články - ČESKO

Přibližně za půlí cesty mezi Turnovem a Železným Brodem protéká Jizera obcí Malá Skála. Odtud vede na obě strany červená značka – jihovýchodním směrem k rozcestí Pánovo pole do skalních měst Chléviště a Kalich, severozápadním na Vranovský hřeben, který patří mezi nejatraktivnější výlety Zlaté stezky Českého ráje. Lemují ho vysoko nad Jizerou skalní hrad Vranov-Pantheon a na druhé straně zřícenina hradu Frýdštejn. Malou Skálu protíná i modrá značka, vydáte-li se směrem východním, vzhlížíte k atraktivnímu skalnímu hřebenu Suché skály, říkávalo se jim Kantorovy varhany (a právem), západním směrem se stoupá ke skalnímu městečku Drábovna.

Od konce října je zámek v Telči uzavřen, na prohlídku základního okruhu Renesanční sály je nutné počkat do začátku dubna. Ovšem i v zimních měsících stojí romantická Telč za výlet, zbývá tak více času na podrobnější poznání telčských domů na okouzlujícím náměstí Zachariáše z Hradce. Poznáte barvitou historii malebných domů a život měšťanů, který se v minulosti odehrával v jejich zdech.

Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu – nejvyšší hory Hrubého Jeseníku. Její horní tok vytváří četné vodopády, peřeje a tůně a patří k nejatraktivnějším výletům v Hrubém Jeseníku. Od chaty Barborka vede modře a žlutě značená stezka hlouběji a hlouběji do kaňonu, kterým bystřina překonává 500 metrů převýšení a na přibližně pěti kilometrech padá až do Karlovy Studánky.

Praděd je pátou nejvyšší horou České republiky, na níž – jak se všude dočteme – panuje nejdrsnější podnebí. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 1 °C, takové teploty nejsou výjimečné ani v letních měsících. Bezvětří Praděd nezná, možná několikrát za rok. Ovšem, když svítí slunce a vítr se utiší, výstup na vrchol Pradědu je pohodlnou radostí i pro děti a seniory.

Čtrnáct veřejnosti přístupných jeskyní na území České republiky má ve své odborné péči Správa jeskyní ČR. Jednou z nich jsou Koněpruské jeskyně pouze 30 kilometrů jihozápadně od Prahy, které jsou nejdelším jeskynním systémem v Čechách. V dávných dobách, kdy tam nahoře vládlo tropické klima, tvořily se pod zemí krápníkové opálové útvary nazývané Koněpruské růžice. Jsou světovým unikátem, v žádné jiné jeskyni podobné růžice s masivními akumulacemi opálu nenajdete.

Mumlavský vodopád patří k nejnavštěvo­vanějším v České republice. Především díky snadné dostupnosti, z harrachovského autobusového nádraží je to přibližně kilometr po pohodlné a dostatečně široké asfaltové cestě. Je tak přístupný rodinám s kočárky, na kole atd.

Zámek Lednice je druhým nejnavštěvovanějším zámkem v České republice, v loňském roce si ho prohlédlo téměř 400 tisíc hostů. Prohlídku zámku a rozsáhlého parku lze okořenit i plavbou po ramenech Dyje. Společnost 1. Plavební odstartovala již 21. sezonu a na jejích lodích si můžete užít plavbu na dvou trasách – kratší od Maurské vodárny k Minaretu a delší od Minaretu k Janovu hradu.

Od železniční stanice Kubova Huť je to nahoru na Boubín přibližně 4 kilometry po modré značce, výškový rozdíl je zanedbatelných 367 metrů, to člověk ani nepozná. Podél cesty zamlžený zasněžený les, jehož popadané stromy navozují dojem známého Boubínského pralesa, ovšem ten je kus dále na jižním svahu Boubína. Výhled z dřevěné boubínské rozhledny je okouzlující, panorama Šumavy, Plechý, Třístoličník, Boubínský prales. A někde tam dole ve skalách se prý ukrývají boubínští rytíři.

Skalnaté soutěsky řeky Kamenice nedaleko Hřenska jsou už od konce 19. století turistickým lákadlem Českosaského Švýcarska. Edmundovou a Divokou soutěskou provede hosty žlutá turistická značka, v neschůdných úsecích je provozován zpoplatněný atraktivní převoz na pramicích. V roce 2016 se na nich svezlo rekordních 360 tisíc turistů.

Vyhlídkový altán na Mariině skále v Jetřichovických stěnách je oblíbeným turistickým výletem v NP České Švýcarsko. Z Jetřichovic vede nahoru červeně značená turistická cesta, délka je asi 1200 metrů, převýšení 200 metrů, závěr po jištěných schodech ve skalách. Mariina vyhlídka se tyčí na skále v nadmořské výšce 428 metrů. Altán je již od poloviny 19. století vyhledáván i ve večerních hodinách kvůli romantickým západům slunce. Není divu, je z něj okouzlující panoramatický výhled na krajinu Národního parku České Švýcarsko, dole se rozprostírají lesy, vesničky a v pozadí i stolové hory.

