Nad městem se vypíná mohutná citadela, která se společně s Alabastrovou mešitou stala symbolem Káhiry. Laciný taxík až nahoru můžete stoupnout kdekoli na ulicích, ale dobrodružněji založeným jedincům se nabízí pěší procházka přes čtvrtě, kterým by se naopak většina turistů měla snažit vyhnout. Ty ulice jsou plné odpadků. Vlastně nikoli plné, jsou jimi doslova poseté a téměř není kam šlápnout. Zničené domy, všudypřítomná špína a prach. Přímo na ulici divadlo v podobě ovocného trhu, motá se tu kupa lidí nakupujících zeleninu a ovoce, v pozadí stovky let stará mešita. Obrázek jako vystřižený ze staré černobílé knihy o cestování provoněnou Arábií. Tady člověk vidí odvrácenou tvář Káhiry, chudobu, špínu, lidi spící na ulici, smetiště přímo pod okny, uličky působící jako nekonečný labyrint. Nemá význam naivně zavírat oči, bez těchto věcí by představa o severoafrickém velkoměstě nebyla úplná.


Provoz v Káhiře

Cestou na citadelu se otevírá pohled na mešitu Ibn Tulun z devátého století. Její nádherné točité minarety jsou podobné těm v irácké Samaře. Pod citadelou stojí mešita vedle mešity, tolik islámské architektury, že se člověku zdá, jakoby se ocitl v pohádce Tisíce a jedné noci. A támhle pod stromem polehává policista, který má na starosti dopravu. Zjistil, že té valící se mase aut nemá šanci vzdorovat, tak proč by si raději neodpočinul ve stínu. Tam je mu nejlépe.

Ve stínu Alabastrové mešity


Mešita Muhammada Aliho


Mešita Muhammada Aliho

Štíhlé vysoké minarety mešity Muhammada Aliho, který téměř půl století vládl Egyptu, se hrdě tyčí k nebi, zatímco dole u brány rostou voňavé květy. Místní obyvatelé přezdívají mešitě Alabastrová pro její charakteristickou barvu. Stojí na samém vršku citadely a díky své poloze nabízí panoramatický pohled na nekonečnou Káhiru. Velkoměsto se topí ve smogu tak strašném, že člověk vidí jen blízké stavby a vše vzdálené splývá do obrovské šedivé kupy. Prý je za jasného počasí vidět až k pyramidám v Gíze, ale kdo ví, kdy tomu bylo naposledy. Nejkrásnější výhled je na blízkou mešitu El-Rifai a madrasu sultána Hassana. Alabastrová mešita se příliš nepodobá typickým starým káhirským svatostánkům, spíše bychom ji mohli zasadit někam do Turecka. Ani smog zde nemůže přebít vůni žlutých a růžových oleandrů. Cesta dovnitř mešity, pocházející z poloviny 19. století, vede přes rozlehlé nádvoří a vyhřátou mramorovou dlažbu. Příjemně měkký červený koberec doslova nabízí, aby na něm člověk poseděl a nechal se unášet obdivuhodnými detaily. Nad hlavami visí obrovský lustr s asi tisícovkou malých zlatých světýlek. Jen pár kroků vedle stojí menší mešita Muhammada el-Násira, která je o pět set let starší. V citadele je i několik muzeí – jedno je věnované historii egyptské policie, další se věnuje všemu, co se týká egyptské armády, třetím je muzeum historických kočárů a nakonec palác Al-Gawhara, pojmenovaný po jedné z manželek Muhammada Alího.

Káhira plná kostelů

Přestože je Káhira jedním z nejvýznamnějších měst islámského světa, má i svou koptskou minulost, která po sobě zanechala stopy v podobě kostelů. Stará čtvrť Misr el-Qadima je díky lince metra snadno dostupná, ale přesto málo navštěvovaná. První kostel, na který návštěvník narazí, je sv. Jiří (Mari Girgis). Uvnitř je liduprázdno a my se pohodlně ukrýváme v příjemném stínu. Úzké uličky vedou k dalším kostelům a k Babylonské věži. Není to ale proslulá biblická věž, to si jen místní lidé vypůjčili jméno a dali ho římským ruinám.


Ve čtvrti Misr el-Qadima

Líbí se mi, že Misr el-Qadima není jen umělá turistická čtvrť. Uličky jsou špinavé, lidé posedávají na starých dřevěných stoličkách před svými obchůdky nebo přímo na zemi, a sledují každý pohyb neznámého člověka, kterého nakonec s úsměvem pozdraví. Není nic neobvyklého, když cestu zkříží stádo koz. Konečně Egypt s nádechem Orientu bez turistického pozlátka. Přes ulici hned vedle křesťanských památek stojí stará mešita Amr Ibn el-As, jejíž kořeny sahají až do sedmého století. Je pojmenovaná po vůdci arabského vojska, které dobylo Egypt, a původní budova je považována za nejstarší mešitu na africkém kontinentu. U vchodu se očekává, že cizinec přispěje pár drobnými do malé železné pokladničky. Mešita je nádherná a plná okouzlujících detailů staré islámské architektury typických pro africký svět. Za velkými dveřmi člověk hned cítí, jak se jeho nitrem rozlévá klid. Kráčíme po měkkém koberci, sedáme si a nasáváme atmosféru. Před námi se modlí starý muž. Otočený k posvátné Mekce si několikrát klekne a opět postaví, jak mu přikazuje jeho víra. Popraskané rty odříkávají modlitbu v pravidelných intervalech, tak, jak ho to učil jeho otec. V chládku mešity posedávají nebo spí lidé, kteří si sem přišli odpočinout. Jiní čtou Korán a jen občas od něho odtrhnou oči. Uvnitř mešity je to jako v oáze, ten božský klid je neopakovatelný.


