články - ITÁLIE

Pozzuoli je obyčejné i neobyčejné jihoitalské městečko v Neapolském zálivu. Kousek dále v moři jsou známé ostrovy Procida a Ischia. Obyčejné je Pozzuoli tím, že neoplývá žádným mimořádným půvabem, neobyčejné římskými památkami včetně amfiteátru a podmořské archeologie, a tím, že leží ve vulkanické kaldeře Flegrejská pole. Ta se v současnosti viditelně projevuje snad pouze fumarolami ve Volcano Solfatara na předměstí Pozzuoli, její ničivý potenciál je ovšem děsivý.

Na Piazza Castello v Turíně to žije. Především u fontány před královským palácem, v níž se cachtají děti. Palazzo Reale byl po tři staletí srdcem Savojské dynastie, odtud se ovlivňovaly osudy Turína, Piemontu i celé Itálie, vždyť v roce 1861 se Savojští stali panovníky sjednoceného Italského království. Vládli mu do roku 1946, kdy byli ze země vypovězeni na základě referenda, v němž se Italové vyslovili – ovšem pouze velmi těsným poměrem hlasů – pro zřízení republiky.

Zdánlivě obyčejná kavárna na nenápadném náměstíčku, jakých je v metropoli Piemontu množství. Jenže… o kolika kavárnách píše Umberto Eco v knize Pražský hřbitov… Není divu, Caffè Al Bicerin poblíž Santuario della Consolata je místem, kde se zrodila jedna z turínských legend – bicerin.

Z Piazza Castello je to na vrchol hory Superga v nadmořské výšce 672 metrů necelých 10 kilometrů. Převýšení je více než 400 metrů, což napovídá, že Superga nabízí krásný výhled dolů na Turín. Superga je součástí historie města, na vrcholu stojí barokní bazilika připomínající porážku francouzských vojsk obléhajících metropoli Piemontu.

Městečko Orta San Giulio s jezerem, ostrůvkem i svatými kaplemi na kopcích, je jednou z méně známých perel Piemontu. U břehu jezera Orta přístaviště, odkud jezdí loďky na ostrůvek. V dávných časech upadající římské říše na něm žili hadi a draci, než je vyhnal sv. Julius, po němž je ostrůvek pojmenován.

Sentiero delle Grandi Vigne – vinařům se nepochybně rozbuší srdce. Stezka dlouhá osm kilometrů se táhne mezi vinicemi, na nichž se rodí Barolo. La Morra, kterou necháváme nahoře za námi, je nejkrásnější zezdola. Stojí na kopci přibližně dvě stovky metrů nad okolními vinicemi. Po žluté značce scházíme dolů do Frazione Annunziata, což je necelé tři kilometry vzdálená součást obce La Morra.

Necelé tři tisícovky obyvatel a více než 70 vinařů a sklepů. La Morra je vlastně malá vesnice protkaná vinařskými sklepy. Historické centrum ohraničují tři uličky/ulice – od Piazza Castello vede dolů Via Umberto I., nejníže je položená Via Roma, a zpět nahoru nás vždy zavede Via San Martino, která končí před stejnojmenným kostelem. La Morra v nadmořské výšce 513 metrů je nejvýše položenou vesnicí regionu.

Co by člověk očekával, že objeví v hradních zdech v Barolu, v nichž už dávno nesídlí místní pán… Jistě, muzeum vína. V němž se zvídaví návštěvníci dozvědí, že někde v dálce vesmíru se pohybuje planetka nesoucí jméno proslulého vína, i to, že víno zachránilo lidstvo před strašlivou nebeskou lvicí Hathor.

Barolo se rodí na zvlněných svazích Langhe. Báječně lze tuto malou a malebnou část Piemontu prožít ze sedla kola. Až někam do nekonečna se táhnou vinice, na kopcích vesnice, vždy se starou pevností či hradem. Půvabný kraj. V Barolu žádná půjčovna kol není, jedna ovšem sídlí v nedalekém Novellu.

Barolo. Netřeba nic dodávat. Jedno z nejvěhlasnějších italských vín, které se rodí v Piemontu. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba, Castiglione Falletto a Serralunga d´Alba. Vinohrady v Barolu jsou nádherně vystavené slunci, snad žádná vinice není na rovině, místní odrůdě Nebbiolo, z níž se Barolo vyrábí, se daří na svazích.

