Luigi Pirandello je nejznámějším sicilským spisovatelem. Překladatel Václav Bahník o něm jednou napsal: „Sicílie není u něho zaslíbenou zemí turistů přicházejících za nádhernými památkami minulosti, ale zemí tvrdou a vyprahlou, chovající se ke svým dětem macešky a vychovávající je k lupičství a surovostem.“ Jo, když se uprostřed Sicílie díváme z otevřeného okénka auta, jímž vniká dovnitř horký vzduch, vidíme takový drsný kraj vychovávající lidi zvyklé na tvrdé zacházení a práci. Přesto, zdá se, přívětivé k cizincům. Když jsme se ubytovali v Caltagirone po cestě po venkovských silničkách z Enny, majitel apartmánu nás ubezpečoval, že naše auto je na parkovišti v centru města naprosto v bezpečí. Po dalších dvou třech větách, když dále vnímal naše obavy, znervózněl a snad jedinkrát jsem viděl trochu naštvaného Sicilana, znovu a znovu nás rozhořčeně ubezpečoval, že turisté jsou v jeho městě v naprostém bezpečí (ovšem naše půjčené auto mělo italskou značku), není třeba se ničeho obávat. Napadlo mne, jak zábavné je slyšet od „potomků mafiánů“, že se cizinci přece na jejich ostrově nemůže nic stát, kdo by mu kradl auto.

Zatímco pobřeží, především severní, je otevřené, vypadá do dnešních časů střed Sicílie uzavřený, vstoupíte-li do kterékoli vesnice v horách, zdá se ospalá až spící, leckde ani kavárničku nenajdete (v době siesty), není komu říci buon giorno. Jeden z nejznámějších sicilských spisovatelů Leonardo Sciascia, který se v jednom takovém městečku narodil (přestože Racalmuto není tak daleko od Agrigenta, v době jeho mládí před 2. světovou válkou bylo jistě dále), onu sicilskou uzavřenost a hrdost nazývá Sicilianità, což lze jednoduše přeložit jako Sicilskost, není to tedy výraz nijak originální. Na druhé straně se zdá být přesný.


Caltabellotta


Caltabellotta


Enna – v dálce vidíme Etnu


Caltagirone

Náš několikadenní průjezd venkovskou centrální Sicílií nedává příliš příležitostí poznat místní zvyky, s nikým si nezazpíváme tradiční písně (jistě je občas ještě zpívají), po večerech uvidíme na zápraží posedávat především starší dámy a pány v družném rozhovoru. Právě oni snad mezi sebou hovoří sicilštinou, jazykem, kterému asi ani Italové nebudou rozumět. Ovšem s cizinci hovoří italsky a s úsměvem, jsou k hostům svého ostrova přátelští. V městečku Comiso nedaleko známé Ragusy jsem v čase siesty pozdravil jednoho pána a zeptal se, zda je někde blízko otevřená kavárna či bar, abychom si dali kávu, případně něco na posilnění před další cestou. Poslal nás támhle za roh a za minutku se sám v kavárně objevil a panu vrchnímu oznámil, že jsme jeho přátelé, ten tak byl možná ještě vřelejší, než obvykle bývá.

Ve střední Sicílii, či, řekněme, dále od pobřeží, jsme prožili více dní a vyhýbali se větším silnicím, je to sice delší, ale zato horší cesta (i střed Sicílie protíná dálnice, v současné době nezpoplatněná). Vyrazili jsme z turistického Cefalù, propletli jsme se mezi kopci parku delle Madonie přes Isnello, Castelbuono, projeli pod Gangi, Sperlingou i Leonforte do Enny. Vjezd do Enny je ohromující, než najedeme doleva do serpentin, vidíme nejen Ennu, ale vedle vpravo na kopci další vesničku Calascibetta. Když v Enně dokráčíte až na vyhlídku za hradem, spatříte gigantickou kouřící Etnu. Další dny jsme poznali městečka Caltagirone, Comiso, Ragusa (ta už je zelenější), vinařskou oblast na jihovýchodě Sicílie, kde se pěstuje odrůda Nero d´Avola dávající hluboce zbarvená vína s velkým archivačním potenciálem. Co jiného večer ochutnat. Cestou zpět směrem na Agrigento jsme šplhali do Caltabellotty, snad nejhezčí z vesniček v horách na Sicílii. Zase jsme se drápali až nahoru ke castellu, tam někde asi bývala pozorovatelna, zda nepřichází od moře nebezpečí. Tyhle vesnice se zdají být napůl vylidněné, možná více než napůl. Během siesty to člověk nepozná, to je ticho všude (každopádně před sto lety měla Caltabellotta přibližně dvojnásobný počet obyvatel). Z Caltabellotty je doslova letecký pohled do vnitrozemí i směrem k nedalekému moři, to stálo za námahu.


