Z Vysokého Mýta je to do Vraclavi asi 6 kilometrů a vede sem naučná stezka. Vraclav leží na výběžku výrazného terénního hřbetu a je to i po silnici pěkně do kopečka. Nejstarší doklady osídlení jsou již z paleolitu. Středověké hroby, které zde byly odkryty, jsou datovány do 11. století a na některých (stavebními pracemi bohužel značně poničených) kostrách byly rozpoznány stopy po zaražených kůlech do oblasti srdce, pravděpodobně po protiupírských obřadech. Dramatická a krvavá je vraclavská historie.

První písemná zmínka o hradišti v dnešní Vraclavi se nachází v zakládací listině opatovického kláštera a pochází z roku 1073. Snad ho založil kníže a pozdější král Vratislav II. jako jedno ze správních středisek Přemyslovců. Nedlouho poté, v roce 1108 zde byl na příkaz knížete Svatopluka vyvražděn rod Vršovců. Přesně o osm set let později zde na památku tragické události vztyčili rodu Vršovců pomník a vysázeli lípy a javory. Na webových stránkách obce Vraclavi jsem nalezl vyprávění s názvem „Zpomínka na rod Vršovský“ sepsané právě roku 1908 Hermenegildem Jirečkem. Takto popisuje strašlivou událost podle Kosmase:
„Kolik členův rodu Vršovského v ten čas na smrt vydáno bylo, nemohl jsem — dí Kosmas — zvěděti; neboť ne v jeden den ani na jednom místě jsou zbiti. Jedni vedeni na tržiště a zde jako dobytek ubíjeni; jiní na Petříně sťati; někteří na střechách nebo po ulicích potlučeni. Což mám ale říci — dí Kosmas — což mám říci o smrti synáčků Mutinových, jichžto zahubení horší bylo nad smrt všech ostatních! Byli to chlapečkové hodní, pěknolící, přívětivého pohledu, že by jich ani řezbář v kosti slonové ani malíř na stěně nedovedl vyobraziti. Viděli jsme, kterak je na tržiště vlekli, kterak pořád volali: „Matko, matko!", až je hrozný katan jako selátka nožem zařezal. Rozprchnul se lid od divadla takového; bijíce se v prsa, utíkali od pohledu katana.“


Barokní areál ve Vraclavi

Nejvýznamnější vraclavský rodák František Loskot (1870–1932), kněz, historik a spisovatel, popisuje krajinu vraclavskou v dobách českých knížat: „Kolkolem ještě široširé lesy, prales, souvisící s hvozdem pomezním; vlci, medvědi, tuři i jiné zvěře hojnost se tu prohání. Po březích Loučné čili Trstenice nalézá se mnoho bažin, slatin a rybníků větších i menších, i potrvá staletí, než-li budou bažiny vysušeny a než-li budou vypěstěny louky tak půvabné i výnosné, jako nyní. Jestliže se rozhlédneme dále, vidíme na obzoru samé hvozdy.“

Na počátku 14. století, jak připomíná Dalimilova kronika, bylo již hradiště „zarostlé býlím“. Zaniklo pravděpodobně i díky založení nedalekého Vysokého Mýta králem Přemyslem Otakarem II. Vysoké Mýto plnilo tutéž úlohu jako dřívější hradiště, bylo obchodním střediskem na tzv. Trstenické stezce spojující Čechy s Moravou. Při pohledu na ospalou malou vesničku Vraclav si člověk stěží představí, že právě tudy před tisíci lety proudilo zboží z končin západně od Čech směrem do Pobaltí a dále do Orientu. „Bylo tu vídati Rusy a jiné Slovany, kteří přicházeli sem se svým zbožím přes Krakov, ale i Moslemy, Židy, Uhry, kteří prostředkovali obchod mezi Byzancí a krajinami našimi“ psal ve svém díle František Loskot.


Výhled na kostel sv. Mikuláše z cesty k vraclavskému hradišti

V barokních časech proslavil Vraclav léčivý pramen. První se prý jeho léčebnou vodou uzdravil vysokomýtský nožíř Jan Nečesaný – velké bolesti v obou rukou zmizely po omývání ve studánce. Stalo se v roce 1664 a svatomikulášká studánka došla slávy v širém okolí. Jan Nečesaný nechal na počest svého uzdravení vystavět malou kapličku a pojmenoval ji po svém patronovi sv. Mikuláši.

Pověst se šířila, kaplička se stala poutním místem. Brzy však nestačila zájmu a byla několikráte přestavována. Vedle kapličky byla postavena první lázeňská budova s kotlem na ohřívání vody. Löw z Erlsfeldu poprvé rozborem vody zjistil přítomnost sanytru a potvrdil její hojivé účinky. Chrudimský lékař Petržilka ji doporučil proti ledvinovým kamenům, svrabu a syfilidě. Brzy tu pro hosty stály maštale, krčma. V první polovině 18. století přijížděli hosté až z Prahy či Brna.

Na místě kapličky byl nakonec postaven kostel sv. Mikuláše. Základní kámen položili roku 1724, vysvěcen byl o šest let později. Hned vedle kostela stál lázeňský dům. Provoz lázní se ale téměř zastavil v polovině 19. století. Po porážce Napoleona Bonaparte v bitvě u Lipska sem byli umístěni i zajatí a nemocní francouzští vojáci. Přes 50 jich zemřelo a jsou zde pochováni.


Fráterka

Ve stráni nad kostelem stojí od roku 1692 dřevěná poustevna se zvonicí. Přebýval v ní poustevník a léčitel Rambousek, původem z Litomyšle, který vedl knihu, do níž zapisoval všechny uzdravené. Poustevna byla zrušena roku 1782. Veršovaná pověst o fráterce, jak se říká poustevně, konči verši:
„Jiřík žil tu dlouhá léta,
rozkošem se vyhýbal,
až ho jednou z toho světa
Pán Bůh k sobě povolal.
Poustevna se zachovala.
Stojí času dnešního,
Aby lidu důkaz dala,
Důkaz hněvu Božího.“

Proč došlo k hněvu Božímu zjistíte návštěvou barokního areálu (nebo si můžete pověst přečíst na stránkách obce Vraclav). Otevřen je od začátku května o víkendech, v létě denně mimo pondělí. Obec Vraclav nabízí v barokním areálu i svatební obřady.
www.obecvraclav.cz

P.S.
Za společnost při prohlídce vraclavského barokního areálu i akropole Vršovců děkuji historikovi Janu Klímovi, rodáku z nedalekého Vysokého Mýta. Rozhovor s Janem Klímou Doença Africana – opojení Afrikou v rubrice Rozhovory.