V Polabí i v celé České republice nejsou vhodné podmínky pro vznik dun. V dávné minulosti tomu bylo naopak. Ke vzniku dun není třeba horkého slunce, ale především neutichající vítr. A jelikož na konci doby ledové pokrývala území dnešního Polabí tundra a břehy Labe nebyly zpevněné vegetací, během povodní měnila rozlitá řeka koryto. Labe tak roznášelo množství šterku, půdy a písku, čímž vznikaly říční terasy. Větry z nich odnášely silné vrstvy spraší a písku. Vyvátím nejjemnějšího písku z těchto fluviálních sedimentů se vytvářely bělobou zářící písečné přesypy. V Polabí bylo ve svrchním pleistocénu množství pohyblivých písečných přesypů, ale časem se v písku uchytilo rostlinstvo a vyrostl les. Vytvořila se tak nízká zalesněná návrší s tenkou vrstvou půdy a pískem vespod, duny jsou tím vlastně zakonzervované a nepohyblivé.

Bezlesá otevřená písčina je holá a bez vegetace, sem tam překvapí malinký zárodek života snažící se uchytit uprostřed extrémního množství písku. Informační tabule napovídá, že v okrajových pásmech se vyvinula řídká vegetace psamofilních (pískomilných) druhů rostlin – roste zde paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), smělek sivý (Koeleria glauca), kostřava písečná (Festuca psammophila), kolenec jarní (Spergula vernalis). V lokalitě se vyskytuje i zajímavá fauna pískomilných bezobratlých, hojní jsou svižníci a dravé larvy mravkolvů včetně u nás vzácného druhu Myrmeleon bore. Budete-li pozorní, zahlédnete v písku nálevkovité pastičky, na jejichž dně larvy mravkolvů číhají na svou kořist, nejraději pořádají mravence. Po sypkých stranách nálevek se nesnadno uniká, i mravencům podkluzují po zrncích písku nohy, navíc larvy mravkolvů se snaží rozhazováním písku shodit mravence k sobě na dno. Larvy ale stěží zahlédneme, jsou schovány pod vrstvou písku.


Informační tabule napovídá, že v okrajových pásmech se vyvinula řídká vegetace psamofilních (pískomilných) druhů rostlin


Za chráněné území byla lokalita vyhlášena již v roce 1951


Sem tam překvapí malinký zárodek života snažící se uchytit uprostřed extrémního množství písku


Pleistocenní váté písky nabízejí podívanou na dunu podobnou přímořským dunám ve Francii, Nizozemsku nebo v Pobaltí


Agresivně se šířící akát i nepůvodní borovice (Pinus banksiana) byly vykáceny

Písečný přesyp je chráněným územím, je nepřístupný a nikoli pískovištěm pro děti či místem pro adrenalinové jízdy na kolech, motorkách či opalování. Vstup je povolen pouze po značených cestách v okolí. Za chráněné území byla lokalita vyhlášena již v roce 1951, přesto bývá ničena neukázněnými návštěvníky, duna údajně sesedá a výška přesypu se každoročně snižuje. Zásadním problémem ochrany duny je zarůstání otevřené písčité části (v minulosti byly stromy na většině přesypu vysázeny). Agresivně se šířící akát i nepůvodní borovice (Pinus banksiana) byly vykáceny, odstraňovány jsou opady ze stromů, mech, travní drny a nálety mezofilních rostlin na okraji lesa.

Písečný přesyp je snadno dostupný, zaparkovat lze v obci. Z centra Nymburka je to po cyklostezce nebo červené turistické značce asi 5 kilometrů. V obci je i hospoda U Kyselů, autor článku ji ale nenavštívil.

V České republice jsou i další písečné přesypy – přesyp u Osečka (v Polabí nedaleko Poděbrad), váté písky u Bzence (Hodonínsko), přesyp u Vlkova (Třeboňsko), přesypy u Rokytna (Pardubicko).