Návštěvu věznice, která byla původně vysokou školou, nedoporučuji slabším povahám – neúcta k lidskému životu dospěla za Rudých Khmerů do strašlivých rozměrů a hrůzný zážitek může být velmi intenzivní. V letech 1975–1979 zde bylo mučeno nejméně 17 tisíc vězňů. Ve věznici působily asi tři stovky brutálních vyšetřovatelů, ale jediným, kdo byl po pádu Rudých Khmerů postaven před soud a odsouzen, byl šéf věznice Kang Kek Iew. Většinu dokumentů stačili prchající věznitelé zničit, přesto se zachovala řada písemných rozkazů podepsaných samotným K. K. Iewem, v nichž nařizuje vězně rozsekat na kusy, použít na lékařské pokusy nebo odvézt do vyhlazovacího tábora Choeung Ek nedaleko hlavního města. To bylo Rudými Khmery vylidněno během několika dní – obyvatelé byli odsunuti na venkov.
Běsnění ve věznici Tuol Sleng přežilo údajně jen 7 lidí a pouze tři dodnes žijí. Jedním z nich je pan Bou Meng, který o svém životním příběhu sepsal knihu, kterou právě v době naší návštěvy v areálu muzea prodával. Jeho žena byla ve vězení popravena, on sám přežil díky svému kreslířskému umění, které se věznitelům hodilo. Ve svém vyprávění popisuje, jak během výslechů čelil obviňování, že jako každý umělec musí mít styky se CIA: „Nemohl jsem neustále bití již snést a tak jsem říkal to, co chtěli slyšet, třebaže jsem ani nevěděl, co to CIA vlastně je. Že jsem se stal členem CIA, když jsem byl s mnichy v chrámu… Po dvou týdnech vyšetřování prohledávali vězení dva mladí kluci a hledali vězně, který by uměl nakreslit obrázek samotného vůdce revoluce Pol Pota. Přihlásil jsem se ve víře, že bych mohl dostat trochu jídla. Jestli portrét nebude vůdci podobný, jsi mrtvý, takové bylo varování.“ Pan Bou Meng přežil, jeho obrázek Pol Pota byl k nerozeznání od fotografie, podle které kreslil.
Tuol Sleng neboli vězení S-21
Tuol Sleng neboli vězení S-21, ve výřezu Bou Meng, jeden ze tří dosud
žijících lidí, kteří věznění přežili
Vězněni ale nebyli jen Kambodžané, do osidel Rudých Khmerů padly stovky Vietnamců, ale také asi deset Evropanů a Američanů. K nejznámějším vězňům Tuol Sleng patří britský učitel a jachtař John Dewhirst, jehož jachta se z neznámých důvodů dostala do kambodžských pobřežních vod a byla zadržena. Dewhirst byl pravděpodobně po dlouhém mučení zavražděn, jasno o jeho smrti nepřinesl ani soud s K. K. Iewem, ten pouze poznamenal, že dodržoval rozkaz svých nadřízených, že všechna těla zabitých cizinců musela být spálena, aby po nich nezůstaly žádné stopy.
Drsný zážitek z návštěvy muzea doporučuji spláchnout pivem Angkor, které zde počátkem 90. let začali vařit australští investoři, případně se projít po klidné promenádě kolem řeky a třeba se nechat přemluvit k projížďce v nějakém člunu. Nebo za drobný peníz vypustit z klece ptáčka pro štěstí. Tady na nábřeží se schází především mládež (průměrný věk v Kambodži je pod 20 let), ale jsou zde i žebráci, mnozí zmrzačení nášlapnými minami. Úsměvy ale nechybí, pro Kambodžany je úsměv tak přirozený, že jim dokonce překáží v obchodech – místní sice zkoušejí nadsazovat cizincům ceny (jedná se ovšem o drobné, jaký rozdíl např. proti arabským prodavačům), ale usmívají se při tom tak, že s trochou zkušeností poznáte, že cenu navýšili a tak malinko se i stydí. A když už jsme byli znalí obvyklých cen, bez dohadování souhlasili.
