POLSKO

Sokolica a Trzy Korony jsou nejoblíbenější vrcholy polských Pienin. Sokolica se tyčí přímo nad vodami Dunajce a výhled z ní je úchvatný a v Polsku téměř neopakovatelný. Jako by se člověk ocitl někde uprostřed nekonečných strmých skal a hlubokých lesů.

Szlak Orlich Gniazd, česky Stezka Orlích hnízd, je údajně nejoblíbenější trasa v Polsku. Řetězec více než tuctu zřícenin středověkých hradů mezi Krakovem a Čenstochovou je dlouhý 163 km a ideální je absolvovat celou cestu pěšky. Případně navštívit alespoň nejkrásnější zříceninu ze 14. století Ogrodzieniec, dokonale začleněnou do okolních skal.

Kdo už boty prošlapal v horách, jistě to zná, stoupáte na horu a horu vůbec nevidíte, viditelnost do deseti metrů, mlha, vítr, déšť. Taková byla onen letní den Sněžka, ani jednou se nepředvedla svou holou krásou. Ten den byla její krása větrná, deštivá a skrytá mlhou. Po hřebenech jsme pokračovali dále na polské straně po Cestě česko-polského přátelství až k prameni Labe, výlet předčasně oslavili pivem Paroháč na Labské boudě a poté Labským dolem seběhli dolů do Špindlerova mlýna. Na jeden den fajn výlet, cca 40 kilometrů horským terénem.

Poutních míst je prý v Polsku přes dvě stě. Pro pravoslavné křesťany je nejvýznamnějším místem víry a zázraků vrch Grabarka nedaleko běloruských hranic a Bělověžského pralesa. Poutním místem je Grabarka od 13. století a za posledních 300 let zde poutníci vztyčili na dvacet tisíc křížů.

Tataři! Tento výkřik naháněl od začátku 13. století hrůzu nejen Evropanům. Já jsem se tentokrát vydal po stopách Tatarů, kteří naopak Evropu pomáhali chránit. Procházím kolem honosné hrobky s půlměsícem, všude kolem březový les. Jsem na muslimském hřbitově a z fotografií na hrobech se na mě dívají tváře nebožtíků. Tváře usměvavých mongolských očí. Nenahánějí hrůzu jako jejich bojovní předci, kteří se před staletími přehnali tímto krajem. Jména Sulejman, Ali, Aladin spíše připomínají pohádku o Tisíci a jedné noci.