Již v roce 1987 byly zbytky Hadriánovy zdi a základy pevností, které ji střežily, zaneseny na seznam chráněných památek UNESCO. Dnes si lze celou trasu projít pěšky a na závěr získat oficiální certifikát. Doporučuji koupit si podrobnou mapu, možná i nějakou knižní publikaci pro bližší seznámení s trasou. Ta vede typickou venkovskou anglickou krajinou kolem polí s pasoucím se dobytkem a stády ovcí, přes nevlídné slatiny a mokřiny zahalené mlhou, ale i přes vesnice a farmy v úrodných údolíčkách. Přestože nejvyšším bodem na trase jsou Windshieldské skály vysoké pouhých 345 metrů, ne vždy se jedná o procházku rovinatou krajinou. Římané při stavbě využívali terénu a tak vede zeď do kopečka a z něj zase dolů a opět stoupá na nejbližší kopec. Protože ještě v 18. století posloužily kameny z Hadriánovy zdi ke stavbě silnic, domů či kostelů, jsou na trase úseky, kde lze jen stěží rozpoznat, kudy dávná hranice vedla. Nejvyšší výšky se zeď dochovala na Hare Hill, kde je vysoká téměř tři metry, jedná se ale o kratičký několikametrový úsek. Kolem zdi vedla v minulosti římská silnice, půjdete tedy občas přesně po římských stopách. Mimochodem, na zbytky římských zdí je zakázáno lézt. Nejznámějšími pevnostmi, jejichž základy objevili a odkryli archeologové, jsou Vercovicium (Housesteads), Vindolanda (Chesterholm) a Cilurnum (Chester).


Housesteads

Zeď stavěly legie

Hadriánův val byl stavěn od východu od dnešního města Newcastle (tedy vede po anglickém území v těsné blízkosti hranic se Skotskem), přesněji od pevnosti Segedunum v dnešním Wallsend na řece Tyne a táhl se na západní pobřeží, kde končil někde v zátoce Solway. Jeho stavba trvala asi 6 let. Ve srovnání se zdí chránící Čínu před mongolskými útoky, je Hadriánův val nepatrný. Jenže Velkou čínskou zeď nechal vztyčit císař s neomezenými lidskými zdroji a s nespočtem otroků. Římskou zeď postavili vojáci tří římských legií sloužících v Británii společně se svými kolegy z pomocných jednotek. Dohromady maximálně 25 tisíc mužů. Většina valu, jehož šířka se pohybuje mezi 2–3 metry, byla postavena z kamene, jen některé úseky ze zpevněných drnů. Stavitelé navíc vykopali před zdí příkop široký až 6 metrů a hluboký 2 metry. Na celé trase postavili Římané nejméně 16 pevností, z nichž každá měla posádku v počtu 1000 mužů včetně jezdectva. Postupem času počet lidí kolem pevností rostl díky narůstajícímu obchodu a postupně zde vznikaly celé vesnice. Archeologové objevili nejen lázně, místnosti vytápěné horkým vzduchem, tělocvičny, latríny, ale i obchody, řeznictví, lékárny, hospody, žili zde nejen vojáci, ale i jejich rodiny, otroci, obchodníci. Našla se spousta bot (drahých a podepsaných obuvníkem), šperků, střepů nádob a především dřevěné psací tabulky, na nichž lze přečíst seznamy zbraní, obchodních aktivit, ale i soukromé dopisy. Jedná se o nejstarší nápisy ve Velké Británii, neboť klasické písmo zde před příchodem Římanů neexistovalo. První tabulky odkryli archeologové v 70. letech minulého století v pevnosti Vindolanda, jedná se vždy o dvě tenounké dřevěné destičky, na jejichž vnitřní straně je samotný dopis. Je to vzrušující náhled do soukromého každodenního života v římském posádkovém městě na konci tehdejšího světa. Na jedné z destiček např. Claudia Severa zve Sulpicii Lepidarii na narozeninové oslavy. Tato pozvánka na party Claudie Severy je považována za nejstarší psaní ženy snad v celém římském světě. Samotná Claudia Severa ale napsala jen několik závěrečných slov včetně podpisu, a její neohrabané písmo se značně liší od předcházejících řádek, jejichž úhledný rukopis napovídá, že je psal písař. Mimochodem, tabulky z Vindolandy byly experty Britského muzea v Londýně, kde jsou představeny veřejnosti, zařazeny mezi 10 největších archeologických pokladů Velké Británie.


