První guatemalské probuzení v tomto bývalém koloniálním sídle bylo klidné (a pohodová byla i ta další). Snídaně v krásném patiu včetně banánového chleba a místního ovoce, na dřevěných sloupech kvetou visící orchideje, a poté nahoru na terasu, odkud je v ranním slunci výhled na všechny tři děsuplné sousedy – vulkány Agua, Fuego a Acatenango. A Fuego se předvádí, co chvíli se z jeho chřtánu vyvalí tmavě šedý kouř.

MZV ovšem před turistikou v Guatemale varuje: „V Guatemale se v poslední době značně zhoršila bezpečnostní situace, často dochází k únosům, napadení a okradení cizinců. Doporučujeme cestovat pouze ve dne, vyhýbat se osamělým místům, nocovat pouze v hotelu, ne v přírodě či v odstaveném autě, nenechávat osobní věci bez dozoru. Před odjezdem je vhodné opatřit si fotokopie cestovního pasu, víz, letenek, dokladů k pojištění a tyto kopie uschovat stranou od originálů.“ Také informace UNODC nejsou právě pozitivní, vyšší procento vražd na 100 tisíc obyvatel mají pouze Honduras, Salvador, Venezuela, Lesotho, Jamajka, Belize, Svatý Kryštof a Nevis a Jihoafrická republika (2014). Na druhou stranu lze na internetu objevit postoje odmítající strohé statistiky: „Tvrzení, že je Guatemala jednou z nejnebezpeč­nějších zemí na světě je stejné, jako kdybyste tvrdili, že voda je jednou z nejnebezpeč­nějších substancí na světě. Ledaže byste udělali něco neuvěřitelně nerozumného.“

Iberoamerikanistka Olga Vilímková popsala Guatemalu: „Je mayskou indiánkou. Je autentická, ženy jsou krásné, nosí barevné kroje, každý region má svůj kroj. Pro muže, který má rád dobrodružství, folklór, je Guatemala nejkrásnější zemí Střední Ameriky. Všude je vidět její autenticita.“ Antigua Guatemala, to je pouze první krok za onou autenticitou, přece jen, je zřejmě turisticky nejrušnějším místem v zemi. Právě do tohoto koloniálního města vyráží z letiště La Aurora jižně od metropole Guatemala City většina turistů. Antigua s barevnými nízkými domy a ruinami starých klášterů má příjemnou atmosféru. Přestože pouliční prodejci všeho možného nabízejí své zboží a v uličkách je spousta lidí, působí Antigua nadále pokojným dojmem. Mayský svět se představuje především v barevném oblečení místních žen, to v dalších zemích Střední Ameriky v takovém množství neuvidíte.


Mayské ženy v tradičních sukních a barvách


Patio penzionu Casa Elena


Iglesia y Convento de las Capuchinas


Iglesia La Merced

Do centra Antiguy je to z Casa Elena přibližně kilometr, všude stará dlažba, po níž jezdí auta pomalu, chodcům mnohdy dávají přednost. Proslulý oblouk Arco de Santa Catalina je na 5a Avenida Norte, přestože na některých mapkách je i název Calle del Arco. Chodívali jsme kolem uzamčených ruin kláštera Candelaria, za nimiž se tyčí sopka Agua, a dále po 1a Calle Oriente až ke kostelu La Merced. Ulice ve středu městečka tvoří pravidelnou mřížku a liší se čísly, z centrálního náměstí na jih vedou Avenidy Sur, na sever Avenidy Norte, na východ Oriente a západ Poniente. Je neděle, prostranství před Iglesia La Merced zabírá trh. Místní lidé jsou horliví věřící, blíží se Velikonoce, takže večer se chystá procesí, které si užívají. Velká sláva, slavnostně oblečené děti, ženy i mnozí muži, i když ty si tolik neprohlížím. Všude trhy s pestrými látkami, oblečením, taškami, indiánské barvy na prodej. A zjevně se prodávají dobře.

Dramatické byly počátky této koloniální metropole. První hlavní město pod názvem Santiago de los Caballeros de Guatemala založili Španělé na místě bývalého sídla mayského kmene Kaqchiquel – Iximché, to nakonec opustili po sporech s indiány a jejich povstání. Podruhé bylo Santiago de los Caballeros de Guatemala založeno v roce 1527 dobyvatelem mayské země Pedrem de Alvaradem v údolí Almolonga. V roce 1541 ho ale zničilo zemětřesení a následné bahnité sesuvy půdy ze svahů sopky Agua (v současnosti je nad ním vesnice Ciudad Vieja jen několik kilometrů jižně od Antiguy). O dva roky později Španělé založili město potřetí v sousedním údolí Panchoy, jako koloniální sídlo sloužilo až do roku 1773, kdy ho zničilo další ničivé zemětřesení.

