Den pátý

Prohlížíme si památník přistěhovalcům i památník vojákům padlým ve druhé světové válce. Pobřežní promenáda otevírá výhledy na celý záliv. Mrakodrapy New Jersey jsou odtud odděleny jen úzkým průlivem. Vracíme se k Bowling Green a nakukujeme na skok do Muzea Indiánů. Zajímavá je obzvláště jejich současná umělecká a řemeslná tvorba.

Metro nás rychle doveze zpět na 86 Street a Madison Avenue. Odtud je to deset minut k Metropolitan Museum of Arts, údajně největšímu muzeu v USA. Jeho záběr je obrovský, takže musíme vážit, kam půjdeme přednostně. Nejblíže je oddělení antiky, pyšnící se klenoty řeckého a římského sochařství, šperky, keramikou a předměty denní potřeby. Pak pokračujeme egyptskými sbírkami, chronologicky členěnými podle jednotlivých říší. Celá jedna síň je věnována slavnému pokladu princezny Sithathoriunnity, dcery faraona Senusreta II. ze Střední říše. Celý jeden sál zaujímají sochy královny Hatšepsut. V obrovské prosklené hale je instalován chrám z Dendúru, přestěhovaný před zaplavením Asuánskou přehradou. Velmi působivé jsou sarkofágy a rakve z doby pozdních Ramessovců a z Pozdní říše, vyznačující se velmi pečlivou, rafinovanou a skvěle zachovalou výzdobou. Egyptská sbírka je sama o sobě neuvěřitelně rozsáhlá, a to nemluvím ani o výstavě raného Egypta, která tu současně probíhá. Přesouváme se ještě do oddělení gotického, renesančního a barokního malířství. Vidět na vlastní oči Carravaggia, Tiziana, Raffaela, El Greca, Velasqueze nebo Rembrandta je vždy silným zážitkem. Zde si můžeme slavné obrazy prohlédnout z těsné blízkosti, dokonce se smí fotit (bez blesku). Žádná skla, šňůry, omezení apod. V každém koutě však číhá bdělá ostraha.

Ačkoliv se čas naplňuje, zlatý hřeb dne ještě čeká. Vracíme se domů, převlékáme se do slavnostnějšího a vyrážíme do Neil Simon Theater na Broadwayi poblíž Times Square na obnovenou premiéru představení Jesus Christ Superstar. Provedení bylo moderní, ale vkusně pojaté, a především zazpívané s ohromující energií. Jesus (Paul Nolan) byl skvělý, při jeho „Get out!“ až zamrazilo, ale Jidáš (Josh Young), byl pěvecky ještě úchvatnější. Hudebně přesně podle záznamu z desky, ojedinělý zážitek. Před divadlem se po představení shromažďují místo taxíků rikšové, ale my se vracíme metrem.


Stanice Bowling Green – vpravo vzadu vyrůstá nová budova WTC


Jezero Jacqueliny Onassis v Central Parku

Den šestý

Kolem poledne se vydáváme na odpočinkovou procházku do Central Parku a procházíme ty části, které jsme předtím minuli. Kleopatřina jehla, ve skutečnosti obelisk Thutmose III., stojí hned poblíž Metropolitního muzea. Jižněji nacházíme slavné bronzové sousoší Alenky v říši divů, sochu H. Ch. Andersena, fontánu a jezero Bethesda, schodiště a arkády Terrace Drive, a další a další kuriozity tohoto odpočinkového centra města.

Den sedmý

Ráno dojíždíme metrem linky 6 až do stanice Spring Street v těsné blízkosti čtvrti SoHo. Někdejší průmyslová a tovární čtvrť, později adaptovaná na luxusní bydlení, se vyznačuje množstvím domů odlitých kompletně z oceli. Složité barokizující ornamenty v litině mají jednu nespornou výhodu – stačí je občas pouze natřít a žádná zedničina. Šílenou váhu domu skalní podloží ostrova hladce unese, díky tomu jsou tu možné i mělké, různě se mimoúrovňově křížící trasy metra. A ač se to zdá neuvěřitelné, ocitáme se tu opět na všudypřítomné Broadwayi. Procházíme vyznačenou trasu podle průvodce a přicházíme na hranice čtvrtí Chinatown a Little Italy, které si obyvatelé přizpůsobili k obrazu svému. V čínské čtvrti je pochopitelně mnoho krámků s oblečením a suvenýry, v italské zas typické italské kavárničky.

S vědomím neúprosného plynutí času a množstvím dosud nezhlédnutých míst se přesunujeme metrem opět do oblasti středního Manhattanu k Madison Square Parku. Nejstarší mrakodrap v New Yorku, přezdívaný Flatiron (Žehlička), vztyčený roku 1902 do výšky 87 metrů, má svůj netradiční půdorys předurčený úhlem ulic 5th Avenue a Broadwaye. Jeho fasáda inspirovaná antickým kánonem a klasickým dekorem je neuvěřitelně zdobná (ale co není v New Yorku zdobné?). Nejužší nároží se sbíhá do šířky pouhých dvou metrů. Samotný park je opět plný květin, s fontánou, lavičkami a stinnými zákoutími. Jako v každém parku je zde zákaz kouření. Pokračujeme ještě k Empire State Building, abychom si ji vychutnali za denního světla. Zblízka potkáváme další významné stavby, jako ohromné nádraží Grand Central se zářící hvězdnou oblohou v klenbě nebo více než třísetmetrový Chrysler Building s grandiózním vstupním portálem z leštěného kamene. Méně zajímavá a trochu vyčerpávající je exkurze do obchodního gigantu Macy´s, ale tak ohromný prodejní prostor se vidět musí. Na menší „shopping“ nám však lépe posloužila domáčtější a klidnější Old Navy v SoHo.

