Kudy na Milešovku? Značených turistických cest je více a nabízejí výstupy ze všech stran:
z Černčic po modré 2,3 km s převýšením 340 metrů
z Bílky po červené 2,2 km s převýšením 340 metrů
z Milešova od zámku po červené 2,8 km s převýšením 440 metrů
z Velemína po modré 4,7 km s převýšením 530 metrů

Vznik Milešovky objasňuje animace České geologické služby uveřejněná na jejím youtube profilu. Vysvětluje, že Milešovka je sice vulkanického původu, ale není to pravá sopka, nýbrž znělcová homole, kterou tvořily vulkanické procesy po desítky milionů let, po nichž pokračovala intenzivní erozní činnost. Odborné geologické materiály uvádějí, že vrchol Milešovky je tvořen ze sodalitického trachytu, což je v podstatě znělec, tedy výlevná magmatická hornina. U původu Milešovky tak jsou výlevy lávy do okolního jezera.

Výstup na Milešovku není obtížný, ale prudký ano. Zaparkovat se dá hned u výchozího bodu modré značky ještě před vjezdem do Černčic. Po přibližně kilometru výstupu se dá v nadmořské výšce asi 640 metrů posedět v přístřešku na rozcestí Nad Bílkou, kde se spojují modrá a červená značka. Mnohem atraktivnější je další část výstupu, zvláště úseky okouzlujících bučin s do stezky dramaticky zarůstajícími kořeny. A kvetoucími liliemi zlatohlavými, což je jeden ze dvou druhů lilií přirozeně rostoucích v našich krajích. Bohužel, meteorologická observatoř a rozhledna jsou pro veřejnost uzavřeny, jako důvod je uvedena ochrana pracovníků před turisty roznášejícími covid-19. Naopak restaurace byla (v srpnu) otevřena, ceny pohodové, lze se občerstvit nápojem i jídlem (polévka, teplé uzeniny). Nově je na vrcholu otevřena i bouda pro nouzové přespání (foto v galerii), kapacita je 10 osob, nic se neplatí, kdo dřív přijde… znáte to.


Blížíme se…


Výstup na Milešovku


Milešovka


Výhled z Milešovky

Milešovka se prý pyšní nejedním „nej“. Je nejen nejvyšší horou Českého středohoří, ale údajně největrnější horou v České republice. Udává se, že pouze osm dní v roce na ní panuje úplné bezvětří, jinak vládnou větry a bouřky. Odtud pocházejí německá jména Milešovky – Donnersberg (Hromová hora) a Milleschauer (Tisíc přeháněk). Ovšem z vlastní zkušenosti můžeme dodat, že slunce a bezvětří zažijete i na Milešovce. Nejdeštivějším měsícem Milešovky je červenec, nejvyšší pravděpodobnost sucha dává únorový výstup. Takový ovšem může být zasněžený, právě v únoru bývá nejvyšší průměrná maximální výška sněhové pokrývky – 35 cm (maximální zaznamenaná výška sněhu byla 135 cm).

Jednou z nejrozšířenějších internetových informací o Milešovce jsou slova známého německého přírodovědce Alexandera von Humboldta (po něm je pojmenován např. tučňák Humboldtův), že výhled z Milešovky je třetí nejkrásnější na světě. V publikaci Teplice a okolí v životě A. von Humboldta píše Norbert Krutský: „Ke každoročnímu programu patřil výlet na Milešovku, které se účastnil jak král, tak Humboldt. Vrchol Milešovky byl již tehdy proslavený krásným rozhledem a výlet, včetně pozorování východu slunce, patřil k organizovaným akcím pro lázeňské hosty. Sám Humboldt označil tento rozhled za třetí nejkrásnější na světě, jak to uvádí v dopise Emilu Adolfu Rosmässlerovi, který byl profesorem přírodopisu na lesnické akademii v Tharandtu. Tuto zmínku přejaly všechny místní turistické publikace.“

