Kandy je jedno z největších měst na ostrově. Jeho poloha – na břehu jezera uprostřed kopců a zeleně – přímo vybízí k naivním pohádkám pro turisty, že vypadá jako švýcarské lázně. Že se nejedná o švýcarské lázeňské město, přece jen poznáte i při nejkratší procházce městem a nemusím napovídat, v čem se liší. Kandy je především buddhistickým městem. Ukrývá totiž jednu z nejposvátnějších relikvií buddhistů – nepochybně pravý Buddhův zub, který jeden z jeho žáků zachránil z hořící hranice, na níž pálili Buddhovo tělo. Zub býval střežen v Anuradhapuře a Polonnaruwě, ale po jejich pádu ho přenesli do nově vznikajícího království. Zub je uschován v chrámu Daladá Máligáva. Na Šrí Lanku ho tajně přinesla uschovaný ve svých bohatých vlasech princezna Hemamali jako dar z království Kalinga. Jednou za rok, v letním období na přelomu července a srpna se koná festival Esala Perahera, který je vlastně slavností onoho zubu (loni začal 27. července). Trvá plných deset dní a vždy po setmění kolem osmé hodiny začínají u chrámu Daladá Máligáva slavnostní procesí tanečníků, artistů, masek, hudebníků a… slonů. Obrovitá zvířata jsou samozřejmě vrcholem festivalu. Vznešeně kráčí nastrojeni do překrásných barevných úborů, tu jeden slon celý ve žlutém, za ním oděný do purpurového přehozu, kolem ohňostroj, člověk má strach aby se zvířata nesplašila, ale rozvážní velikáni jsou zřejmě zvyklí na lidské bláznoviny. Závěrečného průvodu se účastní až stovka slonů.


Na šrílanském venkově cestou do Kandy

Největší ze slonů nosí na svém širokém hřbetě maketu schránky v níž je zub uložen. O tom, že v ní ale zub není, netřeba pochybovat. Zub totiž normální smrtelník nespatří a ani v chrámu ho neukazují – je prý schován v jedné ze sedmi ozdobných skříněk. Ovšem, kdo ví. Slyšel jsem, že je zub pečlivě ukrytý někde v podzemních prostorách, možná již dávno zub neexistuje. Však byl také nejednou ukraden, nejednou se někde ztratil a občas se o něj bojovalo. Šílenství kolem zubu dospělo do fáze, v níž jsou mnozí věřící přesvědčeni, že na něm závisí štěstí a život jejich ostrova. Tedy důkladně střežit, hlídat ve dne v noci. Do chrámu se většinou tlačí nekonečná fronta věřících, uvnitř se někteří plazí, všichni se v davovém poblouznění modlí, v atmosféře dýmu a vůně vonných tyčinek přinášejí zubu dary včetně květin. Chrám svatého zubu je pravým modlářstvím (vždyť zub prý koná i zázraky) a také výnosným byznysem, i ti nejchudší dávají ze svých skromných příjmů finanční dary. Napadá mě, že Buddhovi by se počínání jeho následovníků nepochybně nelíbilo, jeho žádost o ovládání mysli a lidských pudů zde rozhodně dostává na frak. Ani chrámu Buddhova zubu se nevyhnula občanská válka, v roce 1998 na něj zaútočilo komando tamilských tygrů a v sebevražedném útoku se prostřílelo až k chrámu, kde odpálilo náklaďák plný výbušnin. Výsledkem bylo 11 mrtvých a desítky zraněných věřících. Kontroly ve vstupu jsou od té doby přísné, detektor kovů, prohlídky batohů, tady je válečná zóna.


Na šrílanském venkově cestou do Kandy

Kandy se stalo i symbolem odporu proti evropským kolonizátorům. Těm totiž odolávalo Kandyjské království po tři stovky let. Portugalci i Holanďané se museli spokojit s ovládnutím pobřežních oblastí a obchodem s královstvím ve vnitrozemí.
Až Britové zatoužili ovládnout celý ostrov a bývaly časy, kdy to pro jejich světovou říši nebýval problém.