Tristan Otto je v Berlíně vystaven od prosince 2015 v Museum für Naturkunde (Muzeum přírodní historie), současná expozice nese název Tristan – Berlin bares teeth. Jeho pozůstatky byly objeveny v roce 2012 v Montaně ve známé a na paleontologické nálezy bohaté lokalitě Hell Creek a z jeho přibližně 300 kostí je 170 originálních. Udává se, že Tristan Otto má ze všech nalezených T-rexů nejzachovalejší lebku – z 98 procent. Protože originální lebka váží 180 kg a je příliš těžká, byla vystavena v samostatné vedlejší vitríně, čímž je zároveň zpřístupněna vědeckému výzkumu, na kostře je kopie. Tristan Otto je dlouhý 12 metrů a vysoký 3,6 metrů, navíc stojí na přibližně metr vysokém podstavci.

V Evropě se v posledních letech objevila ještě jedna kostra T-rexe, objevena byla taktéž v Montaně v roce 2013, tedy pouze rok po Tristanovi, a 75–80 procent jejích kostí je původních. Tento T-rex dostal jméno po nizozemské královně Beatrix – Trix a je pravděpodobně nejstarším objeveným jedincem, v době smrti mu bylo až třicet let. Kostra byla vystavena v nizozemském Leidenu v Naturalis Biodiversity Center, ovšem Trix se vydal na cestu do světa, představil se mj. v Paříži, Barceloně, poté až v Číně, do Evropy se nejméně ještě příští rok nevrátí.

Vědecké prozkoumání kostí odhalilo, že život T-rexe před 66 miliony let nebyl žádný med, což prokazují mnohá zranění. Tristan Otto zemřel asi ve dvaceti letech, měl zlomená žebra, znaky kousnutí na lebce, nádor v dolní čelisti, anomálie zubních kořenů, pravděpodobně ho trápily bolesti zubů. A jak přišel Tristan Otto ke svému jménu? Kostru objevil hledač dinosaurů Craig Pfister a když byla v Pensylvánii připravována na vystavení, okouzlila bohatého dánského businessmana Nielse Nielsena. Ten využil toho, že v USA mohou být prodány kostry dinosaurů nalezené na soukromých pozemcích, a společně se svým přítelem Jensem Peterem Jenssenem kostru zakoupili. Jméno dostal Tristan Otto po synech obou kupců. Niels Nielsen si naštěstí nehodlal postavit dvanáct metrů dlouhého T-rexe ve svém londýnském domově. První jednání s londýnským Přírodopisným muzeem (Natural History Museum) nebyla pro malý zájem dotažena do konce, druhou volbou bylo berlínské Museum für Naturkunde a údajně od prvního setkání s ředitelem Johannesem Vogelem vše probíhalo v přátelském duchu. Výsledkem je Tristan Otto v muzeu na Invalidenstrasse.


.
.
.

Za posledních více než sto let bylo na severoamerickém kontinentu objeveno na padesát koster Tyrannosaura rexe, žádná z nich dokonale kompletní. Tristan Otto není nejkompletněji objevenou a zachovanou kostrou T-rexe, tento primát drží jedinec pojmenovaný Sue, za kterým musíte za oceán do chicagského Field Museum of Natural History. Kostra Sue je kompletní přibližně z 85 procent a je zároveň největší dosud objevenou kostrou krále mezi teropody. Poprvé byla kostra T-rexe objevena v roce 1902, šťastlivcem byl Barnum Brown, nepochybně jeden z nejúspěšnějších sběratelů fosilií první poloviny 20. století. Když Brown objevil v Hell Creek kosti, psal svému šéfovi, že se jedná o dosud nepopsaného masožravého dinosaura, který je větší než již známý alosaurus. Teprve o tři roky později byl paleontologem Henrym Fairfieldem Osbornem Tyrannosaurus rex popsán, kostra byla vystavena v New Yorku a byla z toho hotová senzace. V roce 1908 se Brown na lokalitu Hell Creek vrátil a dějiny paleontologie znaly druhého vykopaného T-rexe, ještě lépe zachovalého. První T-rex pod označením CM 9380 je v současnosti vystaven v Carnegie Museum of Natural History v Pittsburghu, druhý v newyorském American Museum of Natural History.

Tristan Otto není jedinou vystavenou dinosauří kostrou v Museum für Naturkunde. Muzeum se chlubí i nejvyšší smontovanou dinosauří kostrou na světě. Dosahuje výšky 13,2 metru a patří sauropodnímu dinosaurovi označovanému jako Giraffatitan Brancai, který spadá do čeledě Brachiosauridae a žil přibližně před 150 miliony lety. Lebka, na kterou lze stěží dohlédnout, je kopie, podobně jako některé obratle, byla totiž příliš těžká, aby ji krk unesl. U kostry je certifikát Guinnessovy knihy rekordů, na němž je ještě popsána jako Brachiosaurus Brancai, v roce 2009 vědci změnili označení z Brachiosaurus na Giraffatitan. Kostra byla objevena německou paleontologickou expedicí vedenou Wernerem Janenschem v letech 1909–1913 v lokalitě Tendaguru v Tanzánii.