Římská zeď vede venkovskou anglickou krajinou kolem polí s pasoucím se dobytkem a stády ovcí, přes nevlídné slatiny a mokřiny zahalené mlhou

Vedle Vindolandy je nejkrásnějším příkladem římského ležení kolem Hadriánova valu Housesteads, starověké Vercovicium. Projdete si základy starověkých kasáren, nemocnice, poznáte římské lázně i latríny, způsob vytápění. Otevřeno je celoročně od 10 dopoledne, v létě do 18 hodin, mimo sezonu jen do 16 hodin. Vstupné je kolem 5 liber (muzeum i vykopávky). Až do roku 2003 byla nezodpovězena otázka, jaký název měla zeď ve starověku. Žádný antický zdroj nedával nápovědu. Pak ale byla nalezena patera, které se říká Staffordshirská patera nebo Patera ze slatin. Římský pohár byl popsán mj. názvy několika pevností kolem zdi a navíc slovy RIGORE VALI AELI, což se překládá jako „podle Aeliovy zdi“. Zbytek hádanky prozradí celé jméno císaře – Publius Aelius Hadrianus. Podrobný popis patery najdete na této adrese:
http://www.unc.edu/awmc/moorlandspatera.html

Říkali jim Briťáčci

Do objevu destiček se nevědělo, jak Římané hovorově nazývali místní obyvatele. Až z dopisů vyplynul na povrch pohrdavý a posměšný výraz „Brittunculi“, tedy něco jako Briťáčci. Ale respekt z obyvatel Highlands Římané měli – „…rusé vlasy obyvatel Kaledonie a jejich silná postava svědčí o germánském původu,… projevují divočejší povahu, protože je dlouhotrvající mír dosud nezchoulostivěl.“ psal o lidech dnešní severní části Skotska římský historik Tacitus v díle Život Iulia Agricoly, které je oslavou římského dobyvatele Británie (a Tacitova tchána). Ale Agricola žil za panování flaviovské dynastie, tedy desítky let před Hadriánem. O smyslu římského valu se spekuluje, skutečně potřebovala římská moc chránit své území a posádky před horskými kmeny Skotska? Ti všemocní Římané, v jejichž legiích sloužili zkušení válečníci ze všech koutů říše od Germánů po Syřany? Za odpovědí se vrátím k Agricolovi. Ten v roce 83 vybojoval svou nejslavnější bitvu v Mons Grapius (dodnes není toto místo přesně lokalizováno), kde stál proti sjednoceným kmenům o síle kolem 30 tisíc mužů! Agricolova armáda byla lépe vyzbrojená a trénovaná, ale početně rozhodně slabší. Agricola nakonec bitvu vyhrál bez prolití římské krve, jeho tři legie pravděpodobně vůbec nezasáhly do boje, který vybojovaly pomocné jednotky Germánů (padlo jich na tři stovky proti deseti tisícům horalů). Agricola během 7 let dovršil podmanění Británie a byl odvolán do Říma žárlivým císaře Domitianem, nepříliš povedeným synem Vespasiana a posledním flaviovským císařem. O osm let později Agricola zemřel, pravděpodobně ho otrávili vrazi najatí císařem.


Základy starověkých kasáren, nemocnice, římské lázně i latríny

Římané vybudovali ještě dvě hranice

Hadriánova zeď nebyla jedinou hranicí či systémem obranných pevností a zdí, které Římané v Británii vybudovali. Asi 160 km severněji nechal Hadrianův nástupce Antoninus Pius stavět val známý jako Antoninova zeď. Byla ale převážně postavena z drnů a po téměř dvou tisíciletích z ní až na několik kamenných základů nic nezůstalo. Stavěla se v letech 142–144, měřila 60 km, ale Římané si brzy spočítali zbytečné náklady na dobývání Highlands a stáhly se po několika letech zpět na mnohem lépe opevněný Hadriánův val. Nejsevernější obrannou linii ale Římané budovali již v letech 70–80. Nejednalo se o souvislý val nebo zeď, nýbrž o řadu pevností spojených silnicí. Snad nejsevernější pevnost byla v Cawdoru blízko Inverness.

Římané obepluli Británii

Římané věděli, že Británie je ostrov, protože ji obepluli. Tacitus: „Toto pobřeží nejvzdálenějšího moře tehdy poprvé obeplulo římské loďstvo, a tak potvrdilo skutečnost, že Británie je ostrov. Zároveň objevilo a podmanilo do té doby neznámé ostrovy, které se nazývají Orkady. Jenom zdáli zahlédli i ostrov Thulé… vypravuje se však, že moře je tam nehybné a že se v něm těžko vesluje, ba dokonce se ani silou větrů nevzdouvá jako ostatní moře…“


Pomník Julia Agricoly v jeho rodišti Frejus v Provence

Do Británie jako první z Římanů vstoupil Julius Caesar, ale ostrov nedobyl, spokojil se s pobřežním pásmem, a jak píše Tacitus, spíše Británii pro Řím objevil, než by ji dobyl. Šílenec Caligula se vylodil na britském pobřeží a odplul zpět do Říma s kořistí tisíců škeblí nasbíraných na pláži, které předváděl v senátu. Jeho nástupce Claudius poslal do Británie legie pod vedením pozdějšího císaře Vespasiana a Aula Plautia, který se stal prvním římským guvernérem Británie. Jeho manželka Pomponia Graecina byla podle některých pramenů tajná křesťanka a pravděpodobně prvním člověkem křesťanské víry na ostrově. A pak se v Británii objevil Agricola a potlačil povstání vedené bojovníkem jménem Calgacus. Agricola byl první, kdo dbal na vzdělání dětí místních náčelníků, a když v roce 410 římské legie ostrov definitivně opustily, Británie již nikdy nebyla taková, jako před Římem.