„Opevněné vesničky na vrcholcích hor bývají jen zřídka krásnější než toto neposkvrněné malé místo 6 km jižně od Caldas da Rainha.“ Tato věta z knižního průvodce Lonely Planet je poněkud klamavá. Obidos je opevněná vesnička (městečko), ale hory jsou daleko předaleko. A navíc je Obidos v dosahu jednodenních výletů z Lisabonu, na rozdíl např. od Marvãa u španělských hranic, což z něj dělá doslova turistický cíl. Neposkvrněné místo to tedy vážně není. Právě těch 80 až 90 kilometrů od hlavního města způsobuje, že je Obidos přeplněný a zbytečně předražený. Mám doporučení, jak z této turistické pasti uniknout a Obidos si užít dále od valících se davů, ochutnávajících po stovkách malé čokoládové kalíšky místního likéru ginja (kalíšek se po vypití sní).

Bílých městeček a vesnic je v Portugalsku dost a dost, především na jihu v Alenteju. Obidos lze ovšem obejít celý kolem dokola po hradbách, nenapadá mne jiná vesnice, nabízející tak okouzlující pohled dovnitř dolů na bílé tradičně oranžově či modře lemované domy. Budete-li v Obidosu, více než kilometrová procházka po hradbách je nejlepší volbou, je to útěk z hektických uliček. A uvidíte ten nejkrásnější Obidos. Jedinou komplikací je, že hradby většinou nejsou nijak uzavřené, na vnitřní straně tak hrozí pád do několikametrové propasti, kdo trpí silnější závratí, vstup zapovězen. To nejméně zajímavé je na Obidosu jeho okolí. Obidos leží asi deset kilometrů od moře, kolem rovina, žádné dramatické kopce, a všude kolem jsou další městečka, silnice, pole. Zvláštní je, když jsme šlapali na hradbách, téměř jsme se nedívali do dálky, naopak neustále dovnitř na střechy a zdi bílých domů.


.
.
.

Přijeli jsme do Obidosu autobusem z Caldas da Rainha, kde mají meziměstské linky obvykle zastávku. Je to přibližně šest kilometrů, ale museli jsme asi půlhodinu čekat na místní spoj (největší autobusová společnost Rede Nacional de Expressos do Obidosu vůbec nejezdí, jede právě přes CdR). Poslední kilometr se otevře ze silnice krásný pohled na hradby Obidosu a hrad. Pár kroků od zastávky vstupujeme do úchvatné dvojité brány, nazvané jednoduše Porta da Vila, uvnitř ji zdobí modrobílé kachličky azulejos s biblickými scénami. A pak už jsme v přeplněné (stěží si představit, jak to vypadá v letních měsících) Rua Direita, která protíná v délce přibližně 400 metrů celé městečko a vede až pod hrad, který ovšem v současnosti není hradem, ale drahým hotelem, tzv. pousadou (pousadas jsou často právě v bývalých historických budovách po celém Portugalsku).

Jméno Obidos pochází z latinského Oppidum, dávno před Římany se na tomto kopečku nad mořem usadili zřejmě Keltové (moře tehdy sahalo až k dnešnímu Obidosu). Podobně jako ve většině Portugalska vládli regionu v 5. a 6. století Vizigóti a od 8. století Maurové. V roce 1148 padlo město během reconquisty do křesťanských rukou prvního portugalského krále Afonsa Henriquese (Afonso I.). Významnými zápisy v historii jsou pro Obidos rok 1195, kdy se mu pravděpodobně dostalo městských práv, a 1210, kdy třetí portugalský král Afonso II. daroval město své manželce Urrace Kastilské (jejími předky byli panovníci Anglie i Španělska). V roce 1282 ho napodobil král Dinis I., jehož manželka Isabela Aragonská dostala Obidos jako součást věna (tzv. Casa das Rainhas, dalším darovaným městečkem bylo Trancoso), tento zvyk se udržel až do roku 1834. Obidos tak lze označit za město královen, vždy byl spjat s královskou rodinou a zažil i královskou svatbu.


.
.
.

Historik Jan Klíma v knize Dějiny Portugalska v datech popisuje dobytí Obidosu: „Afonso Henriques dobyl Obidos. Život svatého Teotónia z přelomu 12. a 13. století nazývá výpady prvního portugalského krále novým způsobem válčení podobným loupežnictví, dosvědčuje tedy překvapivé útoky s malým počtem bojovníků, ale s velkým efektem.“ Podobně byla dobyta např. Évora. Historické prameny zmiňují statečnost a zásluhu o dobytí Obidosu rytíře jménem Gonçalo Mendes da Maia, o němž se vypráví, že zemřel v roce 1170 v bitvě s Maury na pláních u města Beja jako více než devadesátiletý (další prameny uvádějí u jeho jména smrt v bitvě u Ourique, ta ovšem byla v roce 1139). Portugalský spisovatel a historik 19. století Alexandre Herculano popsal jeho statečnou a vznešenou smrt a vytvořil z něj národního hrdinu. Prý to byl muž železné vůle, neohrožený válečník dlouhých bílých vousů, který patřil k nejbližším královým rytířům a čelil na bitevním poli mnohem mladším nepřátelům. Říkali mu O Lidador.

Ubytování v Obidosu – zvolili jsme tříhvězdičkový hotel Rainha Santa Isabel a nebyla to nejpovedenější volba za 52 €. Slibovaná wifi na všech pokojích zůstala jen slibovaná, na pokoji nefungovala (největší potíže s připojením jsme měli ve dvou tříhvězdičkových hotelích, kde byla wi-fi jen v recepci a v salonu, naopak v hostelech bylo připojení všude perfektní). A nikdy nikde v Portugalsku jsem se neprobudil tolik poštípaný, jako právě v tomto hotelu, který nabízí půvabnou patinu starých dob, jde ovšem spíše o zanedbání. A večer to v Obidosu nežilo, většina turistů se vrací zpět do Lisabonu, uličky ztichly. V Obidosu nejsou klasické prodejny potravin, nějaké markety, pouze půvabná pekárna, krámky pro turisty, vše je tedy o něco dražší než jinde, i za láhev vína utratíte o pár eur více. Parkovat je nutné před hradbami.

Mimochodem, ta ginja (či ginjinha)… Historie nápoje sahá do 17. století, ale již Plinius Starší v prvním století uvádí, že v této oblasti Portugalska se rodí výjimečné třešně. A v Obidosu, díky zvláštnímu mikroklimatu, prý dokonce nejlepší na evropském kontinentu. Ginja znamená v překladu višeň, tmavě červený nápoj má intenzivní višňovou vůni. Na ochutnávku se za 1 € prodává v kalíšku z čokolády, pozor, kalíšky jsou křehké. Nikdo se nemusí obávat nápoj ochutnat, obsah alkoholu je nízký, likérový, asi 23 procent. Komu bude chutnat, ginja se prodává i v lahvích.

Obidos a doporučení? Ano, pokud jste v Lisabonu a máte čas na výlety, Sintra i Obidos ano. Ovšem pokud jedete např. ze Serra de Saõ Mamede… přeplněný a předražený Obidos tolik neokouzlí. Zatímco Marvão a Castelo de Vide jsou nádherně posazené a opuštěné na kopcích a skalách, Obidosu tahle krása chybí.