Na webových stránkách www.hrensko.cz se dočteme, že všemu předcházelo hecování v hospodě: „V roce 1877 došlo v hřenské hospodě U Zeleného stromu k odvážné sázce, při níž se pět dobrodruhů rozhodlo, že Kamenici a její soutěsky zdolají na voru. Tři plavidla je skutečně bez větších problémů dopravila od Dolského mlýna až do Hřenska a tak vlastně vznikla tradice využití soutěsek pro turistické účely.“

V minulosti byl divoký kaňon, kterým se draly vody Kamenice, nepřístupný. Prý se mu mezi místními říkávalo Konec světa, málokdo se do něj vypravil. K těžce dostupným břehům se vydávali rybáři na lov lososů a pstruhů, rybnatostí byla řeka známa. Majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen se nechal inspirovat hospodským nápadem a vynaložil nemalé finanční prostředky na zpřístupnění oblasti rodícímu se turistickému ruchu. Povolal italské odborníky a dvě stovky tzv. ajznbonských tovaryšů neboli barabů, což bylo lidové označení pro obvykle zahraniční dělníky (např. z Itálie), kteří v těch časech pracovali především na stavbách železničních tratí. V Trhanech o nich psal Jan Neruda: „V hospodě je teď stále plno jako o posvícení. Jsou tu ale samí cizí mužští, vousatí, osmahlí, silní. Jejich způsoby jsou smělé, řeč vždy hlasitá a drsná, oko chytré a odvážné, šat prostý. Sedláček zvědavě naslouchající, trne podivením, jaké že to má chlapíky před sebou. Rakousko prošmejdili všichni už od konce ke konci, pár set mil železnic postavit je pro ně pouhou hračkou.“


.
.
.

V kaňonu Kamenice tito barabové prostříleli a prokopali tunely, vybudovali lávky, chodníčky ve skalách, můstky, jejich nebezpečná práce pokračovala rychle. Na zpřístupnění soutěsek veřejnosti se podílel i jeden z nejstarších turistických spolků v Evropě Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz) založený v roce 1878 v Děčíně. Jako první byla v roce 1890 zprovozněna Edmundova soutěska, o osm let později i o polovinu kratší Divoká soutěska. Pramice provozovali převozníci s bidly v námořnických stejnokrojích, styl prostě musel být. Už ve 20. letech minulého století pracovali od rána až do setmění na desítkách lodiček.

Z Hřenska vede žlutá turistická značka nejprve po levém břehu (ve směru toku) Kamenice, poté po pravém. K převozu Edmundovy soutěsky jsou to necelé dva kilometry po pohodlné téměř promenádní stezce. Za bývalého režimu se nehodilo jméno po šlechtickém majiteli, soutěska byla přejmenována na Tichou, později na Ďurišovu po komunistickém ministrovi lesů i financí. V současnosti má opět svůj původní název. Edmundova soutěska je otevřena denně až do začátku listopadu, převoz stojí 80 Kč (děti 40). Úsek plavby je dlouhý 960 metrů a od jeho konce pokračuje stezka k Meznímu můstku a dále k Divoké soutěsce. Skály obklopující lidskou rukou zkrocenou klidnou říčku dosahují výšky až 150 metrů, někde jako by vystupovaly přímo z vody. Součástí plavby je i žertovně laděný výklad převozníků, bohužel, se po desítky let nemění, kreativita se vůbec nenosí. Převozník popisuje skalní útvary, historii soutěsky a také lankem spouští ze skály umělý vodopád, nebojte se, mokří nebudete. A najednou se objeví provazový žebřík, po němž – dle převozníka – vystupujeme v případě potopení.


.
.
.

Po výstupu pokračujeme směrem k Divoké soutěsce, kdo má hlad a žízeň, po cestě je restaurace. Divoká soutěska má to pravé jméno, je divočejší než Edmundova. Obří balvany zřícené přímo do vody, pravá divočina. Tedy… nebýt těch zábradlí a desítek dalších turistů mířících k dalšímu přístavišti. Plavba v Divoké soutěsce je kratší, přibližně 450 metrů, je tedy levnější, 60 Kč pro dospělého (děti 30). Bohužel, stezka dále po žluté od horního přístaviště je do konce roku 2017 uzavřena, nelze tedy pokračovat. Plavba tak bez výstupu pokračuje zpátečním směrem, cena zůstává stejná. Z Divoké soutěsky odcházíme od Mezního můstku po zelené značce do Mezné, necelých 500 metrů, ale pouze do kopce, převýšení přibližně 140 metrů.

Kamenice je dlouhá 35,6 kilometrů, její zdrojnice pramení v Lužických horách pod horou Jedlová a stékají se v Hraničním rybníku, ze kterého již vytéká Kamenice. Poté, co protéká mezi skalami Národního parku České Švýcarsko, vlévá se v Hřensku do Labe. A Kamenice je opět lososí řekou. Losos vymizel ze silně znečištěných českých řek už v první polovině minulého století. Člověk svou činností přetrhal přírodní vazby utvářené tisíce a tisíce let. Díky mezinárodnímu programu „Losos 2000“ a značnému zlepšení kvality vody Labe se losos vrací do evropských řek včetně Kamenice. V Čechách jsou plůdky lososa vysazovány rybářským svazem od roku 1998, na Kamenici jsou i v soutěskách vybudovány rybí přechody. Každý rok je do Kamenice vysazeno několik desítek tisíc maličkých lososů, první navrátilci se objevili v roce 2002. V tomto roce byli v Kamenici nedaleko Hřenska uloveni první vrátivší se lososi v ČR po více než 50 letech, později i kusy delší než metr. Repatriace lososa úspěšně pokračuje, v Kamenici žijí i pstruzi.

Další informace:
www.hrensko.cz
www.region-ceskesvycarsko.cz