Zatímco buddhističtí poutníci kolem mě se nehybně a v tichosti modlí, v mracích kolem Borobuduru je ukrytá zlověstná hrozba. Není vidět a jen málokdy pronikne světlo mezi mraky, abychom ji spatřili, ale není bezejmenná. Javánci jí říkají Hora ohně a na mapě ji najdete pod jménem Gunung Merapi asi 30 km východně od Borobuduru. Sopka, která Borobudur nejednou zasypala popelem. Naposledy na konci roku 2010, kdy byl Borobudur kvůli několikacenti­metrové vrstvě sopečného popela uzavřen veřejnosti. Borobudur jakoby se zrodil v náruči sopek, kromě Merapi jsou v jeho blízkosti další tři vulkány – Merbabu, Sumboro a Sumbing. (Článek o výstupu na Merapi: Když ohnivé mlýny ztichnou.)


Jakoby Buddha usmiřoval Horu ohně

Borobudur dali postavit vládci dynastie Šailendrů mezi léty 750–850 a odhaduje se, že stavba trvala asi tři čtvrtě století. Žádné přesné datum ale neznáme, nedochovala se jediná písemná zpráva o postavení Borobuduru, není známo, kdo byl jeho architektem, zda památník Buddhovi stavěli otroci a v jakém počtu. Neznáme ani původní jméno Borobuduru. A odborníci se neshodnou ani na tom, zda kdysi stával Borobudur na břehu jezera, které zaniklo v důsledku vulkanických explozí a zemětřesení. Asi sto let po dokončení Borobuduru se královský dvůr přestěhoval na východ Jávy a Buddhův památník, který po tolik let budovaly lidský um a lidské ruce, byl opuštěn. Odpovědi na kratičkou otázku proč? jsou jen další spekulace. Někdy kolem roku 1000 (udává se datum 1006) byla centrální Jáva zničena největším výbuchem Merapi za posledních tisíc let. Podle jednoho nalezeného nápisu se ale královský dvůr přestěhoval na východ Jávy dávno před tímto gigantickým výbuchem. Existuje i teorie, že po rozšíření islámu do Indonésie byl Borobudur úmyslně zasypán půdou, aby byl chráněn před náboženským fanatismem. Arabští islámští obchodníci sice představili islám v Indonésii již v 7. století, ale ke hromadným konverzím docházelo až v 15. století, v té době byl Borobudur pravděpodobně dávno ztracen v rozrůstající se džungli.


Intimní modlitba na Borobuduru

Dnešní jméno poprvé použil v západním světě Thomas Stamford Raffles, anglický guvernér Jávy, kterému při rozhovoru prozradili domorodci, že nedaleko v džungli jsou dávno opuštěné trosky starého chrámu Borobudur. V roce 1814 poslal Raffles holandského inženýra H. C. Cornelia na prozkoumání zapomenutých památek. Dva měsíce vedl Cornelius práce asi dvou stovek lidí na alespoň základním vysvobození Borobuduru z moci džungle a sopečného popela. Raffles, který se dlouhodobě zajímal o indonéskou kulturu, publikoval knihu Historie Jávy, ale o objevu Borobuduru se v ní zmínil jen několika větami. Kompletně restaurován byl Borobudur až v 80. letech minulého století, kdy byl celý rozebrán a snad až dva miliony kamenných bloků opět sestaveno dohromady. V roce 1985 se stal Borobudur terčem teroristického útoku a nálože, nastražené extremistickou islámskou organizací Huseina Ali al-Habsiho, tehdy zničily množství Buddhových soch.


Večerní tma padá na Borobudur

Směrem Borobudur odjíždí z Yogyakarty autobusy, které je možné chytit na ulici Magelang (Jalan Magelang), dlouhé výpadovce na sever. Cesta busem trvá 1,5 hodiny, ale připočtěte ještě čas strávený dopravou na Magelang a čekáním na bus. Jedinou výhodou autobusu je cena (o které se budete dohadovat s řidičem), na druhé straně je to zbytečné plýtvání časem, který lze věnovat Borobuduru či meditaci. My jsme si asi za tisícovku českých najali na celý den auto i s řidičem, což zahrnovalo výlet k sultánským hrobkám v Imogiri a večerní odvoz z Borobuduru k hinduistickým chrámům v Prambananu, kam jsme dorazili na začátek večerního představení Ramajany.


Buddhův život vytesaný do tisíců kamenných basreliéfů

V areálu Borobuduru je jediný hotel Manohara, oblíbený právě pro ideální polohu. Některé recenze na hotelové služby ale nebyly vůbec příznivé, především pro ošuntělost pokojů a vysokou cenu. Hotel nabízí svým hostům za asi 600 korun návštěvu Borobuduru za východu slunce (v takových brzkých ranních hodinách je chrám jinak zavřený). Podobnou nabídku jsem viděl i v agenturách na Jalan Sosrowijayan v Yogyakartě. V době psaní vydání článku byl ale Borobudur stále pod vrstvou popela z Merapi a uzavřený. Vstupné na Borobudur je pro cizince 15 dolarů (léto 2010), Indonésané to mají asi za desetinu. Borobudur je obklopen desítkami stánků, nazval bych to pravým asijským nákupním centrem, kde lze pořídit vše, co bývá na podobných místech k prodeji. Tedy kromě jídla a pití taktéž spoustu suvenýrů. Bohužel s přibývajícím večerem byli prodejci sošek Buddhy, nekvalitních pohlednic a všeho možného, stále neodbytnější a vlezlejší.

Podrobný popis Borobuduru v angličtině na:
http://unesdoc.unesco.org/images/0002/000200/020097e.pdf
Další internetové adresy, které se mohou hodit:
www.manoharaborobudur.com
www.borobudur.tv/
www.thejakartapost.com (indonéské noviny v angl.)
www.jogjarentcar.com (půjčovna aut v Yogyakartě)
http://meliajogja.com (jeden z nejlepších hotelů v Yogyakartě)
www.yogyes.com (stránky o Yogyakartě)
www.garuda-indonesia.com (letecká společnost)
www.indonesia.cz (velvyslanectví Indonézie v ČR)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Borobudur