Yaxhá je součástí Parque Nacional Yaxhá–Nakum–Naranjo, na další dvě lokality ale nezbýval čas. Vstupné je 80 quetzalů, prohlídka s průvodcem trvala téměř čtyři hodiny. Když budete v místních agenturách, např. ve Floresu, kupovat prohlídku, vstupné v ceně není, platí se až průvodci v shuttlu. Pokladna národního parku přijímá pouze hotovost, s bankovní kartou nepochodíte (totéž platí v Tikalu).

Nepřístupnost má svá pozitiva, v Yaxhá nepotkáte příliš kolegů turistů, přestože je to vedle Tikalu a El Miradoru třetí největší mayské město v Guatemale. Průvodce nás z parkoviště vedl nejprve k nejbližší pyramidě na Plaza C, poté dále do míst, kde se hrávala prastará mayská míčová hra – španělsky se jí říká juego de pelota. Nejprve nás seznámil se známým faktem, že závěrečná scéna filmu Mela Gibsona Apocalypto, v němž popisuje destrukci mayské civilizace, se zcela jistě neodehrála, neboť španělské lodě připluly do této části světa dávno po jejím pádu.

Juego de pelota je jedním ze symbolů mayského světa, hřiště symbolizovalo spojení s podsvětím či jinými světy, a bylo nepochybně posvátným prostorem. Původ hry hledají archeologové u Olméků až hlouběji než 1400 let před naším letopočtem (Paso de la Amada). V aztéckém nahuatlu se hře říkalo tlachtli, ve staré mayštině pok-ta-pok. Hrála se po celé Mezoamerice, hřiště se dochovala v mnoha archeologických lokalitách, slavné je např. v Chichén Itzá. Dochované reliéfy dokumentují, že po skončení hry docházelo k rituálnímu obětování hráčů, není jasné, zda vítězného či poraženého mužstva. A jsou to brutální obrázky, v nichž např. jeden z hráčů drží v ruce nůž a dalšímu klečícímu hráči – již bez hlavy – prýští z krku trysky krve v podobě hadů. V posvátné mayské knize Popol Vuh je popsán mytologický příběh této hry, kterou hráli sourozenci Hun-Hunahpu a Vucub-Hunahpu s pány podsvětí Xibalba.

Mimochodem, několik hráčů mayské peloty bylo z Ameriky dopraveno až do Španělska na dvůr krále Karla V., kde je kreslil německý malíř Christoph Weiditz, kresby jsou v tzv. Trachtenbuch v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Pelota je tedy dostatečně známa, popisují ji staré indiánské kodexy i španělští kronikáři, přesto se nedochovala její přesná pravidla. Každopádně je zřejmé, že hra měla astronomické, religiózní, mytologické i politické aspekty a byla součástí společenské hierarchizace. Není vyloučeno, že se časem postupně stávala sportovní hrou, na kterou se dokonce i sázelo. V současnosti existuje varianta nazývaná ulama, kterou lze při různých slavnostech vidět např. v Mexiku.


Poslední kilometry do Yaxhá


Pohled dolů z pyramidy 216


Opice v korunách stromů Peténské džungle


Yaxhá


Jedna z pyramid Severní akropole

Snad na všechny místní pyramidy je možné vystoupat, žádného zákazu jsem si nevšiml. K nejzajímavějším místům areálu patří Acrópolis Norte s trojicí pyramid. Na závěr prohlídky nás průvodce zavedl k nejvyšší pyramidě v Yaxhá, která je součástí Východní akropole a je popisovaná anglicky jako Structure 216, říká se jí i Templo de las Manos Rojas. Pyramida je vysoká 30 metrů a právě z jejího vrcholu je úchvatný výhled na jezero i okolní džungli. Bylo půl šesté, nad jezerem zapadalo zarudlé slunce, v korunách stromů skáčou opice, nad nimi létají křičící papoušci, sem tam obtěžují komáři a kousající mouchy. Pozorovat velké opice v korunách stromů z kamenné pyramidy, paráda. Průvodce nikam nespěchal a nechal nás nahoře více než půl hodiny vychutnat atmosféru starého mayského místa a večerní džungle. Nejstarší pyramida stála v těchto místech – nižší předchůdkyně pyramidy 216 – již v pozdním předklasickém období, tedy někdy po roce 350 před naším letopočtem.

Již v té době byla Yaxhá velkým mayským městem, ve vrcholné pozdní klasické době v letech 600 až 900 se odhaduje počet jejích obyvatel na téměř 50 tisíc. Někdy v postklasické době bylo město opuštěno, tedy mezi lety 900 až 1525. Zásluhu na objevování památek v Yaxhá má německý rodák Teobert Maler. V roce 1905 jako první prozkoumal v Evropě neznámou lokalitu, publikoval o ní a vytvořil dílčí mapu. Archeologické práce v Yaxhá pokračují i ve 21. století, jejich součástí je rozvojový program pro Petén a zachování mayské biosférické rezervace, která má chránit kulturní dědictví, kvalitu života místních obyvatel i archeologické lokality (Programa de Desarrollo Sostenible de Petén). Po Malerovi je pojmenován jeden pyramidový komplex v areálu – tzv. Grupo Maler s Plaza de las Sombras. Malerův život nepochybně stojí za pár vět. Do Mexika poprvé odcestoval jako voják císaře Maxmiliána I. Mexického a ve vojenské kariéře to dotáhl na kapitána. Přestože byl císař zajat a popraven silami národního hrdiny Benita Juáreze, Maler se rozhodl zůstat v Mexiku a později se stal mexickým občanem. Navíc si změnil jméno na španělsky lépe znějící Teoberto. V roce 1877 se usadil v San Cristóbal de las Casas a fotografiemi dokumentoval tehdejší stav památek v Palenque, ty již v té době byly známé, přesto potřeboval Maler ke své práci tým místních indiánů s mačetami. Poté pracoval Maler i v Chichén Itzá, Uxmalu atd.

Předcházející články z putování Guatemalou:
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (1. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (2. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (3. díl)
Výstup na sopku Pacaya aneb Taxi! Taxi!
Chichicastenango: Barevný mayský trh kolem rituálního kostela Santo Tomás
Panajachel: Motorovým člunem přes jezero Atitlán
Santiago Atitlán aneb Maximón má rád peníze, doutníky a alkohol
Tikal: Mayské pyramidy a džungle, kam až oko dohlédne (1. díl)
Tikal: Mayské pyramidy a džungle, kam až oko dohlédne (2. díl)