Přístup do Tiských stěn je jednoduchý, parkoviště za 50 Kč je v centru u kostela sv. Anny, odkud vede zelená značka asi 250 metrů až na tzv. Skalní náměstí, úchvatný vstup do jednoho z nejkrásnějších skalních měst u nás. Tam je i jedna ze dvou pokladen, druhá je na opačné straně u hotelu Turistická chata, kde je možné se ubytovat a najíst. Vstupné je dalších 50 Kč. Nejedete-li autem, do obce Tisá, která je pouze několik kilometrů od hranic s Německem, jezdí autobus z Ústí nad Labem.

Těch 250 metrů před vstupem do skalního města je poučných. Z informačních tabulí se dozvíme vše podstatné o obci Tisá a historii lezení v Tiských stěnách. V dávných časech, kdy se dnešní hranice táhla hlubokým lesem, poručili majitelé děčínského panství Vartenberkové postavit tvrz Schönstein s vesnicí, důvodem byla ochrana solné stezky, která vedla z Halle do Prahy (je nutné uvědomit si obrovský význam, který pro společnost před 1000 lety měla sůl). Vesnice Schönstein byla předchůdkyní Tisé, jejíž jméno skutečně pochází od tisu, tento strom v těch časech rostl v oblasti pravděpodobně v hojné míře. Jméno Tisá přebírali i německy mluvící obyvatelé, ve starých dokumentech čteme Tüssa, Thieß, Tiesza atd. V současnosti jsou tři větvičky tisu ve znaku obce, v níž žije necelá tisícovka obyvatel.

Zpět do 18. a 19. století

V Tiských stěnách jsou dva okruhy, označují se jako Velké stěny a Malé stěny. Miloslav Nevrlý je v knize Chvály Zadní země popsal jako „miniaturní labyrint, krásný jak skalní loutkové divadlo“. A jaké divadlo! Vlastně až do 19. století bylo téměř nepřístupné, pouze lovci se odvažovali do skal, jistě i ti, kteří v nich z jakéhokoli důvodu hledali úkryt před vrchností. Od poloviny 18. století se z Německa valil romantismus, německé okouzlení přírodními krásami postupovalo i v českých krajích. Do hor a skal se vydávali milovníci přírody, šířil se turismus, v Tiských stěnách se objevili první lezci, českou přírodu poznávali i nejslavnější němečtí intelektuálové té doby jako Johann Wolfgang Goethe a Alexander von Humboldt.


.
.
.

První lezci, kteří se objevili v pískovcových skalách v dnešních severozápadních Čechách, byli Němci. Nejznámějším je Carl Beck, který v roce 1888 vylezl jednu z věží nedaleko Hřenska (dodnes nese jeho jméno), jedná se o nejstarší doložený sportovní výstup v dnešních českých skalách. Na jedné z informačních tabulí se dočteme o dalších výstupech přímo v Tiských stěnách: „První sportovní výstup v Tiských stěnách byl uskutečněn 23. 8. 1907 na věž zvanou Mumie, která se nachází zhruba uprostřed cesty skalami. Autorem výstupu byl Rudolf Kopprasch. Následoval výstup na Sloní sloup v přední části Tiských stěn v roce 1907 a Strážce stěn roku 1908. V témže roce byla zlezena také dominanta Tisé – věž Doga, dříve známá také pod jménem Zsigmondi. Byli to hlavně němečtí lezci, kteří tuto oblast sportovně objevovali.“

Velké tiské stěny

V pokladně dostanete v ceně vstupného menší plánek, nebo za padesátku lepší mapku. Tiské stěny nejsou žádné vysoké hory, dosahují nadmořské výšky maximálně 613 metrů. Velké i Malé stěny protíná naučná stezka (zelená přerušovaná značka), ztratit se není kam, spadnout ano. Vždyť je to ráj lezců. Podle jmen jednotlivých skal lze popustit uzdu fantazii, hledat např. Slona, Tančícího medvěda, Hubeného doktora, Hlavu krokodýla, Tuleně, Velrybu, Lví hlavu, Havraní hnízdo atd. Labyrint chodeb, tunelů, úzkých průchodů, soutěsek a… slonů, někdy někdo řekl, že po Africe je nejvíce chobotnatců v Tiských stěnách. Něco přes kilometr a jsme u skaliska Hřib a kus dále u hotelu Turistická chata. Cesta zpět do výchozího bodu vede po značce po hřebenech stěn, z nichž je nádherný výhled nejen dolů na Tisou, ale mnohem dále na České středohoří. Po fyzické stránce pohodová cesta, dbal bych v případě dětí na zvýšenou opatrnost, na vyhlídkových skalních plotnách nejsou zábradlí. Zvláště, když se člověk zadívá nahoru a nechá zrak unášet všemi směry podle toho, jak nad hlavami a kolem skal krouží poštolky, alespoň to podle velikosti na poštolky vypadalo.


.
.
.

Malé tiské stěny

Výchozím bodem na okruh do Malých stěn je opět pokladna na skalním náměstí. Vydáváme se nahoru doleva po schůdcích, stoupáme na Západní vyhlídku, z níž je opět parádní výhled na hřebeny stěn stejně jako na vzdálené kopce Středohoří. Odtud se jde opět prudce po schodech dolů, krásné skalní struktury včetně věží a jeskyň všude kolem – Lesní brána, Herkules, Jeskyně oblud, Švédský tábor atd., z další vyhlídky vidíme opačným směrem na pásmo Krušných hor. Všude spousta lezců od zkušených po učící se dětského věku. Bradaviční kámen, Sloní noha, Úly a pohodlně docházíme zpět na skalní náměstí.

Kam v okolí Tiských stěn

Z Tiských stěn je to na všechny strany pouze několik kilometrů na množství dalších atraktivních míst, tím nejkrásnějším je nepochybně stolová hora Děčínský Sněžník. Přibližně pět kilometrů po silnici na křižovatku pod Sněžníkem, kde je parkoviště (40 Kč) a Hřebenová bouda. Poté pěšky něco přes kilometr nahoru na stolovou horu, z níž je jeden z nejúžasnějších výhledů v Čechách. Na stolové hory v Německu, Českosaské Švýcarsko, hřebeny Krušných hor, Lužické hory a prý dokonce až na Ještěd, Milešovku a Hazmburk. Děčínský Sněžník nabízí spoustu skalních vyhlídek, lze si kdekoli na skalách nad srázem posedět, poležet, užívat hřejivé slunce a blahodárný vzduch a kochat se výhledem. Jaký rozdíl proti mnoha vyhlídkám, kde u zábradlí postojíte pár minut a abyste již odcházeli, neboť se za vámi tlačí davy toužící si též užít. Jen několik kilometrů severně od Tiských stěn je přímo na hranici s Německem Přírodní rezervace Rájecká rašeliniště. Nedaleko jsou Rájecké skály, Ostrovské skály a Volské kameny. Kus dále je Pravčická brána, největší pískovcová brána Evropy, tam je Národní park České Švýcarsko. Koloběh přírody nezastavíme, Pravčická brána nestojí na věky, takže kdo tam nebyl…