Monforte d’Alba má přibližně dvě tisícovky obyvatel, prostě vesnice. Ovšem plná milých uliček a barevných domů, s množstvím restaurací, barů, všude se báječně jí a pije (drahé víno), samozřejmě, jste v jedné z nejúžasnějších vinařských oblastí Itálie. Perfektní místo pro fotografy, milovníky vína, vinná réva hraje hlavní roli. Monforte d'Alba stojí na kopci asi 500 metrů nad mořem.

Jak do Monforte d’Alba? Autem je to nejjednodušší, z města Alba je to dvacet kilometrů, z Barola pouze osm. A kolo? Výlet přes nejhezčí vesnice v okolí – z Monforte d´Alba směr Serralunga d´Alba, Grinzane Cavour, Castiglione Falletto a poté La Morra, Barolo. Maximálně 50 kilometrů, ovšem nahoru a dolů, a v horkých dnech na prudkém slunci, to unaví. Okouzlující cesta, všude vinice na svazích, na kopcích vesnice, vždy se starou pevností či hradem (Monforte d´Alba je výjimkou, hrad nepřežil). Letmý pohled na mapu ukazuje i spoustu značených pěších stezek, nepochybně atraktivní je například mezi vinicemi z vesnice La Morra do Barola a dále do Monforte d´Alba. Z jedné vinařské obce do druhé.

Dávné archivy, to je báječná věc. V roce 1861 nebyla podle nich rozsáhlá sklizeň, ovšem ročník Barola to byl výborný, víno mělo úchvatnou intenzivní vůni a výraznou dlouhotrvající chuť. Právě v roce 1861 vzniklo Italské království pod vládou savojské dynastie a Turín se stal hlavním městem. Přezdívka Barola – víno králů a král vín – napovídá, že se často objevovalo na stolech panovníků. Sardinsko-piemontský král Karel Albert Sardinský si kdysi objednal 325 lahví Barola, na každý den v roce jednu, pokud odečtete předvelikonoční půst. Povozy tažené voly projely s tímto vznešeným nákladem centrem Turína do královského paláce.


Barolo pijí Italové jen párkrát za rok


Monforte d´Alba je vinařská vesnice, to se pozná na každém kroku


Monforte d´Alba


Někde v okolí Monforte d´Alba

Barolo září i na obloze, toto jméno nese jedna z planetek. Objevil ji v roce 1985 astronom Edward Bowell a protože miloval tento kraj i víno, pojmenoval ji Barolo. Dá se tedy s trochou nadsázky říci, že Barolo znají i ve vesmíru. Nepátral jsem, zda ve vesmíru létají i např. Barbaresco nebo Vino Nobile di Montepulciano. Každopádně je vznik Barola před přibližně stoletím a půl zahalen rouškou tajemna, což mu ovšem dodává na kráse. A přilévá do touhy ho ochutnat. Mimochodem, informace pro ty, kteří by rádi pronikli hlouběji do historie Barola, zachytil jsem v místních informačních centrech knihu Barolo and Barbaresco – The King and Queen of Italian Wine z roku 2014, autorkou je Kerin O’Keefe.

V dávných dobách osídlili dnešní vinařský region starověcí Ligurové, o jejichž původu se spekuluje a mnoho neví, po nich přišly keltské kmeny a Římané, kteří založili mj. město Alba Pompeia, dnešní Albu, kraj se romanizoval. Na místě dnešní vesnice Monforte d´Alba vyrůstala osada, která někdy v raném středověku přijala jméno Mons fortis. S úpadkem římské říše trpěl kraj nájezdy Vizigótů, Langobardů, Franků, Maďarů i islámských hord. Kolem roku 1020 se na scéně objevují tzv. kataři, označovaní především jako albigenští podle města Albi v jižní Francii. Oficiální církev je považovala za nebezpečné buřiče, právě odtud pochází české slovo „kacíř“ (cathari, ketzer). Někteří jejich tehdejší nepřátelé dokonce tvrdili, že původ termínu kataři vychází z catus (kočka), protože prý líbají zadek kočky, v jejíž podobě se jim zjevuje Lucifer. V roce 1028 umlčel katarský život v Monforte d´Alba milánský arcibiskup Ariberto d'Intimiano, jeho vojáci členy komunity zadrželi a odvezli k výslechům do Milána. Jak bývalo tehdy zvykem, řadu dní se je na mučidlech snažili přivést na správnou víru, někteří přijali, jiní zvolili smrt na hranici.