Někteří věřící čtou Korán a jen občas od něho odtrhnou oči

Bazar Khan el-Khalili

U madrasy El-Ghuri začíná čtvrť bazarů. Nechali jsme se zlákat přitažlivým voláním uliček plných orientálních krámků. Bazar Khan el-Khalili je největším a nejznámějším káhirským bazarem. Pozoruji život, jaký zde plyne již celá staletí. Před čajovnou sedí muži a hrají oblíbené stolní hry. Starý děda v šedé galábíji kouří vodní dýmku a vůně ovocného tabáku naplňuje vzduch. Děti jsou nezbedné jako všude na světě a prohánějí se mezi lidmi. Atmosféru místa podtrhují výhledy do uliček. Na konci každé z nich se k nebi vypíná štíhlý minaret. A orientální koření útočí na všechny smysly.

Bazar vypadá, jakoby se desítky let nic nezměnilo. Kráčíme po hliněné cestě, na které se sem tam zvíří prach. Prodavači jsou někdy dotíraví, ale vždy se to dá s úsměvem zvládnout. Egypťané mají obchodování v krvi a jsou schopní strávit dlouhé minuty rozhovorem u šálku čaje s potenciálním zákazníkem.


Oblíbené stolní hry

Na náměstí se ve stínu mešity Sayedna el-Husseyn prohánějí malí kluci na kolech. Ozývá se hlasité volání muezína a muži přidávají do kroku, aby stihli odpolední modlitbu. Dovnitř jdou všichni, od chlapců, kteří se drží rukou svých otců, přes teenagery oblečených podle poslední módy, až po staré muže v bílých galábíjích opírající se o hůl. Přes ulici stojí mešita el-Azhar, jedna z nevýznamnějších v celém městě. Dav lidí sedí na zemi a poslouchá výklad starého imáma. Jeho hlas se rozlévá mešitou a každou chvíli mu všichni přikyvují.

Slunce se pomalu blíží k obzoru a bazar osvětlují sluneční paprsky vytvářející kouzelnou hru stínů a světla. Zase a znovu nás vyzývají pozdravy prodavačů a lákání do jejich obchůdků, ale slovíčko „inšálláh“ všechno vyřeší.

V turistické pasti

Touláme se malým ostrůvkem přímo uprostřed Nilu. Je rozdělený na dva světy – část Zamalek je plná velvyslanectví a Gezira je oázou klidu s rozlehlým zeleným parkem. Dominantou ostrova je vysoká věž nesoucí název města – Cairo Tower. Park je oblíbeným místem pro zamilované páry, které se zde skrývají před ruchem velkoměsta. Potkáváme studenta angličtiny, který si strašně touží popovídat. A jak si tak „povídáme a povídáme“, najednou nám svitlo, že nás vede do obchodu. A tam pracuje jeho sestra a prodává bratr. Takže už víme, o co jde, ale i tak jdeme s ním, alespoň uvidíme nějaké triky na turisty na vlastní oči. A jsme na místě, tentokrát to nebyla prodejna papyrů, ale voňavek. Sedáme si a dostáváme pohár osvěžujícího čaje. Rozhovor začíná otázkami, odkud jsme, kdo jsme, a pak je na řadě přednáška o tom, jak vznikají voňavky. A jak už bývá zvykem, i my si odnášíme malou flaštičku, asi tu nejmenší, co vůbec měli, protože se strašně namáhali, než ji našli.

Když na Káhiru padne tma


Káhirské ženy

Jaká je Káhira v noci? Přelidněná, plná světel a zvuků, chaotická a ještě přitažlivější než přes den. Nábřeží se zaplnilo procházejícími se páry nebo chlapci obdivujícími dívky. Stačí se projít promenádou nahoru a dolů a potkáte množství půvabných Egypťanek, které se těší z jejich pohledů.

U mostu stojí zaparkované loďky, které slouží jako diskotéka na vodě. Ozývá se z nich ohlušující hudba posledních arabských disco hitů a každou chvíli některá z nich vyplouvá na jemné vlny Nilu. Loďky jsou až kýčovitě osvětlené, ale tahle hra pestrých barev má své kouzlo, jejich světélka se krásně odrážejí na hladině.

Ani v noční hodiny nepřestávají auta křižovat sem a tam. Pulzující noční život káhirských ulic do sebe vtáhne každého. Na každém kroku jsou malé stánky provoněné kukuřicí grilovanou na dřevěném uhlí. Je těžké projít kolem a odolat. Večeři nejlépe vychutnáte přímo na ulici ve společnosti Egypťanů. Mezi nejjednodušší a nejlacinější jídla patří arabská placka naplněná fazolovou kaší (foul) nebo egyptská verze falafelu (tamiye). Na závěr káhirského dne se noříme do tajů egyptské kuchyně.


Noční Nil

Autor píše pro www.blizkyvychod.eu