Antigua měla hned od svého založení významné postavení v celém místokrálovství Nové Španělsko, které na americkém kontinentu zahrnovalo rozsáhlá území od dnešních jižních států USA včetně Kalifornie, Utahu a Floridy, karibských ostrovů a Střední Ameriky až po Kostariku. V období svého největšího rozkvětu bylo město kulturním a hospodářským centrem regionu, a přestože se především počtem obyvatel nemohla Antigua rovnat Ciudad de México nebo Limě, kolem roku 1700 měla asi 25 tisíc obyvatel, byla v ní v roce 1660 zřízena první tiskárna ve Střední Americe a o šestnáct let později založena Universidad de Santo Tomás. Antigua byla i díky své nadmořské výšce 1500 metrů považována za jedno z nejzdravějších a nejpříjemnějších míst k životu ve Střední Americe. Centrum bylo vystavěno na šachovnicovém půdorysu, uprostřed centrální náměstí s katedrálou, vedle palác generálních kapitánů, z něhož se vládlo celému Generálnímu kapitanátu Guatemala, dále od hlavního náměstí ulice s domy nejbohatších elitních rodin, obvykle pouze španělských, na periferii chudší domky a chatrče indiánských obyvatel.

V katedrále je pohřben Pedro de Alvarado. Otázkou je, kde. Žádného označení jsem si nevšiml a žádné ani neexistuje, snad oficiální průvodci jsou schopni ukázat nějakým směrem ke zdi, ale za to jsem platit nehodlal (jejich ukázání bych ani nedůvěřoval). Pedro de Alvarado padl daleko odsud v Mexiku v dnešním Michoacánu během potlačování indiánského povstání Mixtonů. Měl indiánskou milenku Luisu a s ní dceru Leonor de Alvarado Xicoténcatl, právě ta o několik desetiletí později dosáhla pohřbení jeho pozůstatků v katedrále. Není divu, že se jeho hrob nijak neoznačuje a dnešním indiánským obyvatelstvem není oslavován. Pedro de Alvarado byl drsný vojevůdce, který se nerozpakoval vyhlazovat vesnice, mučit zajatce a pořádat veřejné popravy. Iberoamerikanistka Markéta Křížová v knize Dějiny Střední Ameriky o jeho dobývání Guatemaly píše: „Byl to schopný voják a velitel, charismatický vyjednavač, zároveň ale nechvalně proslul svou krutostí, často zcela bezdůvodnou. Na mayské území se vydal se 180 jezdci, 300 pěšáky, vesměs veterány z dobývání aztécké říše, a několika tisíci aztéckých služebníků. Prošel Chiapasem, jehož obyvatelé se formálně podrobili španělskému králi a pokračoval podél tichomořského pobřeží, kde se poprvé střetl s Qiuchéy. Válečný náčelník Quichéů Tecum Uman shromáždil 10 000 bojovníků. Připravovali se sedmi dny obřadů a válečných tanců, do bitvy vyšli za zvuků bubnů a trumpet z mušlí, vzápětí je ale smetl útok Alvaradových jezdců.“


Jedna z barevných kaváren


Convent Santa Clara


Tanque de la Union, za ním Convent Santa Clara


Kuřecí autobus

Pro jeho plavé vlasy mu říkali Tonatiuh. Pedro de Alvarado byl i obratný politik, čehož využíval ve vztazích ke královské rodině, král Karel V. ho jmenoval guvernérem Guatemaly. Oženil se s neteří králova sekretáře, po její smrti si vzal i její sestru. Díky těmto vztahům si dlouhodobě zachoval svou moc na americkém kontinentu i v dobách, kdy ji mnozí conquistadoři ztráceli a královský dvůr centralizoval svou moc na jejich úkor. Využíval tradičního soupeření Kaqchiquelů s kmenem Quiché, právě Kaqchiquelové mu vojensky pomáhali, což je ovšem nijak nezachránilo před španělským utužováním moci. Mimochodem, po Alvaradově násilné smrti v červenci 1541 jej na guvernérském křesle vystřídala jeho žena Dońa Beatriz de la Cueva, která se tak stala první ženou vládkyní v pokolumbovských dějinách Ameriky. Její vláda trvala jen do 11. září 1541, kdy sopečný lahar zaplavil celé městečko a zahynula i Dońa Beatriz.

