Už v 19. století zůstávaly Klokočské skály ve stínu známějších sousedů, vždyť do Prachovských skal se pořádali výletní akce: „Jeli tam na dvou žebřinových vozech, ozdobených chvojím a bíločervenými prapory“ čtu o cestě Vojty Náprstka a Jaroslava Vrchlického ve starém spisu Prachovské skály. Klokočské skály ovšem nejsou nedostupné, z centra Turnova je to asi 6 kilometrů východním směrem. Na informační ceduli u tzv. Klokočských průchodů se dočteme: Tektonické síly a vnější geologické zformovaly Klokočské skály do tvaru, který vědci nazývají kuesta. Tímto termínem označujeme tvar hory nebo hřebenu, který se na jedné straně zvedá pod velmi mírným úhlem, ale na druhé straně, zvané čelo, prudce klesá. Klokočské skály jsou charakterizovány především čelem kuesty s výraznými skalními stěnami, i když i v nich najdeme skupiny skalních věží.

Skalní stěna je asi 1600 metrů dlouhá a až 50 metrů vysoká, a téměř souvislá. Jenže, kuestu neuvidíme, výlet vede nahoře po skalách, za pohledem na kuestu bychom museli dolů, například sestoupit průchodem mezi skalami. Tzv. Klokočské průchody je přibližně 70 metrů dlouhá průrva mezi skalami dolů směrem k vesnici Klokočí. Stezka klesá o dvacet metrů nadmořské výšky, schody, které jsou v ní vytesány, pocházejí z prvních desetiletí 20. století a jde se po nich pohodlně. Běžně se dočítám, že Klokočskými průchody vedla stará kupecká stezka, dle kupeckých značek ve skále. Nehledal jsem je, ale pokud opravdu vedla před stovkami let kupecká stezka přes Klokočské skály, asi nosili zboží na zádech, protože ani s trakařem se tudy nedá, a asi to byl ráj pro pány zpívající známé „pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, pod dubem, za dubem, tam tě oškubem“.


Hrad Roštejn, v pozadí Trosky


Hrad Roštejn


Hrad Roštejn


Po žluté značce směrem Klokočské skály

Česká křídová pánev byla před stovkou milionů let zalita mělkým mořem. Tehdy stoupala hladina moří až o stovky metrů a usazováním vrstev naplaveného písku se postupně připravoval základ pro vznik dnešních pískovcových skal, kterému napomáhaly pohyby zemské kůry, eroze atd. Úžasným příkladem využití skalních věží je hrad Rotštejn, kde náš výlet Klokočskými skalami začal. Dočteme se v materiálu, který je na hradě k dispozici návštěvníkům: „Při stavbě Rotštejna řemeslníci částečně otesali skalní bloky, na zdivo nechali majitelé dopravit kámen z nedalekého opukového lomu, okolní lesy dodali dřevo na roubené či hrázděné části hradu. Prstenec skal přirozeně ohradil nádvoří, kde nebyla skála, umístili lidé hradbu a brány.“ To se dělo v polovině 13. století, kdy se rozrůstal starobylý šlechtický rod Markvarticů, z něhož pocházejí slavné větve pánů z Valdštejna, Vartenberka, Lemberka a Michalovic. Pravděpodobně jeden z Markvarticů Jaroslav z Hruštic (dnes část Turnova) poručil vystavět hrad Rotštejn, podobně jako nedaleký známý Valdštejn.

O hrad Rotštejn se stará spolek Ochrana Klokočských skal, což bylo původně volné trampské sdružení, v současnosti občanské sdružení pod odborným vedením paní kastelánky. Právě ta nás uvítala u vstupu do hradu a vybrala vstupné 40 Kč za osobu. Psům vstup povolen, ale že by se jim hopsání po schodech líbilo, těžko předpokládat. Prohlídky jsou individuální, opatrnost na místě zvláště v případě vlhčích dnů, ovšem v případě deště nebo po dešti je hrad uzavřen. Takže se vydávejte na Rotštejn pouze za sucha. Paní kastelánka je každopádně aktivní, takže se například můžete na hradě seznámit i s bylinkovou zahrádkou, snad podobnou, jaké bývaly i na starých hradech, vždyť bez koření by pánům jídlo nechutnalo a bylinkami se léčili nemocní. Je to však již dávno, co se žil život na Rotštejně a existenci takové hradní zahrádky se prokázat nepodařilo. Díky paní kastelánce se tedy na hradě dozvíme nejen jeho dávnou i novější historii, ale také, jak se na hradě stravovalo, kde se vzalo jméno Klokočské skály i jak se bývalé skalní byty pod hradem, obydlené do konce 19. století, využívaly jako divoká skládka.

Jméno dal Klokočským skalám klokoč zpeřený, latinsky Staphylea pinnata. Pokud jste ho neznali, právě na hradě Rotštejn se s ním seznámíte. Kdysi byl v tomto kraji hojným keřem, v současnosti je vzácný a chráněný. Tento keř bývá vysoký až pět metrů, kvete koncem jara v květnu a červnu, květy jsou bělavé až narůžovělé a nazelenalé. V nafouklých tobolkách se ukrývají plody, které vypadají jako malé světle hnědé soudky, později tmavnou. Jsou dostatečně tvrdé a často se používaly např. na výrobu růženců či různých náhrdelníků a náramků.


Klokočské průchody


Klokočské průchody


Klokočské skály


Klokočské skály

Z hradu Rotštejn je to po žluté značce asi pouze něco přes kilometr ke Klokočským průchodům. Mimochodem, u Rotštejna se tyčí skála, která v pohádce S čerty nejsou žerty „hrála“ vstup do pekla. A dále cesta pokračuje po červené po hraně skal. Krásný bílý písek, vzrostlé borovice, vytesané schůdky mezi skalami, pukliny, rozsedliny, okna ve skalách, krásné amfiteátry skal, kořeny stromů přes cestu, výhledy do daleka, prostě Český ráj, jak má být. Někde dokonce lavička pro unavenější poutníky. Z Rotštejna jsou Trosky jako na dlani, kus dále se otevírá výhled na nejvyšší horu Českého ráje Kozákov (744 m. n. m.).

Necelý kilometr od Klokočských průchodů na žluté značce je největší pseudokrasová jeskyně Českého ráje – Postojna, které se běžně říká Amerika. Prolezete-li nízkým vstupem, za ním se otevírá tzv. velká síň o rozměrech 16×18 metrů, maximální výška je 2,5 metru. Dále vedou nedlouhé chodby, v nichž žijí mj. netopýři. Do jeskyně je volný vstup, nejlépe s čelovkou. Na základě archeologického průzkumu a nálezů např. keramických střepů se dokládá, že jeskyně byla osídlena lidmi lužické kultury z doby přibližně 12. až 9. století př. n. l.

Nejstarší doklady o osídlení dnešních Klokočských skal bylo nalezeno v Jislově jeskyni nad Zeleným dolem. Objevil ji v roce 1936 (ještě v časech studií) pozdější archeolog a orientalista Lumír Jisl. V ní byly objeveny pozůstatky moustérienu, což je kamenná industrie středního paleolitu stará 40 až 100 tisíc let. Tento nález pravděpodobně dokazuje přítomnost člověka neandrtálského typu. Odhaduje se, že Jislova jeskyně bývala mnohem hlubší, v současnosti ji spíše než za jeskyni, můžeme označit za převislou skálu, která vytváří jednoduchý přístřešek (odborně z francouzštiny abri) o rozměrech asi 7×10 metrů.