Právě poloha nad mořem dodává Tulúmu neodolatelnou krásu. Velikostí ani vznešeností svých pyramid a chrámů se nemůže rovnat nejvýznamnějším mayským centrům jako Chichen Itzá, Palenque nebo Tikal, ale to moře hrající všemi odstíny modré a zelené a rozbíjející se o útesy… Tady se dá vyvalovat na pláži s bělostným pískem a obdivovat nahoře na skále El Castillo (hrad), podobný prastarému majáku, který po téměř tisíciletí čelí moři a všemu, co z něj může přijít, včetně Španělů.


Tulúm – tyrkysové moře, bílý písek, skály

Nejlepší čas na návštěvu ruin je časné ráno, dříve, než sem dorazí davy turistů, které vyrazily na jednodenní výlet z Cancúnu a okolí. A zůstane zbytek dne na lenošení na pláži a popíjení koktejlů. K ubytování si v Tulúmu a na plážích kilometry oběma směry můžete vybrat od nejluxusnějších hotelů po nejjednodušší cabaňas. To jsou většinou kulaté chýše, stěny z dřevěných kůlů a nad hlavou střecha z palmových listů. Cabaňas v nejlevnějším provedení jsou bez elektřiny a s pískem místo podlahy, nemají žádné vybavení kromě úchytů na zavěšení hamaky. Ne vždy mívají nějaký způsob uzamčení. Výhodou je cena. Cabaňas v dražší variantě bývají luxusní chaty vybavené drahým nábytkem, velkou postelí s moskytiérou a okouzlujícím výhledem na moře. My jsme měli hamaky vlastní, upevnili co nejšikovněji moskytiéru a spalo se pohodlně a exoticky i bez elektřiny. Zvláště po večerní procházce po pláži a nějakém tom tequilovém koktejlu. Bohužel, nejlevnější cabaňas již pomalu mizí. Kdysi bývaly Tulúm a jeho cabaňas na sněhobílém písku centrem hippíků a později backpackers (ostatně asi celé Mexiko, však i Kerouacovi hrdinové z knihy Na cestě taktéž dorazili do Mexika) a večerní život rušnější. Mimochodem, většinou se do cabaňas nesmí nosit jídlo, které by přilákalo myši, varany a jinou zvířenu. Ale možností večeří je v blízkém městečku dostatek, nechť si každý vybere tu pravou dle finančních možností či příjemného personálu. Aby člověk poznal, že je v Mexiku, především by měla mexická krmě hořet v ústech, však opravdu nebyl v Mexiku ten, kdo alespoň pořádně pálivé jalapeňos neochutnal. Po všech těch salsách i já měl na jazyku řádný mexický oheň a po návratu jsem si z přivezených jalapeňos poprvé doma zkusil udělat pekelnou domácí salsu.


Moje paní bytná

Nejen salsou, ale také tequilou je člověk na plážích v Tulúmu živ. V Mexiku roste na 200 druhů agáví, ale jen z modré agáve, která roste ve státě Jalisco (říká se jí také Weberova po německém botanikovi), se získává mexický národní nápoj – tequila. Na pravé tequile musí být zkratka NOM (Normas Official Mexicana), to, co pijeme v českých barech, většinou nemá z pravou tequilou příliš společného. Podle legend tento nápoj začali Indiáni připravovat pro potěšení bohům, jméno ale nese po městečku nedaleko Guadalajary založeném v polovině 17. století. Pokud byste se chtěli podrobně seznámit nejen s destilací, ale vším, co se kolem tequily odehrává, nechte se zlákat nějakou tou „tequila tour“ včetně prohlédnutí palírny. Nám ale na tequila tour nezbývá čas, dovolená není nekonečná a mayské památky mají přednost. A tak jen koštujeme tequilu na tulúmské pláži a přemýšlíme, jak na tom byli s popíjením alkoholu staří Mayové a jak to bylo s tím koncem mayské civilizace. Kdo ví, ona ta kořalka z agáve… James Michener to v knize Mexico naznačuje slovy zděšeného kněze: „Má to mocné kouzlo. Je to vyrobené z tekutiny, jež je v srdci agáve, takže to musí být posvátné. Když pijete, jste lehčí. Vaše oči vidí všechny barvy jasněji. Máte uvolněný jazyk a stává se z vás řečník se zlatým hlasem.“ Michener nazval předky, kteří vystavěli velkolepé pyramidy, ale podlehli popíjení „nádherní stavitelé, co se dali na pití“. Zánik jejich opilé civilizace přišel v podobě bojovných kmenů, které nejlákavější tajemství agáve neznali. Druhou tradiční mexickou kořalkou je meskal (mezcal) vyráběný z jiného druhu agáve. Při nakupování opět dejte pozor na zkratku NOM abyste nepili levnou náhražku. A dole na dně láhve, až se dopracujete, čekává překvapení – červík.


Tulúm

Kolem tulúmských památek stojí zeď, která je ze tří stran obklopuje (čtvrtou jsou moře a útesy). Brankou ve zdi se také do areálu vchází. Kamenná zeď, sloužící jako ochrana centra města, nebývala v klasickém mayském období příliš obvyklá. Ale Tulúm vzkvétal mezi lety 1200 – 1600, v době, kdy mayská civilizace v pralesech již zanikla, a tulúmští stavitelé nepochybně věděli, že vysoká zeď bude pro obranu nezbytná. Tulúmští byli pravděpodobně obávaní válečníci, dokonce i v době španělského dobývání prosluli nezlomným odporem a trvalo staletí, než si Španělé definitivně podrobili jejich kraj. Kromě El Castilla stojí nad mořem další dva malé chrámy, oba na krajích archeologického areálu – Templo del Viento na severu a Templo del Mar na jihu. Nejkrásnější fresky, zobrazující staré legendy, obřady a symboly plodnosti země, jsou v Templo de las Pinturas.

V Tulúmu si lze užívat moře a slunce a vyrážet na výlety do okolí. Do rezervace Sian Ka´an, do vodního parku Xel-Ha, kde si můžete koupit All Inclusive vstupenku, která ale neplatí např. na plavání s delfíny. Kdo není nasycen mayskými památkami, může vyrazit na krátký výlet do nedalekých ruin Coba schovaných v džungli, k dalším památkám Muyil nebo k několika mayským cenote v okolí Tulúmu.

Citát z knihy
James Michener – Mexico (překlad Michaela Ponocná)