Suvenýry koupíte na každém kroku. Mayské pestrobarevné látky, zavinovací ženské sukně, dětské šatičky atd. A jadeit. Kámen, který znali a opracovávali již před 3000 lety Olmékové, vyráběli z něj rituální masky, sošky, šperky. A pro turistický průmysl se vyrábějí dodnes, narazili jsme na krámek (spíše luxusní obchůdek střežený ozbrojencem se samopalem) společnosti Jademaya. Založili ji manželé Mary Lou a Jay Ridingerovi, kteří objevili staré mayské jadeitové doly. Mary Lou po studiích v Coloradu i Mexiku pracovala mj. pro mexickou vládu a přes počáteční odmítání ji Jay přesvědčil, aby hledali ztracené mayské jadeitové doly. V roce 1975 přišel první úspěch v údolí řeky Motagua (pramení nedaleko Chichicastenanga a vlévá se do Karibiku, kde tvoří hranici s Hondurasem), objevili dva mayské doly, v nichž se jadeit těžil v předkolumbovském období přibližně od 1. století před naším letopočtem do konce 14. století. Nuže, chcete-li šperky z jadeitu vytěženého ze starých mayských dolů (v současnosti provozovaných Ridingerovými) a s mayským designem, jste na správném místě. Na svých webových stránkách se chlubí i tím, že je v Guatemale navštívili Robert Redford a Bill Clinton. Občanů USA, kteří se v městečku Antigua usadili, je nepochybně více, také majitelé penzionu Casa Elena pan Harvey se svou chotí pocházejí z USA, žili v blízkosti kanadské hranice a tamní zimu vyměnili za teplo bývalého španělského koloniálního sídla.

Antigua nabízí množství jazykových škol, v nichž můžete třeba několik týdnů studovat španělštinu, vídali jsme v klášterech i účastníky kurzů kreslení, a že se ve starých koloniálních klášterech nepochybně krásně kreslí. Ta zákoutí… V nejkrásnějším městě Guatemaly jsou desítky koloniálních klášterů a kostelů. Do některých bývalých a rekonstruovaných klášterů se platí vstupné 40 quetzalů, což je v přepočtu asi 120 českých korun, domácí platí pouze 5 quetzalů. Což chápu, neumím si úplně představit guatemalskou rodinu platící např. dvě stovky quetzalů za odpolední návštěvu kulturní památky své vlastní země, asi by kláštery zely prázdnotou. Mnohé koloniální kostely jsou ve špatném stavu, jejich krásná průčelí ale dodnes ukazují starou slávu. Snad nejhezčím klášterem je Convento Santa Clara. Jeho kořeny nesahají až k časům založení města, je mladšího data, jeho stavba byla dokončena v roce 1705, což znamená, že jeho působení nebylo dlouhé. Před bránou do kláštera je půvabná nádrž – Tanque de la Unión (6a calle Oriente). Zvláštní žlutá struktura s bazénem, nedávno znovuotevřená po rekonstrukci. Prý to bývala veřejná prádelna, kam se chodilo vyprat šaty, ve 21. století je to spíše místo setkávání a pikniků. Vždyť před tankem je Parque de la Unión, na trávníku polehávají a posedávají místní. V nevelké dálce za městem je odtud dobře vidět kouřící Fuego. Voda v tanku je docela čistá, četl jsem stížnosti na nepořádek a špínu, po rekonstrukci se zdá, že by se čistota mohla nějakou dobu udržet. Však jsou občané Guatemaly svými představiteli nabádáni k větší péči o své okolí, cedule hrozící pokutou za odhazování odpadků na zem jsou běžné.

Novinář Zdeněk Šmíd ve své rozverné knize Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili maličko děsil: „Antigua je asi jediným větším guatemalským sídlem, kde nepřevažují chudí, tedy zoufalí, tedy nebezpeční lidé. Náhle jako bychom ani nebyli v pistolnické zemi.“ Ne, Antigua vážně ničím nepřipomíná pistolnickou zemi, zvláště, když neuděláte nic neuvěřitelně nerozumného.