Jak už to na internetu bývá, po nějaké té chvíli pátrání zjistíte, že to není úplně přesné. Připomíná mi to jednu historku spojovanou z Markem Twainem, který údajně nadšeně napsal, že Bůh nejprve stvořil Mauricius a teprve potom podle něho ráj. Nic takového ovšem Mark Twain nikdy nenapsal a význam vět z knihy Following the Equator je naprosto překroucen. S citátem Alexandera von Humboldta je to komplikovanější, originál je pravděpodobně nedohledatelný, alespoň pro němčiny neznalého obyčejného smrtelníka, který nemá přístup do všech německých archivů. V populárním časopise Aus der Heimath z roku 1865 si přečteme jeho výrok v originální citaci Emila Adolfa Rossmässlera: „dass ihm die Rundsicht von dem Mileschauer, dem Herrscher des Mittelgebirges, als die drittschonste in seinem vielerfahrenen Reiseleben erschienen sei“. Panoramatický výhled z Milešovky se tedy von Humboldtovi „zdál třetím nejkrásnějším za jeho dlouholetého cestování“. Tedy nikoli třetím nejkrásnějším na světě, ale třetím nejkrásnějším, který viděl. Ostatně, není divu, rozhlédněte se z Milešovky na „v hor věnci leží český kraj“, jak se nechal unést Jaroslav Vrchlický v básni Na Milešovce.


Výstup na Ostrý


Zřícenina hradu Ostrý


Zřícenina hradu Ostrý


Milešovka z Ostrého

Alexander von Humboldt na svých přírodovědných expedicích cestoval především do Latinské Ameriky, ale na Teplicko nezapomínal, navštívil ho nejméně tucetkrát, mj. i jako člen doprovodu pruského krále Fridricha Viléma III., který býval v Teplicích lázeňským hostem. V časech Alexandera von Humboldta nebyla turistika masovou záležitostí. Rozvíjela se díky nastupujícímu romantismu, lidé se více a více vydávali do dosud málo dotčené přírody. V českých zemích se tento turistický trend postupně šířil z intelektuálních vrstev německého obyvatelstva. A na turisticky dostupných a atraktivních místech se stavěla restaurační a ubytovací zařízení. Platilo to i pro Milešovku, místní turistické pozdvižení souviselo nejen s romantismem, ale i s rozvojem teplického lázeňství. Pro bohaté lázeňské hosty byl i nebyl výstup na vrchol Milešovky náročnější než v současnosti. Záleželo na pojetí „výstupu“. Lidé, žijící pod Milešovkou, např. v Bílce, se přizpůsobili nabídce a údajně dokonce působili jako nosiči. Na plný úvazek, čímž je myšleno, že fyzicky méně vybavené lázeňské hosty vynášeli na speciálních sedačkách na zádech až na vrchol. Takové služby v současnosti pod Milešovkou nikdo nenabízí.

Prvním hostinským na Milešovce byl od roku 1820 Antonín Veber. Podnikavý muž své služby postupně rozšiřoval, kvůli sledování východů slunce zařídil přenocování, díky jeho iniciativě se zlepšovala schůdnost přístupových cest a prodávaly turistické suvenýry jako minerály a bižuterie.

Ostrý

Krásný výhled na Milešovku je ze sousedního vrchu Ostrý, na jehož špičce stával v minulosti dobře opevněný hrad. Z Milešovky je to na vrchol Ostrého necelých 6 kilometrů, z rozcestí před Kocourovem kilometr nahoru s převýšením pouze 100 metrů. Z informační tabule se dozvíme, že hrad se nedožil dlouhého věku, vystavět ho poručil v roce 1433 Václav Kaplíř ze Sulevic a Kaplířové ho vlastnili do roku 1505. Později patřilo panství Valdštejnům a hrad upadal, roku 1565 se již uvádí jako pustý. Kaplířové byli starý český vladycký rod, nejznámějšími z Kaplířů jsou nepochybně Kašpar Kaplíř a Zdeněk Kašpar Kaplíř. První z jmenovaných byl karlštejnským purkrabím a jedním z 27 popravených českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621, druhý řídil obranu Vídně obležené osmanskou armádou v roce 1683, za podíl na záchraně Vídně byl povýšen do hodnosti polního maršála.

Cestou nahoru překvapí sesutá kamenná pole, bazaltové varhany, výstup je krátký, ale atraktivní. Otevírá se výhled na Milešovku a pod ní ležící Milešov. Kopec dosahuje nadmořské výšky 553 metrů. Z vrcholové části, kde stával hlavní hradní palác, je Milešovka jako na dlani. Právě pro tento výhled stojí výstup za menší námahu. Z hradu se mnoho nedochovalo, pouze zbytky obvodového zdiva, bašt a bran. Vstup volný.