Pravčická brána je největší pískovcová brána Evropy. Koloběh přírody nezastavíme, jak to, že se monumentální oblouk Pravčické brány dodnes zachoval? Touto otázkou si lámou hlavu i povolanější odborníci, než jsem já. Vědci se v současnosti domnívají, že bránu tvoří dvě samostatné skály, oblouk tak vlastně není obloukem a není vystaven enormnímu pnutí, které by ho rozlomilo.

Prohlídka kláštera začala v parku u základů kostela sv. Kříže vysvěceného v roce 1070. Hned na úvod vyprávěla průvodkyně legendu, která se váže k založení kláštera a podle níž se v lesích u Sázavy usadil jako poustevník mnich Prokop, později kanonizovaný sv. Prokop Sázavský. O svatém Prokopovi nelze s jistotou tvrdit nic jiného, než že byl prvním opatem benediktinského kláštera na Sázavě a zemřel v roce 1053. Většina údajů o jeho životě je dílem pozdější klášterní hagiografie, v níž byl Prokopův obraz přizpůsobován pojetí autorů.

Toulovcovy maštale jsou součástí přírodní rezervace Maštale a snadno dostupné z Litomyšle autem nebo autobusem. Ze Smetanova města je to pouhých 13 kilometrů do obce Budislav, odkud vede červená turistická značka až do skal, v nichž se podle starých pověstí ukrýval loupeživý rytíř Vavřinec Toulovec.

Litomyšl – moderní historické město, tak je popisován Litomyšl na městských oficiálních stránkách. Litomyšl jako kulturní jev, tak pojmenoval úvodní kapitolu své knihy Litomyšl (z edice Zmizelé Čechy) Milan Skřivánek. Ty dva titulky vystihují ducha a povahu Litomyšle, městečka schovaného kdesi v Pardubickém kraji, vždyť tam ani neexistuje přímé vlakové či autobusové spojení z hlavního města. Renesanční zámek v Litomyšli je ovšem již od roku 1999 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Praha je městem, o němž psal již v 10. století kupec z Andalusie Ibrahim Ibn Jakob. Historické jádro Prahy přiláká ročně miliony turistů nejen z celého světa, ale také ze všech koutů naší republiky. Málokdo z nich tuší, že Praha je i městem vinic, které sice nenápadně, ale jedinečně kultivují charakter naší metropole.

Hrad Cheb byl až do vlády Jana Lucemburského součástí Svaté říše římské a jedinou císařskou falcí na území dnešní České republiky. Je tak jedinečnou románskou památkou s dochovanou hradní kaplí sv. Erharda a Uršuly a mohutnou Černou věží. Cheb měl za panování Štaufů klíčové postavení v říši jako její východní výspa.

První písemné doklady o valtickém vinařství pocházejí ze 13. století. Čítávám, že Valtice jsou městečkem vína, a stěží najít argumenty proti. Vždyť v tomto regionu vysázeli první vinice už vojáci římské posádky z Vindobony, pravděpodobně v letech vlády císaře Marca Aurelia Proba (276–282). A jak napovídají archeologické nálezy vinařských nožů z doby Velkomoravské říše, vinařství nebylo pod Pálavou zapomenuto. Nuže, vzhůru do Valtic za vínem, ale i památkami na vládu Lichtenštejnů, jejichž rodovým sídlem byl valtický zámek.

Karlštejn – nepochybně nejznámější hrad v ČR. Prožil slávu, téměř zapomnění, rozsáhlou a mnohými kritizovanou rekonstrukci a ve 21. století si užívá obliby u českých i zahraničních turistů. Monumentální gotický hrad, který byl slavnostně založen v roce 1348, ve stejném roce jako Univerzita Karlova a Nové Město pražské. Symbol českých zemí, jehož návštěva patří k „povinnostem“ každého našince. Nejlépe v letní dny, ale hrad – zahalený v zimním hávu – byl přístupný veřejnosti i poslední den roku. A i zimní roucho Karlštejnu sluší.

Už jste někdy viděli velblouda, jak rozkousává a rve cedulku „pozor koušeme“? Za podobnou zábavou musíte do brněnské zoologické zahrady, kde si velbloudi téměř vynucují pozornost.

Na silnici z Karlových Varů na Velichov je na konci obce Dubina odbočka na přírodní rezervaci Skalky skřítků. Skalky skřítků jsou již sice na území vojenského prostoru, ale tato národní přírodní památka i žlutá turistická stezka, která k ní vede, jsou pro veřejnost zpřístupněné. Série skalek, skalních výchozů a defilé zde odkrývá nevytříděné uloženiny laharů, jež obsahují četné, většinou dosti zaoblené úlomky různých bazaltických hornin. Nápadným jevem těchto uloženin jsou válcovité dutiny, které byly podle pověsti dílem skřítků kutajících ve skále své poklady.