Palazzo Reale v historickém centru Turína býval rezidencí Savojské dynastie. Rozsáhlý komplex vévodského a později královského paláce se rodil už od konce 16. století. Nejen v minulosti, ale i v současnosti ohromí Palazzo Reale svým bohatstvím a velkolepostí.

Nejstarší památky římského fóra pocházejí z nejdávnějších časů římského království, z 8. a 7. stol. př. n. l. Forum Romanum je výlet hluboko do římské historie, za prvními kroky města, jehož původ – jak popisuje Livius – je v hořící Tróji. V každém, kdo do těch úchvatných ruin vstoupí, se probouzejí představy, jaký byl ten Řím, když po jeho dlažbě chodili Gaius Julius Caesar, Seneca nebo Vergilius. A ještě dávněji král Tarquinius Superbus.

Římské Koloseum je symbolem zabíjení jako veřejné zábavy. Zároveň je symbolem současného Říma jako jeho turistická atrakce číslo jedna. V letošním roce probíhá v Koloseu výstava Colosseo un´icona, která představuje pohled současných italských umělců na světově proslulý amfiteátr, ale také např. jeho ideologické zneužití v dobách Mussoliniho režimu. Koloseum tak v těchto měsících nenabízí pouze historické zdi, ale je plné života a umění.

Ara Pacis kdysi zakrylo bahno z mnohokrát rozvodněné Tibery. Tisícileté ticho dopadlo na oltář, který zmizel z očí a myslí tehdejšího světa. Znovuobjeven byl ve druhé polovině 16. století, jeho současná muzejní podoba je dílem amerického architekta Richarda Meiera, který vytvořil zajímavý komplex v sousedství Augustova mauzolea.

Mnohá římská náměstí a náměstíčka už ztratila svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Naopak Piazza Navona si dosud mnohé ze svého půvabu uchovala, přestože zmíněné neduhy ji také sužují. Podlouhlé barokní náměstí je tolik odlišné, stojí totiž na místě bývalého antického stadionu a dodnes zachovává jeho původní půdorys.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, výlet za vykopávkami starověké Ostie je nepochybně dobrý tip. Ostia Antica byla dlouhá staletí pohřbená pod nánosy bahna z mnohokrát rozvodněné Tibery a rozlehlostí je tento starověký římský přístav srovnatelný s vykopávkami Pompejí.

Sloup z bílého carrarského mramoru o výšce téměř 30 metrů a průměru 3,7 metrů stojí v samém centru antického Říma na Trajánově fóru. Po sloupu se vine 190 metrů dlouhý figurální vlys, na němž je realisticky znázorněn triumf císaře Trajána ve dvou válkách proti Dákům v letech 101–102 a 105–106. Bojové scény jsou na sloupu překvapivě málo početné, starověká římská propaganda se soustředila nejen na vojenská vítězství, ale také na stavitelské a technické úspěchy, které je doprovázely a které jim napomáhaly.

Byl poslední březnový týden, Řím zalitý sluncem a v Trastevere posedávali hosté i večer na nekrytých zahrádkách restaurací. V Trastevere se jí levněji než v centru města, z něhož zmizela stará atmosféra. Tím je dáno, že i příjemněji. Z kdysi živých uliček, které bývaly symbolem italské metropole – např. Via dei Condotti – jako by lidé zmizeli. Před Pantheonem jsou zahrádky, ale v těch už sedí pouze turisté, navíc tamní restaurace nemají nejlepší recenze. Ani na Piazza Navona jsme večer nesedli za stůl. Trastevere je lepší volba.

Čím dále od domova na evropský jih nebo východ, tím zdecimovanější kočičí a psí populaci jsem zvyklý vídat. Toulavé, většinou vyzáblé a hladové kočky a psy v Řecku, Portugalsku atd. V Římě mají kočky své úchvatné místo mezi ruinami více než 2000 let starých chrámů z časů římské republiky na náměstí Largo di Torre Argentina.

Parco Regionale dell´Appia Antica je dostupný autobusem číslo 118 například od Circa Massima (Circus Maximus). Jedna zastávka je přímo u katakomb sv. Kalixta. Ovšem v těchto místech Via Appia Antica už není klidnou, krásnou cestou pod piniemi, ale až nepříjemně halasnou silničkou na kraji města. Ohraničená vysokými zdmi po obou stranách, bez chodníku (!), jen bílá čára kousek od zdí, někde ani ta ne. Takže, chcete-li odtud dále pěšky do Říma, přitiskněte se ke zdi, dávejte pozor na protijedoucí auta a užívejte si hlučný provoz. Odtud už vážně autobusem.