si dole představit modelku pozújící v té husté sprše fotografům. Kdo dostane chuť na nějaký drink, může si ho vypít na terase kavárny zasazené do svahu a trefně přezdívané Orlí hnízdo. V zimě jsou dle informačních letáků zmrzlé vody Rinky cílem ledolezců. Mimochodem, výška vodopádu Rinka se udává i 90 metrů, to by ale měla být pouze jeho nejvyšší nepřerušená část. A nejvyšší vodopád Slovinska Kloma na západě země je jen o málo vyšší, jeho vody padají do hloubky 128 metrů.

Ve vesničce Solčava jsme se zastavili v informačním centru Rinka, které jako mnohá další podobná centra nabízí množství map a letáků. Ovšem nejen – určitě stojí za krátkou zastávku např. výstava, které ukrývá mj. fosilní nálezy z období středního triasu, nejstaršího období mezozoika (druhohor) před přibližně 250 miliony let. V informačním centru se dovídáme i o životě v Logarské dolině v minulosti včetně časů válečných. Za první světové války 53 mužů ze Solčavy zemřelo na frontě a za druhé světové války bylo mnoho domů v Solčavě vypáleno a množství obyvatel odvlečeno do koncentračního tábora. Nechybí samozřejmě informace o místní flóře a fauně i současném životě obyvatel údolí. Sedmdesát procent plochy Solčavska zapadá do projektu Natura 2000 (mj. celkem 35 jeskyní a přes tisíc druhů motýlů). V patře nechybí ani občerstvení a prodejna místních produktů včetně potravin z farem. www.solcavsko.info


.
.
.
.

Když jsme z historického města Celje vyrazili na krátký výlet do překrásné Logarské doliny, ubytovali jsme se v rodinném hotelu Planinka ve vesnici (či městečku?) Ljubno ob Savinji, kde se konají závody Světového poháru ve skocích na lyžích žen. Přestože k vodopádům je to odtud ještě třicet kilometrů, to vám byla radost a dobytí pro život potřebných baterií. Pravým srdcem hotelu jsou jeho majitelé Helena a Tomaž Žerovnikovi. Oba naplňují svůj sen vést hotel, sen, do něhož vložili tolik práce, samozřejmě jim v tom, jak jsem se dozvěděl, pomáhá rodina. Když jsem si přečetl líbivá hesla „Hotel s srcem“ (asi netřeba překládat) nebo „Planinka, srce med hribi“ (Srdce mezi horami), necítil jsem se nijak klamán, chápal jsem, že přesně tak to je. Hotel má tři hvězdičky, ale toto hodnocení klame, zaslouží více, už za tu přátelskou a uklidňující atmosféru. Komfortní pokoje, balkony, výhled na hory, Wi-Fi i snídaně v ceně. Užil jsem si v Planince i báječná slovinská vína a slovinskou blízkost, Čechy mají Slovinci rádi, bývalo tomu tak již před staletími, vždyť jsme žili v jednom státě. Více na www.hotelplaninka.si. (Mimochodem, díky množství českých turistů byla v Kamnicko-Saviňských Alpách nedaleko obce Jezersko už v roce 1900 otevřena Česká bouda (Češka Koča). Počet českých vysokohorských turistů ve slovinských horách byl tedy už na přelomu 19. a 20. století významný.)

Další články ze Slovinska:
Celje aneb Svět je krásný
Ptuj: Kurentovanje, dny poezie a vína, římská minulost a hrad Valdštejnova vraha
Velenje / Titovo Velenje aneb Hornický socialistický skanzen ve Slovinsku
Ladislav Hladký: Slovinsko? Zamiloval jsem si oblast vinic mezi Ljutomerem a Ormoží
Klášter Žiče, Gastuž, vinařství Zlati Grič aneb Do nejstarší slovinské restaurace
Slovinsko: tip na ubytování v regionu Štajerska