Trhová brána z Milétu


Ištařina brána


Egyptské muzeum, pohřební komora Manufer a Merib, cca 2400 př. n. l.


Památník holocaustu

Z Museum für Naturkunde je to více než dva kilometry na Ostrov muzeí (Museumsinsel) na řece Sprévě. Na Muzejním ostrově je pět světově významných berlínských muzeí a od roku 1999 je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Mým cílem byla dvě muzea: Pergamonské a Egyptské. To první v současnosti prochází rekonstrukcí, která se dotkla i proslulého Pergamonského oltáře (uzavřen bude ještě v dalších letech), přístupná je ovšem slavná babylonská Ištařina brána a Trhová brána z Milétu. Ištařina brána byla jednou z osmi vstupních bran do Babylónu a byla postavena za vlády Nabukadnesara II. (král, který dobyl Jeruzalém a odvlekl židovský národ do zajetí), dokončena byla v roce 575 př. n. l. V roce 1899 objevil při vykopávkách starověkého Babylónu německý archeolog Robert Koldewey tisíce úlomků krásných glazovaných cihel. Později objevené nápisy potvrdily, že se jedná o Ištařinu bránu. Po dohodě s představiteli Osmanské říše putovalo na 500 beden pozůstatků starých cihel do Berlína, kde byla brána sestavena (chybějící části byly doplněny kopiemi), takže dnes lze obdivovat úchvatnou bránu zdobenou zvířecími motivy, především draky a býky. Vystavená je i tzv. Procesní cesta, kterou zdobí reliéfy lvů.

První muzejní budova byla na Museumsinsel stavěna od roku 1901 a právě Pergamonský oltář, který objevil archeolog Carl Humann a s povolením tehdejších osmanských úřadů nechal odvést do Berlína, byl jeho hlavním tahákem. Než bude Pergamonský oltář opět vystaven, doporučuji přečíst si knihu Tajemství skryté v mramoru, v níž autorka Giuliana Morandiniová popisuje příběh jeho vykopání a znovuoživení v berlínském muzeu.

Pár kroků vedle stojí Nové muzeum (Neues Museum), v němž je bohatá sbírka egyptského umění (Ägyptisches Museum und Papyrussammlung) včetně slavné busty královny Nefertiti (německy Nofretete). Je samostatně vystavena uprostřed menší kruhové místnosti a na rozdíl od ostatních egyptských sbírek je zakázáno ji fotografovat. Bustu objevil v roce 1912 německý archeolog Ludwig Borchardt v dílně sochaře Thutmose během vykopávek starověkého Achetatonu. Jméno Nefertiti se stalo synonymem krásy, 50centimetrová busta představuje umění doby vlády faraona Achnatona (vládl pravděpodobně někdy mezi lety 1359–1336 př. n. l.).

Z Ostrova muzeí je to po třídě Unter den Linden asi 1300 metrů k Braniborské bráně. Před bránou dvojice rikš, nevkus, hrají si uprostřed Berlína na Dálný východ. Nechybí trochu současné propagandy – výstava o Willy Brandtovi, který byl prý gut Němec a gut Evropan, a kancelář, kde vám vysvětlí vše, co byste měli vědět o Evropském parlamentu. A několik obchodů drahých značek. Poetika se blíží nule, zvláště v napůl deštivý podzimní den. Za Braniborskou bránou byl instalován památník syrsko-německého umělce Manafa Halbouniho, který připomíná katastrofu syrské občanské války v Aleppu. Památník tvoří tři vztyčené autobusy, tak se lidé bránili proti ostřelovačům. Od února bylo dílo vystavené v Drážďanech před Dresden Frauenkirche, od listopadu je v Berlíně.

Cestou zpět na nádraží jsem se ještě kousek od Braniborské brány chvíli potloukal v Památníku holocaustu (Denkmal für die ermordeten Juden Europas), který není chráněn žádným plotem či zdí (o čemž se uvažovalo) a přístupný 24 hodin denně (pod památníkem je podzemní muzeum, které má otevírací hodiny, vynechal jsem, už se stmívalo a pospíchal jsem zpět na vlak). Slyšel jsem italštinu, polštinu, mládež si možná zaběhá a zahraje na schovávanou, ale žádné nepřípustné chování, například lezení na nižší kvádry. První návrh na jeho výstavbu byl předložen již v roce 1988, otevřen byl ale až v roce 2005. Památník vypadá nepochybně nejlépe z leteckého pohledu, vlastně odkudkoli seshora.

Od Braniborské brány je to více než kilometr na Berlin Hauptbahnhof. Zpět z Berlína do Prahy večer v 17:04, další vlak jede v 19:01. Cena zpáteční jízdenky cca 950 Kč včetně místenky. Ještě doplním ranní data – vlak z Prahy vyjíždí v 6:28, v Berlíně na hlavním nádraží je v 10:57, pokud dojede dle jízdního řádu. Museum für Naturkunde je od berlínského hlaváku nedaleko, necelý kilometr, cca 10 minut pěšky svižnou chůzí.

www.naturkundemuseum.berlin
www.smb.museum
www.visitberlin.de