Kdo nechce jet lodí, podél zalesněného pravého břehu Labe se z Poděbrad vine cyklistická stezka. Od poděbradského zámku jsou k soutoku pouhé čtyři kilometry. Trasa je součástí dálkové Labské stezky, která měří 1270 km a vede z Krkonoš až do Hamburku a k Severnímu moři. Zdánlivě monotonní až nudná polabská krajina východně od lázeňského města překvapí každého. Lesy v okolí Poděbrad zabarví cestu po Labi do zelena a na palubě Krále Jiřího si člověk připadá jako by po řece pomalu proplouval pralesem, vlevo neprostupná zeleň, vpravo neprostupná zeleň. Jen sem tam rybář a na břehu cyklisté nebo bruslaři na stezce. Ale o víkendu a volných dnech bývá na soutoku plno a je to vskutku setkání lidí všech generací, vždyť stezka vede po rovince a je sjízdná i pro nejmenší a nejstarší. Byl jsem u soutoku na jaře, v létě, na podzim, za slunečného počasí i ve večerních hodinách, dorazil pěšky i na kole, připlul lodí, a… vždy je to působivé místo.

Od soutoku je to pouze kilometr k místu, kde stávalo již na přelomu 9. a 10. století slavníkovské hradiště. Pravděpodobně právě zde se Přemyslovci bez milosti vypořádali s rodem Slavníkovců a jejich vraždění v roce 995 unikli pouze nepřítomní sv. Vojtěch, jeho nevlastní bratr sv. Radim a libický vévoda Soběslav. O Libici nad Cidlinou se píše již v Kosmově Kronice české a podle legend je rodištěm svatého Vojtěcha. Dle odhadů žilo na hradišti v 10. století až 800 lidí, dnešní Libice nad Cidlinou má asi 1300 obyvatel. Hradiště bylo chráněné mohutnou palisádou, kterou zpevňovaly nasucho kladené kameny a starým korytem řeky Cidliny. Dnes je dominantou pahorku pomník misionářů sv. Vojtěcha a sv. Radima od akad. soch. Vojtěcha Adamce. Ze slavníkovského hradiště zůstaly pouze zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kamenného kostela a dřevěné slavníkovské rezidence (s kamennými základy), hlavním sídlem rodu Slavníkovců. Odtud zřejmě Slavníkovci střežili tzv. Trstenickou stezku. Na hradišti se dokonce razily stříbrné denáry, na nich se objevuje jméno hradiště LIVBUZ. Za hradbami hradiště objevili archeologové stopy osídlení na pravém břehu Cidliny a také na vyvýšeninách jižně a západně od hradiště, na levém břehu Cidliny bývalo pohřebiště. Hradiště u dnešní Libice nad Cidlinou nebylo místem krvavého běsnění jen jedinkrát, v roce 1108 v něm Přemyslovci vyvraždili další mocný rod – Vršovce, kteří měli po Slavníkovcích hradiště ve správě. Archeologický výzkum na libickém hradišti vedl od roku 1948 Rudolf Turek a zakrátko se podařilo odkrýt půdorys kostela, který byl na svou dobu v českých zemích nezvykle velký. Archeologové ukázali na analogie v otonské architektuře a přímé kontakty mezi Slavníkovci a Otony doložené i v písemných pramenech.


Po Labi z Poděbrad směrem k soutoku Labe a Cidliny


O víkendech bývá na krásném soutoku plno


Dominantou pahorku je pomník misionářů sv. Vojtěcha a sv. Radima

Je-li někomu výlet z Poděbrad k soutoku a zpět krátký, může ho prodloužit po naučné stezce Skupice – Huslík, která vede lužním lesem Huslíkem a podél slepého labského ramene Skupice. Stezka měří 7,5 kilometru a je na ní celkem deset zastavení a informačních tabulí. Stezka seznamuje převážně s faunou a flórou lužního lesa, ale také s řekami Labe a Cidlina. Les Huslík je nejlépe zachovalým lužním lesem v okolí Poděbrad (spíše fragmenty přirozeného lužního porostu Huslíku), kde se podmínky pro zachování lužního lesa – především pravidelné záplavy v říční záplavové nivě a vysoká hladina spodní vody – zásahem člověka dávno nenávratně změnily. Rozhodně potkáte rybáře, kteří si v zelených zákoutích Labe i slepého labského ramene Skupice našli svá oblíbená místečka.

