Židova strouha je dlouhá přes 20 kilometrů, ale až její poslední úsek před spojením s Lužnicí vede okouzlujícím kaňonem s vysokými skalami porostlými kapradím a mechem. Soutěska, vyhlášená přírodní památkou, je tiché místo se zvláštní atmosférou, obvykle nerušené přívalem lidí. Ze skal jednou dvakrát zahlédneme obláček kouře, to právě někdo v jeskynním úkrytu připravuje čaj nebo něco k snědku. Často se zde přenocuje, místo je jako stvořené pro romantický večer v přírodě. Jen sem není radno chodit po vydatných deštích, cesta nejednou vede brodem přes potok. Na druhou stranu trochu více vody umožní příjemné vykoupání, v některých místech si lze dokonce zaplavat. Ideální je potok především pro majitele psů, kteří se cítí ve vodě jako doma. I za normálního stavu vody sem tam asi bota sklouzne z nějakého kamene během brodu do vody, je tedy lepší vybavit se vyšší a nepropustnou obuví, prošívané tenisky jsou rozhodně nevhodné.


Bechyňské zákoutí

A jak je to s tím jménem? Podle jedné verze se sem do kaňonu ukryli Židé, na které poslal vojsko král Vratislav II., neboť odmítli respektovat nařízení o jejich vypovězení. Vratislavovy útoky proti Židům nebyly v Evropě té doby ojedinělé, vždyť se právě křesťanství vymezovalo proti Východu a pouhé tři roky po jeho smrti vyhlásil papež 1. křížovou výpravu (1095). Jenže Bechyně v době Vratislavově byla jen malou osadou a na město ji povýšil až Jan Lucemburský ve 14. století. Zpráva, že český král posílá vojsko do malé jihočeské osady, kvůli jistě nepočetnému židovskému obyvatelstvu, mi přijde poněkud nelogická. Zvláště uvážíme-li, že židovská obec je z doby konce jeho vlády doložena i nedaleko Vyšehradu v Praze. To ovšem neznamená, že v dobách křížových výprav neměli mnozí Židé (nejen na českém území) důvod k hledání úkrytu. Židovské osídlení v Bechyni je navíc doloženo až od 17. století. Druhá verze židovského jména je pravděpodobnější. Na konci 17. století byli Židé z Týna nad Vltavou obviněni z morové epidemie a vyhnáni. Je doloženo, že se usídlili v okolních vsích, ale určitou dobu, než nenávist a mor přešly, mohla nepochybně nepočetná židovská komunita hledat úkryt v nesnadno dostupné rokli. Třetí teorie dává strouhu do spojení se Žitem, kouzelníkem krále Václava IV., ale snahy doložit jakýkoli vztah vypadají značně spekulativně.


Kaňon ústí na malou plážičku u Lužnice

V Bechyni jsme si nejdříve prohlédli františkánský klášter se vzácnou sklípkovou klenbou z prolamovaných ploch bez žeber. Klášter z roku 1491 se tyčí na skále vysoko nad Lužnicí na místě původního kostela zničeného Husity. Ze zahrady je okouzlující pohled dolů do údolí. Od kláštera scházíme po schodech dolů k Lužnici a přes most se dostáváme do místa, které se dle cedule na mostě jmenuje United States of Zářečí. Před lety zde řádila povodeň a domy byly pod vodou i několik dní. Kam až sahala voda v době povodně, se dozvídáme ze značek. Dnes domy září novotou, v některých jsou domácí keramické dílny s nabídkou prodeje. A je zde hospoda Na Kovárně s jihočeským Platanem, bohužel v tuto hodinu zavřená. Ze Zářečí je krásný výhled na druhou stranu řeky, kde se na skále tyčí bechyňský zámek, dnes v soukromých rukách společnosti Panství Bechyně. První zmínky o hradišti na tomto místě, kde se do Lužnice vlévá říčka Smutná, jsou již z 9. století. Přemysl Otakar II. zde dal vybudovat hrad a Jan Lucemburský založil roku 1323 město. Zámek s malým parkem je jako stvořený pro svatby odehrávající se ve svatební síni Petra Voka, svého času majitele Bechyně (místnost byla vybudována právě za Petra Voka jako reprezentační rožmberský sál). Ještě připomenu, že v prostorách bývalého zámeckého pivovaru lze navštívit mezinárodní výstavu keramiky Alšovy jihočeské galerie. Jsou zde nejen díla moderní české keramiky, ale také světových umělců. Keramika k Bechyni patří již od 19. století. A pak stoupáme prudce nad Lužnici, jdeme polní cestou a kousek lesem než znovu scházíme dolů k řece. Po levé straně se postupně otevírá nenápadný pohled dolů do rokle, ale cesta nás dovede až k samotnému soutoku.


Pohled na bechyňský zámek ze Zářečí

O židovském osídlení Bechyně píše Arnošt Chleborád, autor díla Popis okresu bechyňského z roku 1928: „Kdy Židé počali se usazovati v Bechyni, nebylo mi lze bezpečně zjistit, ale lze soudit, že tomu bylo hodně záhy. Bohatý a velkolepý život na bechyňském župním hradě lákal jistě mnoho lidí potulných, kšeftovních a ti byli vždy rádi viděni, došli podpory hradu a dostávalo se jim povolení hradních pánů usazovat se ve městě. Měliť z nich páni zisk. Židé platili různé daně a dávky, ale hlavním platem byl ochranný poplatek 6fl. stříbra ročně z každé rodiny… V knihách městských nalézáme o nich zprávy v zápisech o koupi domů a to z roku 1636.“ V roce 1715 nařídili tehdejší majitelé panství Paarové sepsání všech bechyňských Židů. Chleborád uvádí 81 osob ve 14 rodinách. Z židovského ghetta se mnoho nezachovalo, dokonce i budova synagogy dnes slouží jako muzeum. Hasičské, nikoli židovské. Památkou na židovskou přítomnost je starý židovský hřbitov. Najdete ho v Michalské ulici jen pár kroků od náměstí, pochází ze 17. stol., poslední pohřeb se zde konal asi před 60 lety.


Vysoko nad Lužnicí

Židovou strouhu jsme se i vraceli. Ostřejší povahy se mohou vykoupat v soutoku s Lužnicí, voda ovšem není nejčistší. Je zde i písečná pláž. Spíše plážička. A hezký výhled na protější břeh, kde vede visutá lávka na skalách. A pak jsme se zastavili v keramické dílně a na tom Platanovi Na Kovárně. A z Bechyně jsme odjížděli vlakem. Mimochodem, i vlak má v historii Bechyně významné místo. Vždyť zde byla provozována první elektrifikovaná dráha v Rakousku-Uhersku, pod níž je podepsán především František Křižík. Pravidelný provoz byl zahájen 21. 6. 1903. Původně se počítalo s prodloužením dráhy do Týna a Vodňan, ale tyto plány zůstaly nenaplněny. Do roku 1928 končila trať na nádraží na levém břehu Lužnice, po postavení mostu, zvaného lidově Duha, byla prodloužena do současného nádraží blíže k městu. Existuje i Klub přátel elektrické dráhy, který pořádá oblíbené nostalgické jízdy se starou soupravou.

http://bechynka.wz.cz – info o bechyňské železnici
www.ajg.cz – Alšova Jihočeská galerie (mj. Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni)
www.panstvi-bechyne.cz/zamek-cz – info o bechyňském zámku
www.mestobechyne.cz

Ubytování Jirta – Chata v Jižních Čechách na břehu Lužnice