Dole u pat schodišť jsou hadí kamenné hlavy. Za jarní a podzimní rovnodennosti se stíny po straně pyramidy pohybují tak, že vytváří dojem, že nasvícený had po pyramidě šplhá. Podle informací v průvodcích je ale v tyto dny tak narváno, že je nejen špatně vidět, ale navíc je počet lidí obtěžující. Uvnitř El Castilla stojí menší a starší pyramida, vstoupit nám ale nebylo povoleno.


El Castillo

Chichén Itzá je proslavené svými hřišti na pelotu. Hrálo se kaučukovým míčem a byl zakázán dotyk rukou, snad se tedy jedná o jakéhosi předchůdce fotbalu, vždyť staré calcio fiorentino připomíná spíše ragby, než dnešní fotbal (calcio), neboť se hrávalo především rukama. V Chichén Itzá bylo nejméně osm hřišť, největšímu se říká ve španělštině Gran Juego de Pelota. Hřiště má rozměry 146×36 metrů a je na něm mimořádná akustika. Kolem hřiště jsou chrámy a vysoké zdi, v nichž jsou umístěné kamenné kruhy, kterými se míč prohazoval (neprohazoval, hod rukama byl zakázaný). K tomu prý docházelo jen zřídka, zvláště byl-li způsob držení míče omezen. Na zdech kolem hřiště jsou scény zobrazující stětí, otázkou zůstává, zda byl obětován kapitán poraženého mužstva, či dokonce mužstvo celé. Diváci prý vášnivě sázeli.


Cenote v Chichén Itzá

Chichén Itzá znamená v domorodém jazyce „v ústech studny Itzá“. A studna zvaná cenote je nedaleko od El Castilla, odkud k ní vede posvátná cesta sacheob. Již španělský biskup Diego de Landa popisoval rituály, při nichž byly do studny házeny lidské oběti, především mladé dívky. Novodobí romantici na čele s Hemingwayem prý do ní skákali, ale dnes je tato kratochvíle zakázaná. Studna je přírodní tůň s příkrými kamennými stěnami a není snadné dostat se z ní vlastními silami. Landovo vyprávění o lidských obětech svrhávaných do cenote si přečetl i Američan Edward Thompson na začátku 20. století. Aby se přesvědčil o pravdivosti Landova tvrzení, vydal se do Chichén Itzá prozkoumat dno cenote. Díky množství nalezených předmětů včetně šperků prokázal, že do cenote skutečně byli z rituálních důvodů házeni lidé. Bohužel Thompsonův nešetrný způsob vysávání bahna spoustu dalších cenných památek zničil.

V Chichén Itzá se lze procházet celý den. Za El Castillo je Grupo de las Mil Columnas, což je skupina chrámů se síněmi plnými sloupů. Najdete tam Chrám bojovníků (Templo de los Guerreros), Chrám Chac-Moola (Templo de Chac-Mool), saunu (Baňo de Vapor), několik menších hřišť a El Mercado. Zda je sloupů skutečně tisíc, nevím, nepočítali jsme je. Právě sloupoví nejvíce připomíná Tulu, dřívější domovinu Toltéků. V minulých desetiletích odborníci neochvějně tvrdili, že Chichén Itzá dobyli někdy v 10. století toltéčtí dobyvatelé a na základě společných maysko-toltéckých tradic vzniklo největší poklasické mayské město. Dnes se začíná prosazovat názor, že to nebyla toltécká kultura, kdo ovlivnil mayské stavitelství, ale naopak, že kulturní prvky se z Chichén Itzá nejprve postupně přenášely do původního sídla Toltéků. Ti se později rozdělili (snad kvůli sporům o nástupnictví) a jedna část obyvatel opustila své město Tula (blízko Mexico City) a dobyla Chichén Itzá. Vystavěli město plné pyramid, město zasvěcené bohu Kukulkánovi. Procházíme do starší části Chichén Itzá, kde je nejzajímavější stavbou El Caracol, přeloženo ze španělštiny Šnek. Pravděpodobně odtud vypočítávali (podle postavení Venuše) mayští kněží, kdy dojde k dalšímu zatmění slunce, kdy zasázet kukuřici či kdy se vydat do války. Název dostala observatoř podle vnitřního spirálového schodiště.


Hřiště na míčovou hru, říkáme jí po španělsku pelota

Mayové byli jedinou předkolumbovskou americkou civilizací užívající písmo. Jejich literární památky ale Španělé zničili, v řádění vynikl Diego de Landa – františkánský misionář a výborný znalec indiánských kultur, autor významné kroniky „Zpráva o věcech na Yucatánu“. Zároveň ale fanatik, který proslul pálením a ničením mayských rukopisů. Proti Landovi se postavili i mnozí církevní hodnostáři a Španělskem otřásaly diskuse o nezákonnosti války proti domorodým Indiánům. Na situaci v dalekém mayském Yucatánu ale měly mizivý vliv. Mimochodem, jeden z posledních starých mayských písemných dokumentů je nedaleko od našich hranic, jak jeho název „Drážďanský kodex“ napovídá.

Prvními Evropany v mayské domovině na Yucatanu byli prý jistý Valvidia a jeho lidé, jejichž loď ztroskotala v roce 1511 blízko yucatanských břehů. Po dvoutýdenních útrapách ve člunu, které část posádky nepřežila, byli vyvrženi na břeh. Tam byli zajati místními domorodci, kteří si udělali báječnou hostinu. Několika lidem se podařilo uprchnout (zní to podezřele – zbídačelí, nemocní běloši uprchli Indiánům v džungli), zprávu o tom podal jistý Aguilar, kterého zachránil jiný mayský náčelník, nepřátelský prvnímu kmeni. Jeho druh Guerrero se dokonce oženil s mayskou princeznou a stal se Indiánem se vším všudy – s tetováním, probodnutými rty i ušima a malováním v obličeji. Dokonce odmítl posly samotného Cortéze a jejich nabídku vrátit se s nimi mezi bělochy (což by znamenalo opustit ženu a děti). Dlouho trvalo Španělům, než si podrobili celý Yucatán. Dobývání zahájil Francisco de Montejo v roku 1527, když se čtyřmi stovkami mužů vyrazil ze Španělska, ale dovršili ho po řadě neúspěchů až jeho synové v roce 1546.

Areál v Chichén Itzá je otevřen každý den od 8 ráno do 17 hodin. Někdy bývá plno, neboť sem na jednodenní výlety jezdí turisté z Cancúnu i Meridy. Možná jich ještě přibylo poté, co bylo Chichén Itzá zařazeno mezi 7 nových divů světa.

Podle mého názoru se vyplatí přespat v některém z hotelů v těsné blízkosti archeologického areálu:
http://www.haciendachichen.com/
http://www.villasarqueologicas.com.mx/
http://www.mayaland.com/