Četl jsem kdysi někde, že mozaiky objevil prostý pastýř v roce 1962, ale taková romantika to není, byly objeveny během nivelačních prací nedaleko západokyperského Pafosu. Po tři roky na nich pracoval tým, který vedl Kiriacos Nikolaou. Žádné podobné mozaikové bohatství do té doby archeologové na Kypru neobjevili. Krása a bohatství staré římské vily naprosto uchvátily. Archeologům není dodnes zcela jasné, kdo v takové rozlehlé vile s atriem, obklopeným nádhernými mozaikami, bydlel. Dle původních závěrů zde žil sám římský prokonsul. Později ale byly v Pafosu objeveny pozůstatky dalších římských vil – archeologové je pojmenovali Aionova, Orfeova a Théseova. A tak se, vzhledem k množství krásných mozaik usuzuje, že podobné mozaikové bohatství nebylo v té době nijak ojedinělé. Dnešní Dionýsův dům tak byl zřejmě „jen“ jedním z nejbohatších domů v nejbohatší čtvrti starověkého Paphosu.

Římská vila byla vybudována na konci 2. století a zničena v první polovině 4. století, pravděpodobně silným zemětřesením. Budova má 2000 metrů čtverečních, z nichž je 556 pokryto zachovalými mozaikami, kterým není rovno v celé Evropě. Každá mozaika vypráví nějaký příběh z řecké mytologie. Hned po vstupu do domu, který byl kvůli ochraně mozaik zastřešen (střecha byla v roce 1974 za turecké invaze na Kypr poškozena bombardováním a později opět opravena), je po levé ruce mozaika nazvaná „Scylla“. Je to jediná mozaika, která není na svém původním místě, všechny ostatní leží přesně tam, kde byly vytvořeny ve starověku. Scylla je starší, byla nalezena ve větší hloubce, na místě římské vily tedy stála již dříve starší budova a v ní též mozaiky.

Autoři mozaik pravděpodobně nebyli tvořící umělci, ale spíše řemeslníci. Mistři mozaikáři přijížděli i z cizích krajů, např. z blízkého Egypta a majitelé vil si vybírali z předložených katalogů navržené vzory a obrázky. Nejoblíbenější byly výjevy mytologické a lovecké, jednodušší geometrické vzory prý pokládali učedníci. I mistři mozaikáři se utnou a udělají nějakou tu chybu, např. na mozaice znázorňující únos Ganyméda, kde má orel useknuté křídlo. Jak se mozaiky dělaly? Stejně jako jinde ve Středomoří. Dělníci nejprve položili tzv. statumen, což byla vrstva hrubého písku, hrubě opracovaných kamínků a malty, kterou se zarovnala podlaha. Na to se pokládala další vrstva, směs štěrku a malty, tzv. rudus. Poslední vrstvou byla velmi jemná malta, tzv. nukleus, do níž se, ještě za vlhka, vkládaly drobné kamínky mozaiky (zde obvykle velikosti 1 centimetr čtvereční, v detailech i menší). Mozaiku na závěr leštili a zahlazovali směsí mramorového prachu, vápna a písku, ale i korundem, jedním z nejtvrdších nerostů. Pokud někde v budově mozaiky chyběly, bylo to pravděpodobně v místnostech, kam nechodili hosté a které sloužily spíše jako kuchyně, skladiště apod.


Umírající Pyramus

Aby i ti, kteří nejsou odborníky na řeckou mytologii, snadno poznali, kdo je na mozaice zobrazen, staří řemeslníci do nich pro jistotu vepsali jména postav. Je tomu tak i u mozaiky Pyramus a Thisbe. Romeo a Julie starověku – jde o příběh milenců, kteří žili ve starověkém Babylónu a jejichž znepřátelené rodiny jim zakázaly lásku a sňatek. Jedno z jejich tajných milostných setkání pod morušovníkem skončilo tragicky. Thisbe přišla na schůzku dříve (netuším, zda to byla obvyklá starověká praxe), ale protože spatřila nedaleko se potulující lvici se zakrvácenou tlamou, běžela se schovat. Jenže při úprku se její závoj zachytil v keřích. Tam zaujal lvici, která to trhala právě v okamžiku, kdy dorazil Pyramus. Unáhleně se domníval, že lvice zabila jeho milovanou a pln zoufalství se probodl mečem. Thisbe již našla jen Pyramovo mrtvé tělo, jehož krev postříkala bílé plody morušovníku. Propukla v pláč a zabila se stejným mečem, kterým zemřel Pyramus. Právě na paměť jejich lásky mají od té doby plody morušovníku krvavě zbarvené plody.


