NĚMECKO

Co lze stihnout za jeden šedivý podzimní den v Berlíně? V několika světoznámých muzeích se vrátit časem zpět o tisíce až stovky milionů let. V Pergamonském muzeu uvidíte mj. proslulou babylonskou Ištařinu bránu a trhovou bránu z Milétu, v Egyptském muzeu neméně známou bustu královny Nefertiti a v Muzeu přírodní historie jedinou kostru Tyrannosaura rexe stále vystavenou v Evropě. Jmenuje se Tristan Otto.

Saské Švýcarsko není jen proslulý most Basteibrücke, napůl dílo přírody, napůl tvořivého ducha člověka. Jedním z nejkrásnějších výletů regionu je túra mezi skalní bránou Schrammtor a jeskyní Idagrotte po trase nazvané Malerweg. Nepřístupnost a divokost bizarních skalních útvarů byly spoutány ocelovými schody, můstky, žebříky i zábradlími, jsou tedy běžně přístupné, přesto zůstala dechberoucí panoramata a výhledy nejen do pitoreskního skalního světa, ale i do údolí hluboko dole, jímž protéká řeka Labe.

Do Pasova se vydává za atmosférou. Starobylé město na soutoku tří řek, kdysi mocné biskupství, odkud se šířilo křesťanství do našich zemí, středověký kolorit starých zákoutí a úzkých uliček, působivá nábřežní promenáda i vyhlídkové plavby po Dunaji – to vše je Pasov, který se vzpamatoval z loňské děsivé povodně, druhé nejhorší v zaznamenané historii, což dokazuje značka na pasovské radnici.

PhDr. Jan Kalivoda vede na Filozofické fakultě UK v Praze výuku klasické a středověké latiny a specializuje se na latinskou medievistiku. Z latiny překládal díla Jana Amose Komenského, Gaia Julia Caesara i Giordana Bruna. Jan Kalivoda je též předsedou Společnosti Husova muzea v Praze a v rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o Husově muzeu v Kostnici, jehož historie začala v roce 1922, kdy byl dům, v němž Jan Hus v Kostnici bydlel, zakoupen konsorciem českých bank a věnován československému státu jako dar k jeho počínajícím dějinám.

Americký plukovník Sparks nazval onen tábor Dantovým peklem. Dachau – jméno, které se stalo jedním ze symbolů hrůz. V roce 1965 byl z bývalého koncentračního tábora vytvořen památník. Na mříži ve vchodu dodnes vstupující vítá smutně proslulý nápis Arbeit macht frei.

Když se švýcarský malíř a mědirytec Adrian Zingg toulal romantickou krajinou mezi Drážďanami a českou hranicí, ještě se tomuto regionu neříkalo Saské Švýcarsko. Právě Zingg pojmenoval tyhle kytice skal, které mu připomínaly krásy domova. To se psala druhá polovina 18. století a ve skalním labyrintu 194 metrů nad hladinou Labe ještě nestál most Bastei, z něhož je okouzlující výhled na stolové hory Labských pískovců.

Kráčet ve stopách Albrechta Dürera by znamenalo projít půl Evropy. Následovat ho na studijních a pracovních cestách do Benátek, Colmaru i Brugg. A prohlédnout si jeho obrazy mj. v berlínském Staatliche museen, v galerii Uffizi ve Florencii, v pařížském Louvru nebo v mnichovské Alte Pinakothek. Ale nejblíže budete Dürerovi v Norimberku, kde se narodil, pracoval a kde je pochován na Johannisfriedhof.

Je desátá hodina večerní a okna Ratstrinkstube se dnes naposledy otevírají. V jednom z nich postava generála katolických vojsk Tillyho, ve druhém radní protestantského Rothenburgu Nusch zvedající k ústům pohár. Postavy zobrazují legendu z roku 1631. Radní města nabídli nepřátelskému vojevůdci pohár obsahující tři a čtvrt litru nejlepšího vína. Rozmarný generál slíbil, že nenechá město drancovat svými vojáky, pokud ho jeden z radních dokáže vypít najednou. A Rothenburg ob der Tauber stojí dodnes.