Karel Čapek kdysi napsal, že „je dvojí radost z práce: jednak něco robit sám, jednak se dívat, jak pracují jiní.“ Od prvních kroků po Saúdské Arábii je každému jasné, že Saúdové si ve 21. století užívají té druhé radosti z práce. V zemi je nepřehlédnutelné množství gastarbeiterů z chudších asijských zemí. Platí to samozřejmě i v případě centrálního rybího trhu v Džiddě na břehu Rudého moře, který, zdá se, plně ovládli pracovníci z Bangladéše. Saúdové pouze nakupují. Na tržnici je i restaurace, otevírá ve 13 hodin, koupíte si rybu (kraba, krevety, langusty atd.) a hned vám ji připraví na talíř. Jenže pokud neovládáte arabštinu, nebo bengálštinu, pochopit systém není bez té angličtiny úplně snadné. Zabere to nějaký čas a znamená pár kroků na nesprávná místa.


Na focení jsou prodavači – většinou gastarbeiteři z Bangladéše – zvyklí


Nabídka mořských produktů je široká


Ryby očistí vodou, rozporcují, krevety vyloupou, vše se připraví ke zpracování


Jak dlouho ještě trh vydrží v současné podobě? Místní úřady plánují vybudovat moderní tržnici.

Krok 1
Nejprve koupit u stánku produkt z široké nabídky, např. krevety (40 rijálů za půl kila) a mušle. Doporučuje se zeptat se na cenu u více stánků, pokud nejsou všichni smluvení, za kolik prodávají bělochům z Evropy (žádné jsme nepotkali), získáte lepší přehled.
Krok 2
Čištění produktu. Po schůdcích dolů do dalšího prostoru, kde se ryby atd. očistí vodou, rozporcují, krevety vyloupou, vše se připraví ke zpracování. Před vstupem do čistírny se platí tři rijály, ovšem pracující Bangladéšan se obvykle dívá hodně smutně a natahuje ruku pro bakšiš, stěží odolat.
Krok 3
Místnost vpravo před restaurací, kde se produkt odevzdá k tepelnému zpracování, každý si vybere svou variantu. Na zdi visí seznam příloh např. rýže, salát, pálivá omáčka, citron, papričky, cibule. Zde se platí příprava jídla, každý dostane číslo objednávky. Základní slovíčka v angličtině tam ovládají.
Krok 4
Konečně do restaurace, odevzdá se účet s číslem objednávky a hurá ke stolu. Přes stůl přehodí igelitový „ubrus“, což je praktické vzhledem k úklidu. Za cca necelou půlhodinku se na stole objeví spousta talířků s objednanými pochutinami. Po jídle se rovnou odchází, placeno již je. Přestože se platí v předcházející místnosti (krok 3), lze i poté v restauraci objednat např. další colu, což znamená, že platit ještě musíte.


Trh plně ovládli pracovníci z Bangladéše, Saúdové pouze nakupují


Oblíbené delikatesy


Mešita Ruwais


Po setmění se u mešity piknikuje

Rybolov a obchod s rybami u pobřeží Saúdské Arábie je profese stará tisíce let a je historicky spjata se zrodem Džiddy a s místními obyvateli, bývala to rybářská vesnice. Nuže, užijte si trh, přestože Saúdy uvidíte pouze nakupovat, prodej ryb rozhodně není v současnosti zaměstnáním, kterému by se s radostí věnovali. Rybímu trhu v Džiddě se začalo lidově říkat „Bangala“ díky převažujícímu počtu Bangladéšanů. Přístav stejně jako v minulosti dále patří k nejrušnějším na Blízkém východě, ovšem lodě u břehů Džiddy se značně změnily proti dávným dřevěným člunům. Modré stěny rybího trhu už ovšem desítky let nic neztrácejí ze svého charakteru.

Otázkou je… Jak dlouho ještě trh vydrží v současné podobě. Místní úřady už řadu let plánují vybudovat moderní centrální rybí tržnici, která zřejmě ztratí hodně ze původního kouzla. Budoucí tržnice se má stát turistickým centrem podél Rudého moře, jeho součástí budou pobočky známých mezinárodních restaurací a nákupní centra. Chybět nebude výrobna ledu, kavárny (opět mezinárodních značek, jak jinak), velké parkoviště, kanceláře, obchody, místa pro zábavu a odpočinek rodin, rozuměj dětí. Obří nákupní a rekreační centrum s nejširší nabídkou ryb na světě pravděpodobně už nebude připomínkou starého rybářství. Už je znám i design projektu ve tvaru vln, nepochybně bude výraznou dominantou pobřeží. Rybí trh v Džiddě údajně trpí špatnými obchodními praktikami a nedostatkem hygieny, na což si místní obyvatelé stěžují. Vyslovených problémů s hygienou jsem si nevšiml, ale nebylo mým záměrem stát se kontrolorem. Dokonce místní kritizují i neexistující regulaci cen. Představte si, v arabském světě žádají regulaci cen. Jednou ze situací, které musí čelit každý, kdo vyjede do arabských zemí, je smlouvání. Někteří tvrdí, že je součástí kultury. Smlouvání na trzích, v mnoha obchodech, je v arabském světě běžné. V Saúdské Arábii jako by na tuto součást kultury zapomněli.

Po třech hodinách na rybím trhu s úžasnou atmosférou (pro přihlížející, kteří mají radost z podívané na práci druhých, ti pracující se asi tolik nebaví) vzhůru do mešity. Pomalu končí poslední večerní modlitba, věřící opouštějí mešitu a dovnitř mohou v klidnější chvíli i cizinci. Mešita Ruwais (červená) asi kilometr od rybího trhu je postavena z červených cihel hned na mořském břehu, nedaleko přísně střežený přístav, tím směrem se nesmí fotit. Sem tam se někdo zeptá where are you from, nad Czech Republic kroutí hlavou, Central Europe jasno do záležitosti také nevnese. Dovnitř můžeme, poslední opozdilci se ještě modlí, v tichosti sedíme, nerušíme. Půvabná mešita v obložení celých rodin, po setmění se piknikuje, děti hrají fotbálek, kočky polehávají a čekají, co by mohlo být dobrého i pro ně.