Královský palác a Stříbrná pagoda
Stříbrná pagoda
Stříbrná pagoda
Phnom Penh leží na soutoku veletoku Mekong a řeky Tonlé Sap. V těsné
blízkosti soutoku se nachází královský palác, jehož některé části
jsou veřejnosti přístupné. Současný kambodžský král Norodom Sihamoni
má blízký vztah k naší zemi, neboť u nás studoval a hovoří plynně
česky. Vstupné není drahé, jen několik dolarů, otevřeno je denně,
bohužel v interiérech není povoleno fotografovat. Součástí areálu je
Stříbrná pagoda, v níž se schovává slavná malá soška Smaragdového
Buddhy. Podlahu pagody pokrývá 5329 postříbřených dlaždic, podle
kterých se jí říká (k vidění ale příliš nejsou), setkáte se také
s místním názvem Wat Preah Keo Morakot. V pagodě je i zlatá socha Buddhy
Maitréji v životní velikosti zdobená více než devíti tisíci diamanty,
která byla vytvořena začátkem dvacátého století v palácových
dílnách.
Královský palác je residencí kambodžského panovníka od roku 1866. Své
hosty přijímá král v tzv. Trůním sále. Podobně jako ostatní budovy je
Trůní sál obrácen východním směrem, nejlepším časem na fotografování
je tedy ráno. Budova, jejíž nejvyšší věž se tyčí do výšky
59 metrů, byla postavena v letech 1917–19 na místě předcházející
dřevěné. Všimněte si krásných fresek z kambodžské buddhistické verze
Rámájany. Pro vstup do areálu je vyžadováno důstojné oblečení, tedy
nikoli kraťasy a odkrytá ramena (ale tričko s krátkým rukávem je
dostačující). V areálu královského paláce panuje pokoj a klid, což je
docela odpočinek proti hluku a chaosu města.
Národní muzeum
Na ulici Phnom Penhu
V Phnom Penhu
Nedaleko královského paláce je Národní muzeum s rozsáhlými sbírkami khmerského umění. Vstupné je 2 dolary a otevřeno je denně. Muzeum bylo stavěno od roku 1917 a otevřeno o tři roky později během oslav khmerského Nového roku. Prvním kurátorem sbírek se stal Francouz George Groslier, kambodžský rodák, který khmerskému umění zasvětil celý život. Nejen umění – v Kambodži zůstal Groslier i během japonské okupace a byl umučen ve vězení.
Kopec paní Penh
Kousek dále po nábřeží směrem k Mostu kambodžsko-japonského přátelství stojí chrám Wat Phnom, podle kterého se údajně kambodžské hlavní město jmenuje. Phnom znamená kopec (v tomto případě opravdu spíše kopeček), Penh legendární jméno mnišky, která kdysi zachytila ve vodách Mekongu plovoucí strom a v jeho kořenech nalezla sochy Buddhy. Na paměť této neobvyklé události postavili v roce 1372 místní věřící chrám. Později, po pádu Angoru, kam vtrhla vojska Siamského království, se stal Phnom Penh hlavním městem říše.
Vzhledem k faktu, že památky jsou především blízko nábřeží (výjimkou je muzeum genocidy), spoléhali jsme se v Phnom Penhu většinou na vlastní nohy a chodili pěšky. Doprava je zde ale levná a nevyzkoušet nějaké moto taxi nebo tuk-tuk by byl hřích. O Phnom Penhu se vždy říkávalo, že v sobě snoubí východní i francouzské vlivy. V minulosti se mu říkávalo Perla Asie. Dnes již francouzské vlivy rozhodně nepřevládají, Phnom Penh je asijským velkoměstem, snad jen ty bagety připomínají koloniální minulost.
A kam na výlet z Phnom Penhu? Přibližně 17 kilometrů z města jsou tzv. Killing Fields (Choeung Ek), kde zřídili Rudí Khmerové vyhlazovací tábor. Dnes je zde památník genocidy a masové hroby asi devíti tisíc lidí. Nejpohodlnější a levnou dopravou je taxi. Siem Reap, městečko u angorských chrámů, je z Phnom Penhu přes 300 km, kdo nechce letět kambodžskými aerolinkami, může zvolit expresní loď, cesta trvá asi 5 hodin a stojí kolem 25 dolarů. Rozhodně nedoporučujeme šetřit a vydávat se nějakou pomalou nespolehlivou lodí.
Informace o Phnom Penhu:
http://www.phnompenhonline.com/
http://www.cambodiamuseum.info/
rss kanál