Od 13. století bylo Monforte d´Alba na dlouhý čas majetkem rodu Del Carretto, až v 19. století převzal moc rod Scarampi del Cairo. Poslední, kdo žil v Palazzo Scarampi byl Alberto, zemřel koncem 20. století. Mimochodem, Del Carretto měli i českou rodovou větev, v Praze v Celetné ulici stojí Caretto-Millesimovský palác, který v roce 1756 koupil Jan Josef Caretto-Millesimo, v současnosti jeho prostory využívá Univerzita Karlova. Dvacáté století patřilo zemědělství, chovu dobytka i vinohradnictví, ovšem venkov se vylidňoval, i v Monforte d´Alba ubývalo obyvatel. Vinařské generace se ovšem otáčely do budoucnosti, a vydařilo se, právě vinařská turistika a prodej vína jsou současným zdrojem jeho bohatství. A nezapomeňte na lanýže, i ty jsou kapitálem tohoto kraje.

Vinařství Domenico Clerico

Asi 2 kilometry západně od Monforte d´Alba směrem na Barolo a Novello stojí moderní budova vinařství Domenico Clerico. Neskutečné, co dokázali vybudovat od 70. let minulého století. Tehdy pan Clerico koupil vinici Bussia, z jejích hroznů vyrobil své první Barolo. Postupně rozšiřoval panství o další prestižní vinice především v severním okolí Monforte d´Alba – Ginestra, Pajana, Mosconi, dokázal vyrobit až přes sto tisíc lahví špičkového vína ročně. Jedna z vinic Aeroplanservaj je nedaleko Serralunga d´Alba.


Na terase vinařství Domenico Clerico


Ve sklepě vinařství Domenico Clerico se rodí Barolo


V dálce zasněžené špičky Kottických Alp


Reprezentační místnost vinařství Domenico Clerico

Výhled z elegantní reprezentační místnosti vinařství Domenico Clerico bere dech. Všude svahy pokryté vinicemi, na jedné straně se tyčí hrad v Novellu, v dálce zasněžené špičky Kottických Alp. A ochutnávali jsme dědictví Domenica Clerica, který vždy hleděl do budoucnosti, neobával se nových technologií a vyráběl nadčasová vína. Degustace obsahovala několik vzorků Barola, mj. Ciabot Mentin z vinice Ginestra, vrcholem byl vzorek Pajana ročník 2013. Bohužel, součástí degustace nebyl vzorek asi nejdražšího vína Domenica Clerica – Percristina (Prokristýnu), pojmenované po jeho dceři. Svým potomkům zanechal DC vinařství, které ztělesňuje ducha místních vinic. Jeho filozofie byla vlastně jednoduchá, dočteme se o ní na webových stránkách vinařství:
„Il mio obiettivo come vignaiolo deve essere solo quello di mettere in luce le potenzialità della nostra terra. Qui ogni vigna ha un suo carattere particolare, voglio esprimerlo al meglio nei miei vini“
„Mým cílem jako vinaře je zvýraznit potenciál naší půdy. Tady má každá vinice specifický charakter, chci ho co nejlépe vyjádřit v mých vínech.“

Dávno tomu, kdy Monforte d´Alba, Barolo a vesnice v okolí bývaly chudým krajem, sem tam hrad a několik domů kolem, vinice. Víno se nearchivovalo, co lidé vyrobili, to vypili, nebylo to víno ani drahé ani těžké. Říká se tomu minulost. Současné Barolo je opulentní, tělnaté, zaujme nádhernou vůní, báječně doprovází červená masa, zraje nejméně čtyři roky, polovinu času v sudech. Ochutnejte ho po deseti letech. Jak často pijí Italové taková vína? Ptali jsme se, odpověď byla taková, jakou jsme očekávali. Maximálně několikrát za rok při nejvýznamnějších příležitostech. Barolo – a nejen od Domenica Clerica – je drahou záležitostí.