Faidra a Hippolytos

Dalším z mozaikových příběhů je Faidra a Hippolytos. Psal o nich starořecký dramatik Eurípides i Říman Seneca. Faidra byla dcerou krétského krále Mínóa a manželkou hrdiny Thésea. Jenže se zamilovala do Théseova syna z prvního manželství Hippolyta. Taková láska nemohla dojít naplnění a zákonitě spěla k tragédii. Hippolytos všechny nabídky nevlastní matky odmítal a Faedra dostala strach, že vše prozradí otci. Proto nakonec sama před Théseem obvinila Hippolyta, že ji svádí. Rozzuřený Théseus požádal boha moří Poseidóna o pomstu a ten vyslal netvora, aby splašil koně Hippolytova spřežení. Příběh má ale více verzí, mj. i tu, že Hippolyta nezabili splašení koně, ale sám Théseus.


První pijáci vína

Jednou z nejkrásnějších mozaik jsou První pijáci vína. Aby nebyl nikdo na pochybách, co ty dvě motající se postavy znamenají, je jejich „úděl“ znovu popsán. Vedle nich vede voly táhnoucí sudy vína Ikarios (není to známý Íkaros, syn vynálezce Daidala). Dle některých teorií byl obyčejným sadařem, kterého navštívil bůh Dionýsos a naučil ho pěstovat víno. Ikarios se svým novým uměním ihned pochlubil dvěma pastýřům a dal jim ochutnat. Jenže tehdejší víno bylo hodně silné, proto se ředilo vodou, aby bylo snesitelnější. Pastýři se během chvilky opili, a protože neznali omamné účinky vína, mysleli si, že je Ikarios otrávil a zabili ho.


Orel odnáší Ganyméda

Mozaika znázorňující Ganyméda, kterého unáší mocný orel na Olymp, ukazuje, že ani starověcí řemeslníci neodvedli vždy dokonalou práci, což naznačuje orlovo levé křídlo, kterého na mozaice kus chybí. Autoři si zřejmě špatně vypočítali velikost orla a prostoru určeného pro mozaiku a orel s roztaženými křídly se jim nakonec do mozaiky nevešel. Ganymédés byl královský syn, do něhož se zakoukal nejvyšší bůh Zeus a tak poslal orla (dle jiné verze byl orlem sám Zeus), aby ho odnesl do sídla bohů na Olympu. Tam se z něj stal číšník obsluhující bohy.

Základy Théseovy vily nejsou na rozdíl od Dionýsovy zastřešené. Jejím centrem je mozaika znázorňující příběh Thésea, jeho boj s Mínotaurem a pomoc princezny Ariadne. Théseova vila stála na svahu hned u mořského břehu, stojí zde několik antických sloupů, dochovaly se i zbytky římských toalet. Odlišné jsou mozaiky v Aionově vile, které nesou pečeť doby, kdy místní římský guvernér přijal křesťanskou víru. Na mozaikách je patrný jiný – nenápadně křesťanštější – styl.

Více o památkách Pafosu v článku: Pafos – kult Afrodity, světoznámé mozaiky a hrobky králů


Pohoda v hotelu Coral Beach

A kde se v Pafosu ubytovat?
Utahané nohy jsme natáhli v hotelu Coral Beach kousek na sever od Pafosu směrem k rezervaci Akamas. V březnovém termínu (svátečním, na Kypru probíhal mj. karneval) bylo moře divočejší, o to lepší podívaná během posezení na balkónu s výhledem na bouřící vlny. A u skleničky dobrého kyperského červeného. Zvláštní bylo, že krize – nekrize, hotel byl plně obsazený. A nikoli jen cizinci – vyprávěli nám, že na svátky Kypřané rádi opouštějí své domovy a udělají si výlet, během něhož mohou plně relaxovat a odhodit veškeré starosti včetně domácích prací a vaření. Mimochodem, ze zákona jsou i pláže dražších hotelů na Kypru veřejně přístupné, bohužel vzhledem k březnovým vlnám zůstala pláž nevyužitá. Co mě na Coral Beach zaujalo – ne každý hotel má snookerovou hernu (tahle kulečníková hra je ve světě stále populárnější především díky pravidelnému vysílání Eurosportu) a o děti je zde do puntíku postaráno, takže se člověk nemusí každých pět vteřin otáčet, co ta jeho drobotina právě provádí. Fitness, sauna, lázně, řada restaurací a barů i na pláži, to snad nemusím ani dodávat.