Večerní pohoda v Castelbuono


Ragusa


Ragusa


Comiso

V horských vesnicích a městečkách se autem pohybuje obtížně. Nahoru serpentiny, navigace nás poté kolikrát zavedla do úzké jednosměrky, na jejíž straně parkovala auta, nebo někam, kde se ještě užší silnička změnila ve schodiště. Někdy to byl doslova padák hluboko dolů, nebo krpál nahoru, v němž ukazatel spotřeby paliva vylétl hodně přes 40 litrů. Jednoduše řečeno, řidičské zkušenosti nezapomeňte doma, zvláště, když jsou pro mnohé místní řidiče značky spíše poradního charakteru. Není divu, že téměř všichni jezdí v malých starých fiátcích, čím menší, tím lepší. Půjčujete-li si auto na Sicílii, vybírejte tak, abyste dosáhli kompromisu mezi pohodlím a velikostí. Ford Fiesta se zdál být ideální. Nejen autem se pohybuje obtížně. Pěšky je to nahoru a dolů. Nejvíce to poznáte v Caltagirone, známém městečku keramiky. Do hlavy pálí slunce, oslabuje a ubírá sil, jen do těch nejužších uliček (proč je asi tak stavěli, že) sluneční svit nedosáhne. A když v tom vedru konečně vyhrajete boj s únavou a uličkami stále do kopce se vydrápete do starého města, najednou stojíte před slavným Scala Santa Maria del Monte a nevěřícně zíráte, co to na vás ti staří Sicilané nachystali. Z každého asi vypadne „to si snad dělají srandu“. Nekonečné schodiště někam do nebes, tady museli brát inspiraci Zeppelíni, ve skutečnosti končí u stejnojmenného kostela. A podobné je to i v mnohých domech, jeden pokoj v patře, ložnice po schodech nahoru, koupelna zase po schodech dolů, kuchyně opět nahoru, ale na druhou stranu. Život v kopcích a schodech.

Když sálá vedro a jste téměř na dně… vyhledejte granitu. Prý je na Sicílii nejlepší na světě. A Sicílie je její vlastí. Osvěží po ránu, přes den, večer, neuděláte přešlap v daných tradicích, ať si ji dáte kdykoli. Jistě, rozdílná kvalitou, v přípravě rozmanitá, její struktura se liší, někde ji dostanete hrubší, jinde krémovější. Někdy je to ledová tříšť, jindy spíše napůl zmrazené kousky ovoce, neměla by chybět šlehačka, ta ji báječně doplňuje. Shodli jsme se, že nejlepší jsme vychutnali ve vesnici Casalvecchio Siculo v Bar da Peppe, což není úplně v centrální Sicílii, ale přesto v kopcích na venkově severně od Taorminy. Jahodová a nezapomenutelná, podle recenzí na internetu nejsme jediní, koho uchvátila. Sicilská granita má mnoho příchutí – kávovou, pistáciovou, citronovou, mandlovou atd.

Když z turistického pobřeží Sicílie vyrazíte dovnitř ostrova, zažijete intimnější svět, který se neotevírá úplně, zůstává jakoby zahalený, přesto nikoli nepřátelský, takové pocity nezažijete. Drsná krajina palčivého slunce ovšem nedovolí být bezstarostným, rozhodně není ztělesněním radosti ze života. Přesto máme pocit, že místní lidé se ze života dovedou radovat, přestože se Sicílie chová ke svým dětem macešky, jak psal Luigi Pirandello. Je to znát večer, pod svítícím měsícem, když se všichni sejdou k nějakým oslavám. Sicílií prošlo mnoho kultur, vládli jí staří Řekové, Kartaginci, Římané (jak napovídají úchvatné a světoznámé mozaiky ve Villa Romana del Casale), Byzantinci, Arabové, Normané atd., ovšem v tomto středu jako by se člověk ocitl v jiném světě, nedotčeném, snad… každého asi napadne Kmotr spisovatele Maria Puza (který se narodil v New Yorku a jeho rodina nepocházela ze Sicílie, ale z Avellina). Ta uzavřenost připomíná mafiánskou minulost, vendetu, bolest, krutost. Ovšem nějaký starý svět, ten už ani uprostřed Sicílie nenajdete, nikdo tu nejezdí na oslu, stádo oveček zastaví provoz na silnici možná jednou za měsíc, hlučnou sicilskou hádku odněkud z domu jsme nezaslechli, neuvidíte ani nápadnou chudobu, sem tam potkáte babičku oblečenou postaru pouze v černém. A nikdo nenosí pušku přes rameno.

Centrální Sicílie není pozemský ráj, to nikoho z nás během těch několika dní nenapadlo. Přesto se její charakter dostane člověku dovnitř, kraj je to nespoutaný a hrdý. Všudypřítomné jsou staleté olivovníky a bohatství oliv, ty z té zdánlivě smutné krajiny dělají rázem veselejší, krajinu, která rodí, která ve spojení s lidskou prací žije. Ty olivovníky jsou nezúčastněným svědkem starých časů, vyprávět je ale neuslyšíte. To si musíte vzít knihy Luigiho Pirandella a dalších sicilských spisovatelů, ti vás provedou svou zemí.