Kaysersberg leží v samém srdci Alsaské vinařské stezky, nedaleko od dalších okouzlujících vesnic. Riquewihr severním směrem je, co by kamenem dohodil, kus dále Hunawihr a Ribeauvillé, na jižní straně Turckheim a Eguisheim. Do historického centra Colmaru je to lehce přes deset kilometrů. Na každém kroku barevné hrázděné domy a na nich vývěsní štíty. Mnohé z nich jsou jedinečné kovářské výrobky, od dávných časů bývaly umístěné nad vchody do hostinců, dílen a různých provozoven. V Kaysersbergu je jejich nejčastějším námětem čáp, symbol regionu. Hrázděné domy doslova pohltí, jsou též jedním ze symbolů Alsaska, Kaysersberg doslova křičí „vítejte v dávném světě hrázděných domů“. Jejich stěny jsou stavěny z dřevěných trámů, které mají nosnou funkci, prostor mezi nimi bývá vyplněn např. výplňovým zdivem, cihlami, v minulosti vepřovicí apod. Dochované příklady takových domů známe z odhalených pozůstatků v Pompejích a Herculaneu. Římský architekt Vitruvius (1. stol. př. n. l.), známý dílem De architektura, tuto prastarou stavební techniku popisuje jako proutěnou konstrukci pokrytou mazaninou. Hrázděné domy jsou rozšířené především v Německu, příkladem je Rothenburg ob der Tauber. Právě z Německa pronikaly do západních Čech, nejprve se uplatňovaly na stavbách hradů, později i v centrech měst, známý je Špalíček, komplex středověkých kupeckých domů v Chebu.

Jak užít čas v Kaysersbergu? Dýchat atmosféru a malebnost, degustovat místní bílá vína ve vinotéce či vinařství, v restauraci ochutnat alsaskou kuchyni a její speciality, např. baeckoffe, což je jakési ragú ze tří druhů marinovaného masa včetně jehněčího zapečených s bramborami. A vystoupit nahoru do věže bývalého hradu (vstup volný), odkud je úžasný výhled dolů na vesnici a její hrázděné domy.


.
.
.

Český král Karel IV., nazývaný u nás Otec vlasti, je otcem i alsaské dekapole. V roce 1354 pobýval v Kaysersbergu a svolal shromáždění místních svobodných měst. Na něm oficiálně podpořil a schválil jejich svaz a uznal jeho privilegia. Spolek deseti měst podléhal císaři Svaté říše římské a zajišťoval si vzájemnou pomoc a řešení sporů mezi členy. Spojenectví přetrvalo více než 400 let, od mnoha jiných podobných městských spolků v rámci Svaté říše římské se odlišovalo stabilitou a dlouhověkostí. V roce 1679 za vlády Ludvíka XIV. byl region začleněn do francouzského státu. Od té doby role spolku upadala, ačkoli jeho instituce zcela nezanikly a v menším významu existovaly až do Velké francouzské revoluce v roce 1789.

Historie Kaysersbergu sahá do první poloviny 13. století a výstavby hradu, kterou poručil císař Svaté říše římské Fridrich II., vnuk Fridricha Barbarossy. Nejstarší písemná zmínka o hradu je z roku 1227. Hrad měl nepochybně plnit významnou strategickou úlohu – kontrolovat cestu vedoucí přes masív Vogéz do Lotrinska. Ke konci 13. století obdržel Kaysersberg status města Svaté říše římské a podléhal přímo císaři. Alsasko není široké, schované mezi pohoří Vogézy na západě a řeku Rýn na východě, odhadem 20 až 25 km. Dá se říci, že je křižovatkou dvou zemí, ovšem tradicemi a jazykem spíše německé. Historie posledních asi 155 let… to je Francie, poté Německo, opět Francie a zase Německo, v současnosti Francie. Kaysersberg a celé Alsasko byly po krátké Prusko-francouzské válce v letech 1870–71 anektovány sjednocenou Německou říší, což do budoucna znamenalo nesmiřitelné nepřátelství obou zemí. V roce 1918 se Alsasko vrátilo pod správu Francie, ovšem obsazení Francie Hitlerovou armádou v roce 1940 znamenalo opět německou nadvládu. Tentokrát trvala krátce do prosince 1944.


.
.
.

Současné Alsasko má dvojjazyčný charakter. A možná trojjazyčný. Domluvíte se francouzštinou i němčinou, navíc i alsaštinou, což je jazyk příbuzný s alemanskými dialekty, jako jsou švýcarská němčina či švábština. Každopádně, alsaština je na ústupu a předáváním dalším generacím její vliv postupně mizí, přestože je po okcitánštině druhým nejrozšířenějším regionálním jazykem ve Francii.

Nejznámějším rodákem Kaysersbergu je Albert Schweitzer (*1875). V jeho rodném domě je muzeum, najdete ho na adrese 126 Rue du Général de Gaulle. Dříve se jmenovalo Musée Albert-Schweitzer, v současnosti Centre Schweitzer. Je známý především svou lékařskou činností v Africe, v gabonském Lambaréné založil a provozoval nemocnici. Zároveň proslul jako originální interpret varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha (vyšlo i u nás, Supraphon, 1970). Albert Schweitzer obdržel za svou humanitární práci v roce 1952 Nobelovu cenu míru.

V Alsasku a Kaysersbergu nelze minout vinice. Úžasně doplňují ráz krajiny. Alsaská vinařská stezka má ze severu na jih až 170 km. Vznikla již v roce 1953 – jde o nejstarší vinařskou stezku ve Francii. Vinařské obce jsou od sebe vzdálené do deseti kilometrů, ideální na prozkoumání na kole i pěšky. Svahy Vogéz jsou ochranou proti nepříznivým vlivům od Atlantského oceánu a zajišťují dostatek slunečného a suchého počasí. Tato jedinečná poloha dává vínům osobitý charakter. Označení původu místních báječných bílých vín je Alsace AOC, šumivá vína Crémant d’Alsace AOC. Ochutnejte Riesling (Ryzlink rýnský), Pinot Blanc (Rulandské bílé), Gewürztraminer (Tramín červený), Pinot Gris (Rulandské šedé), Silvaner (Sylvánské zelené), Muscat (Muškát). A nešetřete, exkluzivní vína Grand Cru tvoří minimum, a to nejlepší ze zdejší produkce.

Další informace:
https://www.kaysersberg.com/
https://www.routedesvins.alsace/
https://www.kaysersberg.com/en/savour/alsace-wines/cellars-and-winegrowers/
https://www.ruedesvignerons.com/fr/region/vignoble-alsace
https://www.ruedesvignerons.com/