Nedílnou součástí fotografií poděbradského zámku je výletní a restaurační loď Král Jiří, která kotví v přístavišti na Zámeckém nábřeží, jen pár set metrů od Jiřího náměstí v samém centru Poděbrad. Loď nabízí pravidelné plavby nejen k soutoku Labe a Cidliny, ale také na opačnou stranu směrem na Nymburk. U soutoku je možné vystoupit, ale také pouze nastoupit na zpáteční cestu do Poděbrad (loď je možné pronajmout i pro firemní účely, školní výlety, svatby a další společenské akce). Má-li člověk chuť, může si zpestřit cestu i ochutnáním postřižinského piva, které proslavil Bohumil Hrabal, jehož rodina žila v nedalekém Nymburce.


Poděbradský zámek a kotvící výletní loď Král Jiří ve večerním slunci


Model poděbradského zámku v památníku krále Jiřího z Poděbrad na zámku


Gotické nástěnné malby v památníku krále Jiřího z Poděbrad na zámku

Když se řekne Poděbrady, vždy mě hned napadne jedno synonymum – „odpočinek“. V Poděbradech jako by se člověk oddával odpočinku všude. Na lavičce v lázeňské kolonádě a při procházce lázeňským parkem, na Jiřího náměstí s čokoládovou lázeňskou oplatkou (obchůdek na náměstí má stále plno a mají snad desítky různých příchutí) i na zahrádkách kaváren a restaurací nebo při krmení labutí a kachen na nábřeží pod zámkem. Jeden z pěkných výhledů na zámek je z mostu přes Labe (nejstarší byl postaven pány z Kunštátu již ve 14. století, ale až do roku 1844 byl v provozu přes Labe pouze dřevěný most). Pár kroků za mostem stojí v parku u jezírka Jordán havířský kostelík Nanebevzetí Panny Marie, který připomíná smutnou popravu deseti vůdců povstání kutnohorských havířů v roce 1496 a dřevěná zvonička. V kraji ojedinělá dřevěná zvonička se v těchto místech připomíná už začátkem 17. století, řádění během třicetileté války ale nepřežila. V roce 1675 poděbradský měšťan Martin Rynda věnoval značný finanční obnos k jejímu obnovení. Další pohroma stihla zvoničku v roce 1921, kdy ji po úderu blesku do nedalekého topolu zachvátil požár a dřevěné patro shořelo. Pro veřejnost byla zvonička otevřena v roce 2011.

Pramen, díky němuž se staly Poděbrady vyhledávanou lázeňskou lokalitou, byl objeven v listopadu 1904 pomocí virgule. Majitel panství Filip Hohenlohe ze Schillingsfürstu pozval do Poděbrad pruského statkáře barona Büllowa z Bothkampu za účelem objevení zdrojů pitné vody. A Büllow objevil první pramen poděbradské minerální vody na druhém nádvoří zámku. Už v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, dodnes se specializující na kardiovaskulární choroby.

Původ Poděbrad a především život Jiřího z Poděbrad (i život města v jeho době), přibližuje Památník krále Jiřího z Poděbrad umístěný na zámku v původní středověké kapli (k vidění jsou zbytky gotických nástěnných maleb). Sousedící tzv. rodná síň krále Jiřího je v současnosti nepřístupná, připravuje se v ní nová expozice. V muzeu se dovídáme, že dřevěný hrad stál nedaleko labského brodu už na konci 12. století a že Poděbrady byly nejméně 150 let pouhou vsí, k zásadním změnám došlo až v polovině 14. století po příchodu nových majitelů pánů z Kunštátu. Ti nadali rodící se Poděbrady řadou výsad a svobod, z Poděbrad se stalo poddanské město, rovnající se v mnohém městům královským. Zlistinění výsad 4. března 1472 je považováno za den založení města Poděbrady.

www.polabskemuzeum.cz
www.kraljiri.cz
www.mesto-podebrady.cz
http://ipodebrady.cz