Večerní koncert nás již nutí k návratu a k převlečení. Carnegie Hall je v lešení. Sólový recitál klavíristky Jenny Q. Chai se konal ve vedlejším sále Zankel Hall, a vyslechli jsme zde skladby od Debussyho a Schumanna, přes poněkud posluchačsky náročnějšího Oliviera Messiaena, až po některé současné mladé autory, u nichž by poslouchatelnost mohla být předmětem dalekosáhlých debat. Ale byla to opět důstojná tečka za dalším dnem.


Central Park je místem relaxace, sportu a zábavy pro tisíce Newyorčanů


Central Park a nevídaná kolekce tulipánů všech možných barev a tvarů. Díky sezóně právě v plném květu

Den osmý

Vzhůru do Brooklynského muzea, kde se též nachází významná egyptská sbírka. Budova je zajímavým průnikem neoklasicistní a moderní architektury, nelze pochybovat o tehdejším záměru vybudovat největší muzeum na světě. V egyptské sbírce opět nacházíme známé artefakty, např. fragment reliéfu Ptolemaia II. Filadelfa. Rozlehlá expozice v Metropolitním muzeu však svou konkurenci očividně zastiňuje. Čas nějak zrychlil, bohužel jej ztrácíme druhým pokusem o průnik do muzea na letadlové lodi Intrepid. Zdánlivě jdeme včas, ale ouha – je všední den a zavírají o hodinu dříve. Takže opět před nosem.

Den devátý

Poznat historii města nezaškodí a tak jdeme ráno okrajem Central Parku pěšky do blízkého muzea města New Yorku. Bohužel, kromě Metrocard už doblikala i platnost NYC Passu, což nám nedošlo, a tak musíme zaplatit vstupné. Teprve nyní si člověk uvědomuje, jak ohromnou sumu nám ta malá plastová kartička objednaná ještě z Prahy ušetřila.
V muzeu je tím nejpodstatnějším filmová smyčka o historii, která je doprovázena ještě anglickými titulky, což trochu pomůže rozklíčovat občas nadmíru rychlé průvodní slovo. New York si také zažil své, než se dopracoval nynější velkolepé podoby. Procházíme prostorné sály a obdivujeme kostýmy ze slavných představení i dobové vybavení interiérů. Po východu z muzea poněkud neplánovaně nacházíme vchod do The Conservatory Garden. V kontextu Central Parku se tu rozkládá úžasná zahrada v anglickém, italském i francouzském stylu, s fontánami, sochami a především nevídanou kolekcí tulipánů snad všech možných barev a tvarů. Díky sezóně právě v plném květu. Touto zahradou zabodoval Central Park k naprosté dokonalosti.

Šnekovité Guggenheimovo muzeum obdivujeme jen zvenčí, vzhledem k časové tísni i vstupnému dáváme přednost podle všech informací zajímavější sbírce moderního umění v Metropolitním muzeu. Také je to kousek „domů“, a máme dosud žetony na opakovaný vstup. Procházíme podle plánů nejprve sály s malířstvím 19. i 20. století a je jasné, že tohle jsme ještě vidět museli. Monet, Van Gogh, Gauguin, Manet, Cézanne, Renoir, Schiele, Picasso, Modigliani, dalo by se tu určitě strávit několik dalších hodin. Fotit a koukat třeba na originál Van Goghova autoportrétu z deseti centimetrů je tu možné. Blízký dotek vzdáleného. Modernisty jako Pollocka, Rothkeho a další obří plátna už míjíme jen letmo, protože klíčová čtvrtá hodina udeřila a odebíráme se na metro.

Zdánlivý náskok je záludný, trasa E vedoucí k letišti má nečekanou výluku, je prostě zavřeno a „babo raď“. Ochotný kolemjdoucí nám rychle sestavuje na papír plán obchvatu. Díky rozvětvené síti metra výluku objíždíme a konečně vystupujeme na Jamaica Station. Ale je nějakých šest hodin. Air Train nás vysype na sedmém terminálu JFK téměř o půl sedmé. Boeing 747 se zvedá z JFK ve 20.40 místního času a výlet za červenobílými pruhy a hvězdami je u konce.

1. díl

Jak do USA? Na stránkách https://esta.cbp.dhs.gov/esta/application.html?execution=e1s1 stačí vyplnit formulář přímo v počítači a kartou přes net zaplatit poplatek 14 dolarů. Vyrozumění přichází obratem. Vytiskněte si souhlas (pokud ho obdržíte) i se všemi registračními čísly a vemte sebou, kdyby to chtěli někde vidět. Pravděpodobně to ale nikdo chtít vidět nebude, vše bude již registrováno v systému. Na letišti si jen načtou váš pas a vše vědí. Jednodušší to snad ani být nemůže. Je ale důležité na Estu najet přímo z adresy americké ambasády, protože existují různí chytráci, kteří to též přes internet zprostředkovávají, ovšem samozřejmě si za to účtují. Přestože je to strašně jednoduché a rychlé a nedá se to prakticky zkazit.

Spisovatel Luděk Wellner se účastnil prací českého egyptologického ústavu na egyptských vykopávkách. Je autorem knih s egyptskou tématikou, v roce 1997 mu vyšla v nakladatelství Argo historická freska Právo azylu, příběh o osudech helénistického zpěváka na pozadí válek o dědictví Alexandra Velikého. Současnou novinkou je mysticko-detektivní příběh z doby 18. dynastie Poslední z faraónovy družiny. Paralelně s románovou tvorbou vznikla faktografická kniha Ptolemaiovci – Z makedonských hor na trůn faraonů, rovněž nyní na knihkupeckých pultech.

Články Luďka Wellnera z Egypta pro www.cestomila.cz:
http://www.cestomila.cz/clanky/zeme/72-egypt